ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.124.2005:77
sp. zn. 2 Afs 124/2005 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce R. M.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem Zlín, nám. T. G. Masaryka 588,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství Brno, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně 31. 3. 2005,
č. j. 29 Ca 135/2003 - 45
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2005, č. j. 29 Ca 135/2003 - 45
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 200, č. j.: FŘ-6873/2001/FŘ/130, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu Zlín ze dne
28. 6. 2001, č. j. 143088/01/303912/2629 doměřujícímu na dani z přidané hodnoty
za zdaňovací období 4. čtvrtletí r. 1996 částku 74 250 Kč.
Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání a žalobní námitku přijetí zdanitelného
plnění souvisícího s fakturami č. 3/96 a č. 960193 posoudil tak, že žalobce v rozporu
s povinností vyplývající z §31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
(dále jen „daňový řád“) neprokázal, že se toto plnění uskutečnilo. Žalobní námitku porušení
procesních předpisů soud označil za nedostatečně konkrétní a žalobu zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal
se žalobní námitkou týkající se provedení prací subdodavateli pro společnosti H. v. o. s.
a K. spol. s r. o. Podle jeho názoru správce daně, žalovaný i soud překročili zákonné meze a
ukládají mu více povinností, než stanoví zákon, pokud po něm požadovali prokázání
konkrétního provedení prací subdodavateli. V žalobě namítal, že při správném provedení
důkazů a provedení dalších jím navržených důkazů by žalovaný musel dospět k závěru,
že práce provedeny byly. Tuto žalobní námitku nelze považovat za nekonkrétní,
neboť se týkala celého důkazního řízení. Dále poukazuje na pochybení soudu, který odmítl
věcně řešit námitky porušení ust. §2 odst. 1, 3 a §31 odst. 2, 8 daňového řádu pro údajný
nedostatek konkretizace v žalobě. V doplnění kasační stížnosti poukázal na konkrétní důkazy
vyvracející závěry soudu a na nesprávné hodnocení těchto důkazů soudem. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel neprokázal
reálnou existenci deklarovaného zdanitelného plnění. Dále poukázal na námitky nové,
v žalobě neuplatněné, a tudíž nepřípustné. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud je podle §109 odst. 2 s. ř. s. vázán rozsahem kasační stížnosti,
podle odst. 3 téhož ustanovení i jejími důvody - výjimkou z této vázanosti však je zatížení
soudního řízení zmatečností nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nebo nicotnost
správního rozhodnutí. K tomu musí soud přihlédnout z moci úřední, bez ohledu na to,
zda taková vada je kasační stížností namítána. V daném případě má takový charakter vada
spočívající v rozhodnutí soudu bez jednání přes výslovný nesouhlas stěžovatele.
Ze soudního spisu totiž vyplývá, že stěžovatel podal žalobu dne 17. 4. 2003 a dne
3. 10. 2003 soud zaslal účastníkům řízení přípis mj. obsahující výzvu k vyjádření souhlasu
k rozhodnutí věci bez jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Na tuto výzvu sdělil žalobce dne
12. 11. 2003 (tj. v zákonné lhůtě od doručení výzvy), že nesouhlasí s rozhodnutím věci
bez jednání. Krajský soud pak dne 9. 12. 2003 opětovně vyzval stěžovatele k vyjádření
o souhlasu s rozhodnutím bez jednání, k vyjádření stanovil lhůtu 2 týdnů s tím, že nevyjádření
v této lhůtě bude soudem považováno za vyslovení souhlasu s takovým postupem. Žádné
vyjádření soudu doručeno nebylo a ten rozhodl dne 31. 3. 2005 bez jednání.
Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,
nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
V daném případě žalobce výslovně vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání
a jeho mlčení k pozdější výzvě nelze za této situace považovat za vyjádření souhlasu.
Pokud v řízení účastník k výzvě soudu nebo i bez ní (např. v žalobě či ve vyjádření k ní)
výslovně vyjádří nesouhlas s rozhodnutím soudu bez jednání, lze takový nesouhlas změnit
jedině novým, a to výslovným vyjádřením souhlasu. Názor, že výslovné vyjádření dříve
učiněné nemůže být popřeno pozdějším mlčením, vyslovil Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 Azs 76/2005 - 77. I když soudní řád správní
nepředpokládá opakované vyzývání k vyjádření souhlasu podle §51 odst. 1, nelze jistě
vyloučit situace, kdy lze změnu postoje předpokládat na základě skutečností,
které by na postoj účastníka mohly mít vliv. Může se jednat např. o skutečnosti uvedené
ve vyjádření druhého účastníka; v daném případě však takové vyjádření bylo žalobci
doručováno až v lednu 2003. Lze tedy shrnout, že bez zjevného důvodu soud měsíc poté,
kdy obdržel vyjádření o výslovném nesouhlasu žalobce s rozhodnutím soudu bez jednání,
zaslal mu další výzvu a vycházel z fikce souhlasu s takovým postupem.
Soud podle §49 s. ř. s. ve věci samé rozhoduje při jednání, postup podle §51 s. ř. s.
je výjimkou ze zásady projednací, která má stanoveny své podmínky. Krajský soud v dané
věci rozhodl bez jednání, aniž byly tyto podmínky splněny. Tím současně porušil právo
na veřejné projednání věci zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Takový proces proto nelze považovat za spravedlivý.
Z hlediska ust. §109 odst. 3 s. ř. s. se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení
jeho právním názorem vázán.
Pokud jde o další stížní námitky uplatněné v zákonné lhůtě, jedná se o námitky
věcného charakteru, jejichž posouzení může být po projednání věci krajským soudem odlišné,
a tudíž jejich hodnocení je v daném stadiu předčasné a nadbytečné.
V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu