ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.109.2016:32
sp. zn. 2 As 109/2016 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: R. P., zastoupeného
JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 143, Domažlice, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 11. 2014, č. j. