ECLI:CZ:NSS:2006:2.AFS.189.2004
sp. zn. 2 Afs 189/2004 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců Mgr. Jana Passera a JUDr. Jana Rutsche, v právní věci žalobců a) V. S.,
a b) M. S., zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem v Litoměřicích,
Zítkova 9, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, Velká
Hradební 61, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 28. 7. 2004, čj. 15 Ca 547/2002 - 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2004,
čj. 15 Ca 547/2002 - 35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Finanční úřad vydal ve věci žalobce dne 5. 11. 2001 exekuční příkaz na prodej
nemovitosti dle §73 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) na částku 1 875 934 Kč a ve věci žalobkyně
téhož dne exekuční příkaz na prodej nemovitosti na částku 1 258 255 Kč. Odvolání
žalobců byla zamítnuta rozhodnutími žalovaného ze dne 27. 11. 2002, čj. 2055/150/2002
a čj. 2056/150/2002.
Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že exekuční příkazy byly
vydány na základě vykonatelných výkazů nedoplatků, jež se skládaly z dílčích nedoplatků,
které byly předepsány na základě pravomocných vykonatelných rozhodnutí – platebních
výměrů nebo dodatečných platebních výměrů. Zdůraznil, že je těmito pravomocnými
rozhodnutími vázán a posuzováním jejich platnosti se v tomto řízení zabývat již nemůže.
Navíc žalobci nenamítali v žalobách nedostatek formálních náležitostí vykonatelných
výkazů nedoplatků, ale pouze nedostatky platebních či dodatečných platebních výměrů.
Podotkl, že vykonatelný výkaz nedoplatků je jedním z exekučních titulů, ačkoliv není
rozhodnutím ve smyslu §32 daňového řádu. Sestavuje se z údajů evidence daní, nikoliv
z jednotlivých rozhodnutí, jak mylně dovozují žalobci. Náležitosti výkazu nedoplatků
stanoví §73 odst. 5 daňového řádu a v přezkoumávaných věcech výkazy nedoplatků
těmto požadavkům dle soudu dostály. Uzavřel proto, že exekuční příkazy byly vydány
zcela v souladu se zákonem a že rovněž ony obsahují všechny náležitosti vyžadované
daňovým řádem s přihlédnutím ke znění občanského soudního řádu. Neshledal
důvodnou ani námitku žalobců ohledně tvrzené nicotnosti rozhodnutí žalovaného kvůli
tomu, že na nich bylo datum vyznačeno otištěním razítka se zkráceným názvem měsíce.
Žaloby proto zamítl.
Stěžovatelé v úvodu kasační stížnosti odkázali na důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V první kasační námitce uvedli, že vykonatelné výkazy
nedoplatků, na základě kterých byly vydány exekuční příkazy na prodej nemovitostí,
nejsou exekučními tituly dle §73 odst. 4 písm. a) daňového řádu, neboť nemají náležitosti
stanovené §73 odst. 5 téhož právního předpisu. Neobsahují totiž druh daně, neboť
za jeho označení nelze považovat pouhý odkaz na hmotněprávní předpis. Dále
vykonatelný výkaz nedoplatků čj. 2256/99/198970/1410 neobsahuje u jedné z položek
údaj o původní splatnosti daně, ale o náhradní lhůtě splatnosti, protože se v tomto
případě jednalo o dodatečně vyměřenou daň. Stejné pochybení je i u jedné z položek
vykonatelného výkazu nedoplatků čj. 28035/99/198970/140. Další kasační námitkou
brojili žalobci proti tomu, že se krajský soud odmítl zabývat jimi tvrzenou nicotností
některých platebních či dodatečných platebních výměrů. Podle nich se totiž nejedná
o přezkoumávání věci samé, ale o zjištění existence vykonatelného exekučního titulu.
Navrhli z těchto důvodů, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný vyslovil souhlas s názory krajského
soudu. K prvé stížní námitce uvedl, že žalobci v odvoláních proti exekučním příkazům
ani v žalobách neuplatnili námitku týkající se formálních vad výkazů nedoplatků,
ale namítali pouze to, že tyto výkazy nedoplatků byly sestaveny na základě předchozích
vadných rozhodnutí. Soud se proto těmito později vznesenými námitkami zabývat
nemohl. Přesto žalovaný podrobně odůvodnil, proč z jeho pohledu vykonatelné výkazy
nedoplatků netrpí vadami, které jim žalobci v kasační stížnosti vytýkají. Dále zdůraznil,
že exekučním titulem byly v přezkoumávaných věcech právě vykonatelné výkazy
nedoplatků, nikoliv jim předcházející platební výměry nebo dodatečné platební výměry.
Tato rozhodnutí exekučním titulem pro daňovou exekuci nebyla. Soud proto v tomto
řízení jejich náležitosti přezkoumávat nemohl. Žádosti o ověření splnění podmínek
neplatnosti některých z těchto rozhodnutí pak žalobci podali u správce daně po uplynutí
zákonem stanovených lhůt. Výsledek uvážení správce daně po podání těchto žádostí
rozhodně nepředstavoval předběžnou otázku pro rozhodování žalovaného o odvoláních
žalobců proti exekučním příkazům. Žalovaný tedy shledal kasační stížnost nedůvodnou
a navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přičemž vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
V dané věci je nesporné, že žalobci již v žalobě namítali, že exekuční tituly
pro vydané exekuční příkazy jsou nicotnými právními akty (paakty), neboť některé
z podkladových platebních výměrů nebo dodatečných platebních výměrů trpí vadami
způsobujícími jejich nicotnost. Vycházeli proto z názoru, že pokud je nicotným
(tedy neexistuje) exekuční titul, nemůže být na jeho základě vydán ani exekuční příkaz,
a pokud ano, je sám paaktem.
Krajský soud k této žalobní námitce uvedl, že u dotčených platebních výměrů
či dodatečných platebních výměrů správce daně neověřil jejich neplatnost postupem
dle §32 odst. 7 daňového řádu. Proto soud uzavřel, že je těmito rozhodnutími vázán,
protože on sám jejich neplatnost vyslovit nemůže. Dále uvedl, že vyslovení nicotnosti
musí být navrženo způsobem a ve lhůtách předpokládaných procesními předpisy, jinak
je již rozhodnutí z důvodu jeho nicotnosti nenapadnutelné.
Poslední z citovaných právních názorů soudu je však chybný, protože soud udělal
mylně rovnítko mezi dvěma odlišnými právními instituty. Pojmy nicotnosti a neplatnosti
správního aktu ale nelze navzájem směšovat, neboť každý z nich má svůj vlastní
a vzájemně odlišný obsah. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek
svého rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001 - 96, který se touto
problematikou velmi podrobně zabývá a vymezuje oba pojmy zejména s ohledem
na intenzitu vad rozhodnutí. Ustanovení §76 odst. 2 s. ř. s. stanovilo, že k nicotnosti
přihlíží soud nejen k námitce žalobce, ale i z úřední povinnosti a stejnou povinnost
má dle §109 odst. 3 s. ř. s. rovněž Nejvyšší správní soud bez ohledu na rámec důvodů
uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti. Krajský soud proto pochybil, pokud
nerozlišil mezi uvedenými dvěma právními instituty. Otázkou platnosti dotčených
platebních výměrů ve smyslu ustanovení §32 odst. 7 daňového řádu se skutečně zabývat
nemohl, neboť ta nebyla zákonným postupem správcem daně vyslovena. Zda se však
nejedná o akty nicotné, ale na základě shora uvedeného přezkoumat nejenom mohl,
ale musel. Pokud by některý z platebních výměrů či dodatečných platebních výměrů
sloužících jako podklady pro exekuční titul (vykonatelný výkaz nedoplatků) byl nicotný,
mělo by to totiž bezpochyby zásadní vliv i na jeho vlastní existenci. A otázkou existence
exekučního titulu se již správní soud může (v případě jeho nicotnosti musí) v řízení
exekučním zabývat (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004,
čj. 1 Afs 47/2004 - 75). Nejvyšší správní soud ale zdůrazňuje, že nicotným je toliko
ten správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí
ani nelze považovat.
Pokud jde o námitku žalobců týkající se nicotnosti exekučních titulů z důvodu
absence některých formálních náležitostí, byla sice uplatněna až při jednání ve věci,
ale to s ohledem na shora uvedené není právně významné. Krajský soud se sice tvrzenými
vadami zabýval, ale nikoliv z pohledu namítané nicotnosti exekučních titulů. Konstatoval
pouze, že exekuční tituly splňují náležitosti stanovené §73 odst. 5 daňového řádu. Bylo
by tedy možné dovodit, že z těchto důvodů soud exekuční tituly nicotnými neshledal.
Výslovně to však neuvedl a tento aspekt při svém hodnocení ani nijak nezmínil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán shora
vysloveným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.), tzn. zejména je povinen posoudit,
zda exekuční tituly v přezkoumávaných věcech nejsou nicotnými právními akty, a to buď
v důsledku toho, že se opírají o neexistující rozhodnutí správce daně, anebo v důsledku
absence zákonných náležitostí, či z obou těchto důvodů.
Protože Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu