ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.66.2008:44
sp. zn. 2 Afs 66/2008 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ICB, a. s.,
se sídlem Malhostovice 230, Tišnov, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem
Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4,
Brno, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008,
č. j. 29 Ca 136/2007 - 15,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2008, č. j. 29 Ca 136/2007 - 15,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1) Žalobce (dále jen „stěžovatel) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým soud odmítl jeho žalobu proti rozhodnutí
Finančního ředitelství v Brně (dále též „žalovaný“) ze dne 29. 8. 2006, č. j. 12932/06/FŘ/150.
Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele (resp. jeho právního
předchůdce AG real, spol. s r. o.) proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno II ze dne 14. 6. 2006,
č. j. 105810/06/289940/8370, jímž bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem podle
ustanovení §72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění
(dále jen „daňový řád“).
2) Krajský soud žalobu odmítl na základě ustanovení §70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), které ze soudního
přezkoumání vylučuje úkony správního orgánu předběžné povahy. S odkazem na právní názor
uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 162/2004 - 61,
krajský soud uvedl, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky podle
ustanovení §72 daňového řádu má charakter rozhodnutí předběžné povahy, neboť se jedná
pouze o dočasné opatření, jehož platnost je zákonem omezena do splatnosti daňové pohledávky.
Proto žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením §68 písm. e) s. ř. s.
odmítl jako nepřípustnou.
II. Obsah kasační stížnosti
3) Stěžovatel v kasační stížnosti namítl nezákonnost citovaného právního názoru krajského
soudu. Je totiž ústavně i mezinárodně zaručeným standardem právní ochrany, že se účastníci
správních řízení mohou dovolávat přezkumu rozhodnutí před soudem, jež považují
za protizákonné. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva podle ustanovení §72 daňového řádu
ve vymezení obsahu zástavního práva odkazuje na občanskoprávní úpravu, která nabízí řadu
žalob, zaručujících právní ochranu. Kupř. občanský soudní řád zná jako jeden ze způsobů
výkonu rozhodnutí zřízení zástavního práva k nemovitosti a bylo by proto zjevně nepřípustné
a porušující princip rovnosti, pokud by rozhodnutí správních orgánů o zřízení exekučních
zástavních práv byla chápána jako dočasná či předběžné povahy, jelikož představují velmi zásadní
zásah do sféry povinného subjektu. Navíc, rozhodnutí předběžné povahy jsou úplně jinými
rozhodnutími, jelikož rozhodnutí o zřízení zástavního práva je definitivní povahy.
4) Stěžovatel dále namítá, že se krajský soud vůbec nezabýval specifičností jeho situace,
spočívající v tom, že zástavní právo bylo zřízeno vůči ne-vlastníkovi nemovitostí. V tomto směru
je napadené usnesení i nepřezkoumatelné.
5) Stěžovatel navrhuje usnesení zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
6) Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že postupoval v souladu se zákonem.
Jako důkazní prostředek ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí byly použity výpisy
z katastru nemovitostí. Žalovaný se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu ohledně výluky
ze soudního přezkumu rozhodnutí o zřízení zástavního práva: toto rozhodnutí totiž nestanoví
daňovou povinnost, nýbrž jedná se toliko o dočasné opatření k zajištění splatné daňové
pohledávky. Jeho smyslem je zajistit včas v tomto stádiu řízení finanční částku k provedení
budoucího konečného rozhodnutí. Jedná se proto o rozhodnutí předběžné povahy, které
je pouze prozatímním dočasným opatřením a jeho platnost je zákonem omezena do úhrady
daňové pohledávky.
7) Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.
IV. Vlastní argumentace soudu
8) Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
9) Stěžovatel výslovně uplatnil dva kasační důvody: nezákonnost napadeného rozhodnutí
krajského soudu a jeho nepřezkoumatelnost [§103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s.]. Jelikož však
v daném případě bylo napadeno usnesení o odmítnutí návrhu, je namístě přednostně aplikovat
kasační důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Protože platí, že každý úkon
soud hodnotí podle jeho obsahu a nikoliv formy, zaměřil se v dalším zdejší soud právě
na naplnění tohoto kasačního důvodu, který je třeba v případě odmítnutí návrhu krajským
soudem aplikovat přednostně.
10) Účastníkům řízení je známo, že řízení o této kasační stížnosti bylo přerušeno, jelikož před
rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu probíhalo řízení, jehož výsledek mohl mít vliv
na rozhodování soudu o věci samé. Konkrétně šlo o to, že byl u rozšířeného senátu zpochybněn
právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 5 Afs 162/2004 - 61, publ. pod č. 613/2005 Sb. NSS (a dále rozvinutý např. v rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2007, č. j. 5 Afs 159/2005– 66, vše dostupné
na www.nssoud.cz). Přitom právě na převzetí tohoto právního názoru [podle něhož
je rozhodnutí o zřízení daňového práva k zajištění daňové pohledávky podle ustanovení §72
daňového řádu rozhodnutím předběžné povahy, neboť se jedná pouze o dočasné opatření, jehož
platnost je zákonem omezena do splatnosti daňové pohledávky, a proto je ve smyslu §70
písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno], bylo založeno ratio decidendi usnesení
krajského soudu, napadené nyní projednávanou kasační stížností.
11) Toto řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu bylo skončeno,
a to rozsudkem ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 Afs 186/2006. Podstata citovaného rozsudku
rozšířeného senátu spočívá v následujících právních větách:
„I. Rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, na které dopadá výluka podle §70 písm. b) s. ř. s., pokud
ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno
v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení
takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného.
Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být
adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.
II. Rozhodnutí o odvolání proti zřízení správcovského zástavního práva dle §72 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., které podléhá přezkoumání soudem,
a nedopadá na ně kompetenční výluka rozhodnutí předběžné povahy uvedená v §70 písm. b) s. ř. s.“
12) Z citovaných právních vět je zcela zjevné, že právní názor, na němž je založeno napadené
usnesení krajského soudu, v konfrontaci s nimi nemůže obstát.
V. Shrnutí
13) Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná a proto napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc mu současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž je podle odst. 3 téhož
ustanovení vázán shora uvedeným právním názorem. To konkrétně znamená, že podaná žaloba
není nepřípustná, jelikož nesměřuje proti rozhodnutí předběžné povahy. Je proto namístě
se jí zabývat věcně.
14) Protože Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, rozhodne tento soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu