ECLI:CZ:NSS:2010:2.AO.4.2010:109
sp. zn. 2 Ao 4/2010 - 109
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatelů: a) E. K.,
b) L. K., c) M. K., d) R. K., proti odpůrci: Město Králíky, se sídlem Velké náměstí 5, Králíky,
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/084, „Územní
plán Králíky“,
takto:
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy ze dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/084,
„Územní plán Králíky“, se v části týkající se pozemkových parcel č. 122/3 a 126/3
v katastrálním území Dolní Hedeč zamítá .
II. Ve zbytku se návrh odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
[1.] Navrhovatelé uvádějí, že jsou vlastníky a spoluvlastníky řady nemovitostí v katastrálním
území Dolní Hedeč a v katastrálním území Králíky, kde žijí. Svými podpisy se připojili k petici
brojící proti zřízení a provozu střelnice v katastrálním území Dolní Hedeč a k žádosti
o projednání záležitosti ohledně této střelnice. Předmětná petice nebyla zapracována v řízení
o schválení územně plánovací dokumentace. Navrhovatelé tvrdí, že schválením územního plánu
Králíky byli zkráceni na svých právech.
[2.] Navrhovatelka M. K. je vlastnicí rodinného domu č. p. 62, v jehož venkovním
chráněném prostoru bylo dne 21. 4. 2010 provedeno měření hlučnosti, kterým bylo prokázáno
významné překročení hygienických limitů.
[3.] Navrhovatel R.K. podal dne 8. 3. 2010 připomínku ve věci projednání návrhu územního
plánu Králíky [§52 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon)], týkající se navrženého funkčního využití pozemkových parcel č. 122/3 a 126/3
v katastrálním území Dolní Hedeč. Pořizovatel tuto připomínku vyhodnotil jako námitku a
nevyhověl jí dne 14. 6. 2010.
[4.] Navrhovatelé tvrdí, že při zpracování návrhu předmětného územního plánu došlo
k porušení stavebního zákona a prováděcích vyhlášek, a to v následujících momentech:
• Odpůrce nepředal petici proti zřízení a provozu střelnice ze dne 6. 4. 2009 na vědomí
příslušnému orgánu k dalšímu zapracování jako připomínku.
• Připomínku podanou R. K. odpůrce zamítl s odůvodněním, že zmiňovaná plocha je určena
pro veřejnost a není proto možno upřednostňovat zájem žadatele nad zájmem veřejným. Tento
názor je však v rozporu s obsahem zmíněné petice.
• Připomínka R. K. byla zamítnuta i proto, že prý nebyl měřením v území prokázán vliv hluku.
Tím však byly popřeny výsledky měření hlučnosti.
• V konceptu územního plánu bylo využití daného území navrženo jako „krajinná zeleň“,
nicméně později bylo „za tiché podpory a nečinnosti místní samosprávy a státní správy započato s jeho cílenou
likvidací.“
[5.] Proto navrhovatelé požadují napadený územní plán zrušit. K výzvě soudu,
aby navrhovatelé upřesnili, zda navrhují zrušení celého územního plánu anebo pouze některé
jeho části navrhovatelé dne 15. 8. 2010 uvedli, že „rozhodnutí o zrušení územního plánu buď jako celku
nebo jeho části, např. pouze dotčených pozemků (p. p. č. 122/3 a 126/3) nebo okruhu cca 5 km okolo střelnice
nebo katastrálního území Dolní Hedeč, apod., ponecháváme zcela na senátu soudu, který ve věci bude
rozhodovat.“
II. Vyjádření odpůrce
[6.] Odpůrce k návrhu uvádí, že s ním nesouhlasí a navrhuje jej zamítnout. Navrhovatelé totiž
v důsledku schválení předmětného územního plánu nebyli nikterak zkráceni na svých právech.
[7.] Především je třeba vycházet z toho, že územní plán nevymezuje plochu se specifickým
využitím střelnice, nýbrž plochu občanského vybavení, ve smyslu ustanovení §6 vyhlášky
č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území. Povolení k provozování střelnice
uděluje Policie ČR, a to nezávisle na konkrétním způsobu využití území dle územního plánu.
Ohledně obou označených pozemků odpůrce připomíná, že se na nich nachází bývalý lom
a toto území je dlouhodobě využíváno pro pořádání kulturních a sportovních akcí a pro střelby
myslivců a celníků, přičemž k pozemkům je vedena zpevněná příjezdová komunikace.
Jejich vlastníkem je stát a pokud by na základě podaného návrhu došlo ke zrušení plochy
občanského vybavení, byla by poškozena jeho vlastnická práva. Předmětná střelnice
je provozována na žádost Klubu celníků Orlicko. Navíc, realizovaná stavba pro potřeby
provozování střelnice je předmětem stavebního řízení a v jeho rámci jsou projednávány všechny
námitky navrhovatelů.
[8.] Smyslem územního plánování je zajišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní
kulturní a civilizační hodnoty. Plocha lomu, využívaná ke sportovním a kulturním akcím,
je civilizační hodnotou území.
[9.] Není ani pravdou, že petice navrhovatelů nebyla řádně projednána. Byla projednána
na celkem třech zasedáních zastupitelstva města (dne 6. 4., 11. 5. a 13. 7. 2009), byla předána
pořizovateli územního plánu a její projednání bylo prověřeno Ministerstvem vnitra. Pořizovatel
zvažoval, zda v tomto případě není možno aplikovat ustanovení §23 stavebního zákona,
nicméně petici podepsalo pouze 57 občanů a nebyly tak splněny podmínky tohoto zákonného
ustanovení. Proto byla petice vyhodnocena jako shodná s námitkou podanou R.K. dne 9. 3. 2010,
která byla řádně projednána.
[10.] Na zasedání zastupitelstva města konaném dne 14. 6. 2010 bylo předloženo rozhodnutí
zpracovatele o námitkách s podrobným odůvodněním. K námitce R. K. zde bylo uvedeno, že se
nejedná o změnu využití území a vytváření nové plochy střelnice. V regulativech územního plánu
je totiž stanoveno hlavní využití území, přípustné a nepřípustné využití území, přičemž hlavním
využitím předmětné plochy je sportovní a rekreační hřiště, sportovní haly, fitcentra, koupaliště či
klubovny a šatny. Přípustným využitím je umístění areálů zdraví, veřejné zeleně, venkovní scény,
tanečních parketů či veřejných tábořišť. Zrušením plochy občanského vybavení by tak došlo
k nepřípustnému zásahu do práv veřejnosti.
[11.] K výsledkům měření hlučnosti při provozu střelnice odpůrce uvedl, že měření bylo
provedeno dne 21. 4. 2010 v rámci stavebního řízení a nikoliv v řízení o územním plánu. V době
zpracovávání námitky R. K. pořizovateli nebyly předloženy výsledky tohoto měření; navrhovatel
podal zastupitelstvu dne 9. 6. 2010 pouze oznámení o uskutečněném měření, nicméně nepředložil
žádné jeho výsledky. Oznámení o provedeném měření hluku tedy bylo předloženo až po
uplynutí zákonné lhůty pro podání námitek a připomínek. K této námitce proto pořizovatel
uvedl, že v územním plánu není navrhována nová plocha se specifickým využitím střelnice.
Zřízení střelnice je prověřováno v rámci řízení o odstranění stavby. Vliv hluku nebyl měřením
prokázán. Krajská hygienická stanice totiž provoz střelnice nezakázala, nýbrž pouze nařídila
určité snížení frekvence střelby.
III. Replika navrhovatelů
[12.] Navrhovatelé k citovanému vyjádření odpůrce v replice ze dne 26. 8. 2010 uvedli,
že stávající územní plán v řešeném území nevymezuje plochu se specifickým využitím střelnice,
nýbrž vymezuje plochu občanského vybavení a stav území v lomu má charakter zastavěného
území. Toto vymezení umožňuje její specifické využití jako střelnici. Navrhovatelé rovněž
popírají, že by se v roce 2003 v tomto prostoru konal hudební festival.
[13.] Navrhovatelé nesouhlasí ani s tvrzením, že by bylo v současnosti vedeno stavební řízení
o v minulosti realizované stavbě vybudované pro potřeby střelnice, v jehož rámci by byly
projednány jejich námitky. Tvrdí, že účastníky žádného stavebního řízení nejsou.
[14.] Povolení k provozu střelnice Klubu celníků Orlicko prý bylo vydáno až po provedení
nepovolených terénních úprav v letech 2006 – 2007. Pokud by byly odstraněny, nebylo
by možno střelnici provozovat. Z postupu správních orgánů je údajně patrná nečinnost, jejich
vyjádření jsou nepravdivá a neodůvodněná. Důvodně se tak lze domnívat, že sporné postupy
úředníků jsou ovlivněny jejich zainteresovaností ve vztahu ke Klubu celníků Orlicko.
[15.] Odpůrce byl údajně s výsledky měření hluku prokazatelně seznámen přímo na jednání
zastupitelstva města dne 14. 6. 2010, tj. před vydáním územního plánu. Měl tak dostatek
informací o skutečném stavu věci.
[16.] Navrhovatelé zároveň uvádějí, že podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy
považují za krajní možnost, vyvolanou neochotou k věcnému a spravedlivému řešení vzniklé
situace. Jeho účelem není jen zamezení provozování střelnice, nýbrž i narovnání stavu tak,
aby odpovídal cílům a úkolům územního plánování a respektoval funkční využití dotčeného
území.
IV. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisu
[17.] Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud seznal zejména následující skutečnosti.
• Předchozí funkční využití dotčených pozemkových parcel č. 122/3 a 126/3
v katastrálním území Dolní Hedeč, které předmětný územní plán vymezil jako plochu „občanské
vybavení – tělovýchovná a sportovní zařízení“, bylo „trvalý travní porost a ostatní plocha
se způsobem využití neplodná půda“.
• V regulativech územního plánu jsou jako hlavní funkční využití předmětné plochy
„občanského vybavení – tělovýchovná a sportovní zařízení“ stanoveny sportovní a rekreační
hřiště, sportovní haly, fitcentra, koupaliště, klubovny a šatny. Dále jako přípustná využití jsou
uvedeny přístupy a komunikační plochy k uvedeným stavbám, vyhrazená a veřejná zeleň, stavby
pro veřejné ubytování a stravování, služební byty a byty majitelů provozovaných zařízení, stavby
pro maloobchodní prodej, areály zdraví, veřejná tábořiště, venkovní scény, taneční parkety,
cyklostezky a cyklotrasy. Nepřípustné v této ploše jsou výrobní a skladovací objekty, dálnice
a rychlostní komunikace. V regulativech se dále uvádí, že pokud záměr není uveden v hlavním,
přípustném ani nepřípustném využití, posuzuje jej stavební úřad z hlediska jeho slučitelnosti
s hlavní funkcí.
• Okresní ředitelství Policie ČR v Ústí nad Orlicí rozhodlo dne 3. října 2007,
pod č. j. ORUO-12471/ČJ-IZ-2007 o povolení k zahájení provozu venkovní, otevřené,
neveřejné, sportovní střelnice v katastrálním území Dolní Hedeč v obci Králíky.
V. Posouzení splnění podmínek řízení
[18.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením toho, zda jsou v projednávané věci
splněny podmínky řízení. Pouze v tomto případě totiž může přistoupit k posouzení důvodnosti
podaného návrhu. Těmito podmínkami jsou v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
dle části třetí hlavy druhé dílu sedmého soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), existence
předmětu řízení – opatření obecné povahy, dále aktivní legitimace navrhovatele a také formulace
závěrečného návrhu, vše v souladu s podmínkami vyplývajícími z ustanovení §101a s. ř. s.
[19.] Pokud jde o posouzení, zda navrhovateli napadený územní plán Města Králíky
je opatřením obecné povahy, zde sluší především poukázat na ustanovení §43 odst. 4 in fine
stavebního zákona, dle kterého se územní plán vydává formou opatření obecné povahy podle
správního řádu. Napadený akt je ostatně tímto způsobem i označen a splňuje veškeré formální
náležitosti vyžadované ustanoveními §172 odst. 5 a §173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“).
[20.] Vzhledem k tomu, že do sféry veřejných subjektivních práv svých (blíže neurčených)
adresátů může zasáhnout pouze opatření obecné povahy, které nabylo zákonem předepsaným
způsobem účinnost, zabýval se Nejvyšší správní soud dále posouzením, zda toto opatření bylo
řádně publikováno. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že předmětné
opatření bylo schváleno dne 14. 6. 2010, a to usnesením zastupitelstva města Králíky
pod č. ZM/2010/04/084. Územní plán nabyl účinnosti dne 1. 7. 2010, jelikož toto opatření
obecné povahy bylo na úřední desce Města Králíky vyvěšeno dne 16. 6. 2010 a sňato bylo dne
1. 7. 2010. Z popsaných skutečností je tedy zřejmé, že podmínky publikace opatření obecné
povahy (§173 odst. 1 správního řádu) byly v daném případě splněny, což ostatně nerozporují
ani navrhovatelé. Lze tak učinit dílčí závěr, že podaný návrh skutečně směřuje proti platnému
a účinnému opatření obecné povahy.
[21.] Co se týče aktivní procesní legitimace navrhovatelů, ustanovení §101a odst. 1 s. ř. s.
stanoví, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten,
kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem,
zkrácen. „Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně
a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle
povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním
opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení“ (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 1 Ao 1/2009, dostupné
na www.nssoud.cz).
[22.] V projednávané věci má soud za to, že aktivní procesní legitimace navrhovatelů není
sporná, jelikož břemeno tvrzení zkrácení na svých právech je navrhovateli splněno jimi
předestřenou argumentací vedenou v tom smyslu, že v důsledku vydaného územního plánu
je umožněn provoz střelnice, jenž překračuje hygienické limity hlučnosti a ohrožuje tak jejich
život a zdraví. Není sporu ani v tom směru, že navrhovatelé jsou vlastníky a spoluvlastníky
napadeným územním plánem dotčených nemovitostí. Návrh tedy není – ve vztahu k pozemkům,
na nichž se nachází předmětná střelnice - podán osobami zjevně neoprávněnými.
[23.] Soud dále konstatuje, že řízení vedené dle části třetí hlavy druhé dílu sedmého s. ř. s.
je koncipováno na principu soudní ochrany proti opatření obecné povahy ve smyslu jeho
právních účinků na sféru veřejných subjektivních práv navrhovatele (coby jeho potencionálního
adresáta), nikoli proti způsobu jeho přijímání. Narozdíl od řízení o žalobách proti rozhodnutím
správních orgánů (řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.) tak k soudnímu zrušení
předmětného opatření nemůže vést ani případné zjištění pochybení v předcházejícím procesním
postupu, bylo-li by vyloučeno, aby takové pochybení atakovalo hmotná práva navrhovatele.
Soudní přezkum opatření obecné povahy prováděný Nejvyšším správním soudem se totiž
do značné míry vymyká jiným druhům soudní ochrany před nezákonným postupem orgánů
veřejné správy; svou povahou se přibližuje řízení o kontrole norem (srov. §64 a n. zákona
č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
[24.] Na tuto charakteristiku předmětného řízení poukázal již dříve Nejvyšší správní soud
ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 2 Ao 2/2006 (dostupné na www.nssoud.cz),
kde uvedl, že „řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je řízením značně specifickým též tím,
že v něm není dána žádná lhůta pro podání tohoto návrhu. Soud, jehož úkolem je při nalézání práva vždy hledat
určitou rovnováhu mezi jednotlivými existujícími zájmy, tak na straně jedné vnímá legislativně předurčenou velkou
otevřenost tohoto typu řízení; na straně druhé však nemůže přehlížet ani jasně artikulovaný zájem na alespoň
určité míře právní jistoty. Situace, kdy by soud připustil aktivní procesní legitimaci na základě pouze tvrzeného
dotčení navrhovatele na jeho subjektivně veřejných právech, a to v kombinaci s širokou mírou ex lege vymezeného
soudního přezkumu opatření obecné povahy, by v konečném důsledku mohla vyvolávat obtížně řešitelné stavy
značné právní nejistoty. V případě územního plánu by tak např. mohl být podán návrh na jeho zrušení i v řádu
několika let od jeho vydání, přičemž návrhem založeným toliko na tvrzení porušení zcela iluzorních práv
navrhovatele by musel být tento územní plán zrušen třeba i jen z toho důvodu, že při jeho projednání a schvalování
nebyl dodržen zákonem stanovený postup a práva účastníků tohoto řízení, ačkoli žádný ze skutečně dotčených
subjektů tento postup nikterak nezpochybnil a ani na tomto zpochybnění nemá žádný reálný a legitimní zájem,
takže ke zrušení tohoto správního aktu by došlo – v konečném důsledku – ve zjevném rozporu se zájmy
účastníků řízení. Takové řešení by bylo nespravedlivé a porušující (...) princip vyvažování práv“.
[25.] Z těchto důvodů tedy k meritornímu projednání návrhu nepostačí pouhé tvrzení
o nedodržení stanoveného procesního postupu předcházejícího vydání opatření obecné povahy,
není-li toto tvrzení spojeno s tvrzeným zásahem do hmotně právní sféry navrhovatele. Obdobně
by tomu bylo za situace, pokud by takový zásah tvrzen byl, avšak bez dalšího by jej bylo lze
považovat za pojmově vyloučený. O takový případ se však v projednávané věci nejedná,
neboť navrhovatelé jsou vlastníky pozemků dotčených napadeným územním plánem a namítají,
že v důsledku vydání tohoto aktu bylo (mimo jiné) zasaženo do jejich vlastnického práva
a že provoz střelnice ohrožuje život, zdraví osob a životní prostředí. Posouzení důvodnosti
těchto tvrzení musí proběhnout již v rovině meritorního rozhodování a Nejvyšší správní soud
proto z hlediska dosud posuzovaných podmínek řízení neshledal důvod, pro který by návrh
neměl být projednán věcně.
[26.] Jak nicméně plyne z obsahu podaného návrhu i z jeho dodatečně konkretizovaného
petitu (viz bod 5), navrhovatelé ve skutečnosti argumentačně nenapadají územní plán celý, nýbrž
pouze ty jeho části, které se týkají dotčených pozemkových parcel č. 122/3 a 126/3
v katastrálním území Dolní Hedeč. Jak totiž bylo uvedeno výše, navrhovatelé po celou dobu
přípravy územního plánu i v návrhu na jeho zrušení brojili toliko proti umístění
střelnice na uvedených parcelách a požadovali, aby toto území bylo označeno jako „krajinná
zeleň – přírodní“. V reakci na výzvu soudu ostatně i samotní stěžovatelé uvedli, že ponechávají
na uvážení soudu rozhodnutí, zda zruší územní plán jako celek anebo jen jeho části týkající
se dotčených pozemků p. č. 122/3 a 126/3 v katastrálním území Dolní Hedeč, případně
v určitém okruhu kolem těchto pozemků.
[27.] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud musel návrh na zrušení územního plánu Města
Králíky ve všech částech vyjma pozemků p. č. 122/3 a 126/3 v katastrálním území Dolní Hedeč
odmítnout. Jak totiž uvedl již v usnesení sp. zn. 2 Ao 2/2006 (www.nssoud.cz), „v tomto zvláštním
typu soudního řízení je nutno důsledně trvat na požadavku reálně pravděpodobné aktivní věcné legitimace
navrhovatele. To konkrétně znamená, že za věcně projednatelný návrh nelze považovat i takový, v němž
navrhovatel pouze tvrdí dotčení na svých právech, nýbrž toliko takový, z něhož je patrno, že dotčení
na subjektivních veřejných právech podle okolností konkrétní věci je pravděpodobné. Navrhovatel tedy musí tvrdit
dotčení na svých hmotných právech v důsledku existence napadeného opatření obecné povahy; nepostačuje uvádět
námitky procesního rázu, vztahující se k procesu přijímání tohoto správního aktu. Pokud zjevně – s přihlédnutím
ke konkrétním okolnostem případu - hmotněprávní sféra navrhovatele dotčena nemohla být nebo je její dotčení
velmi nepravděpodobné, není dána jeho aktivní procesní legitimace k podání návrhu v tomto zvláštním typu řízení
a tento návrh proto musí být odmítnut.“
[28.] V nyní projednávané věci navrhovatelé sice tvrdí dotčení na svých hmotných právech,
to však výhradně ve vztahu k provozu střelnice, která se však nachází toliko na označených
parcelách. Za těchto okolností je zřejmé, že ohledně ostatních částí územního plánu žádné
dotčení na hmotných právech neuvádějí a v tomto rozsahu proto musel být návrh z důvodu
zjevné neoprávněnosti navrhovatelů odmítnut [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
VI. Věcné posouzení návrhu
[29.] Z hlediska posouzení důvodnosti podaného návrhu ve vztahu k pozemkům
p. č. 122/3 a 126/3 v katastrálním území Dolní Hedeč Nejvyšší správní soud konstatuje,
že podstata námitek se týká provozu střelnice. V tomto směru by však mohl mít podaný návrh
relevanci pouze tehdy, jestliže by se napadeným územním plánem zásadně změnilo funkční
využití předmětných pozemků. Jinými slovy, tvrzené porušení hmotných práv navrhovatelů
by mohlo mít určitou logiku za situace, kdy by k provozu střelnice a všech negativních důsledků
z tohoto provozu plynoucích došlo, resp. mohlo dojít, právě a bezprostředně na základě tohoto
územního plánu.
[30.] Jak však plyne ze shora provedené rekapitulace věci, v daném případě tomu tak zjevně
není. Na dotčených pozemkových parcelách byl totiž provoz střelnice zahájen ještě před vydáním
napadeného územního plánu, neboť jejich předchozí funkční využití jako trvalý travní porost
a ostatní plocha se způsobem využití jako neplodná půda provoz venkovní střelnice
dle ustanovení §52 zákona č. 119/2002, o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, nevylučovalo.
[31.] Podle citovaného ustanovení zákona o zbraních platí, že střelnice je komplex zařízení
a prostorů určených pro bezpečnou střelbu, přičemž povolení k provozování střelnice vydá
příslušný útvar policie na základě žádosti podané na předepsaném tiskopise. Obsahem této
žádosti musí být – mimo jiné - místo, kde má být střelnice provozována, a k žádosti musí být
připojeno kolaudační rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nebo jiného úřadu, je-li potřebné
podle zvláštního právního předpisu, tj. podle stavebního zákona. Pokud by nastala situace,
že provozování střelnice prokazatelně ohrožuje život nebo zdraví osob, životní prostředí
nebo majetek, je namístě rozhodnout o pozastavení provozování střelnice [§53 odst. 1 písm. a)
zákona o zbraních].
[32.] V nyní projednávaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že provoz předmětné střelnice
byl zahájen na základě rozhodnutí Policie ČR – Okresního ředitelství Ústí nad Orlicí ze dne
3. 10. 2007, č. j. ORUO-12471/ČJ-IZ-2007, přičemž toto povolení se týkalo provozu venkovní,
otevřené, neveřejné sportovní střelnice. Jinak řečeno, povolení k provozu střelnice bylo vydáno
Policií ČR již v období před vydáním předmětného územního plánu, tj. bez ohledu na vymezení
jeho odlišného využití v původním územním plánu, a není úkolem soudu v tomto řízení
hodnotit, zda toto povolení skutečně mělo být vydáno či nikoliv.
[33.] Je tak zřejmé, že právní sféra navrhovatelů nemůže být nově vydaným územním plánem
přímo ani nepřímo dotčena, neboť vydáním předmětného opatření obecné povahy nedošlo,
v porovnání s předchozím stavem, ke změně podmínek pro provoz střelnice, ve kterém
navrhovatelé právě spatřují zásah do svých práv. Schválením nového územního plánu se tedy
postavení navrhovatelů z hlediska existence provozu střelnice nemohlo nijak zhoršit.
Předmětným územním plánem totiž nejen že nedošlo k samotnému povolení provozu střelnice,
proti kterému navrhovatelé ve skutečnosti brojí, ale nedošlo jím pochopitelně ani ke schválení
realizace staveb, sloužících pro potřeby jejího provozu, neboť územní plán pouze vymezuje
možné využití těchto pozemků, určených jako „občanské vybavení – tělovýchovná a sportovní
zařízení“.
[34.] Přitom ze specifikace tohoto způsobu využití v regulativech územního plánu vyplývá,
že se jedná - jako hlavní využití - o sportovní a rekreační hřiště, sportovní haly, fitnescentra,
koupaliště, klubovny a šatny; a jako přípustné využití o přístupy ke stavbám včetně potřebných
parkovacích míst, objekty a liniové stavby potřebné technické infrastruktury, vyhrazenou
a veřejnou zeleň, stavby pro veřejné ubytování a stravování, služební byty a byty majitelů
provozovaných zařízení, stavby pro maloobchodní prodej, areály zdraví, veřejná tábořiště,
venkovní scény a taneční parkety a cyklostezky. Jak správně uvedl odpůrce, tato specifikace
je souladná s ustanovením §6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle něhož se plochy občanského
vybavení obvykle samostatně vymezují za účelem zajištění podmínek pro přiměřené umístění,
dostupnost a využívání staveb občanského vybavení a k zajištění podmínek pro jejich užívání
v souladu s jejich účelem. Tyto plochy zahrnují zejména pozemky staveb a zařízení občanského
vybavení pro vzdělávání a výchovu, sociální služby, péči o rodinu, zdravotní služby, kulturu,
veřejnou správu, ochranu obyvatelstva. Dále zahrnují pozemky staveb a zařízení pro obchodní
prodej, tělovýchovu a sport, ubytování, stravování, služby, vědu a výzkum, lázeňství a pozemky
související dopravní a technické infrastruktury a veřejných prostranství. Plochy občanského
vybavení musí být vymezeny v přímé návaznosti na kapacitně dostačující plochy dopravní
infrastruktury a být z nich přístupné.
[35.] Je tak zřejmé, že toto vymezení případné postavení zázemí pro střelnici nevylučuje, avšak
ani přímo nepředurčuje. Tvrzené dotčení právní sféry navrhovatelů provozem střelnice tak nelze
označit jako výsledek vydání územního plánu a pokud mají navrhovatelé za to, že tento provoz
zasahuje jejich práva, mohou se bránit v jiných samostatných řízeních, což ostatně i činí.
Zde je namístě poukázat zejména na skutečnost, že pokud by skutečně provoz střelnice vedl
k prokazatelnému ohrožování života nebo zdraví osob, životního prostředí nebo majetku,
je namístě rozhodnout o pozastavení provozování střelnice podle již citovaného ustanovení
§53 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních.
[36.] Pokud tedy navrhovatelé argumentují výsledky měření hluku způsobeného provozem
střelnice, mohou mít tyto výsledky význam kupř. z hlediska omezení provozu střelnice,
jeho úplného pozastavení či v oblasti správního trestání, z povahy věci však nemají přímou
spojitost se schváleným územním plánem. Jak bylo opakovaně konstatováno, ke zřízení
a provozu střelnice nedošlo schválením nového územního plánu a proto ani řešení negativních
důsledků z tohoto provozu plynoucích nelze řešit jeho zrušením.
[37.] Nejvyšší správní soud ve svojí ustálené judikatuře k územnímu plánování opakovaně
konstatoval (např. rozsudek sp. zn. 2 Ao 2/2007, www.nssoud.cz), že úkolem soudu není
nahrazovat politickou vůli zastupitelů obce, kteří výlučně jsou oprávněni rozhodovat o tom,
jakým způsobem bude formován územní plán jejich obce. Proto také platí, že „vlastník určitého
pozemku nemůže bez dalšího bránit tomu, aby sousední pozemek či pozemky byly využity jiným způsobem než
doposud, neboť jeho vlastnické právo je ve své podstatě omezeno vlastnickým právem majitelů sousedních pozemků,
přičemž všichni vlastníci mají právo svůj majetek užívat v zásadě podle své libosti, nezasahují-li tím, do vlastnictví
jiných osob. Ve skutečnosti tedy vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný
zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít
nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného
než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm
rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem
nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných
zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor
pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým
způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec)
se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta
využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn
politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické
společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám
územní plány dotvářet.“
[38.] V nyní projednávaném případě přitom soud seznal, že snahou navrhovatelů po celou
dobu přípravy územního plánu bylo dosáhnout toho, aby předmětné pozemky byly určeny
k využití jako „krajinná zeleň – přírodní“ (viz např. připomínka ing. R. K. ze dne 8. 3. 2010 nebo
obsah opakovaně zmiňované petice). Jinak řečeno, navrhovatelé ve skutečnosti brojí nikoliv proti
tomu, že by provedenou změnou územního plánu ve vztahu k označeným pozemkům byla
reálně dotčena jejich hmotněprávní sféra, nýbrž že nedocílili takového stavu, který sami
považovali za optimální. Jak však plyne ze shora uvedeného, soudní ochrana v tomto značně
specifickém typu řízení nemůže být využívána k takovémuto účelu. V těchto případech je totiž
namístě shora vyjádřená zdrženlivost soudu ve vztahu k faktickému nahrazování politických
rozhodnutí, činěných obecními (resp. městskými) zastupitelstvy.
[39.] Proto Nejvyšší správní soud podaný návrh v části směřované proti části územního plánu
týkajícího se pozemků p. č. 122/3 a 126/3 v katastrálním území Dolní Hedeč zamítl jako
nedůvodný (§101d odst. 2 s. ř. s.), a to aniž se zabýval jednotlivými námitkami proti proceduře
vydání tohoto územního plánu. I v případě, když by tyto námitky byly důvodné, by totiž návrhu
nemohlo být vyhověno (podobně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Ao 2/2009, www.nssoud.cz).
[40.] Podle ustanovení §101d odst. 5 s. ř. s. (arg. a maius ad minori) nemá žádný z účastníků
řízení právo na náhradu nákladů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu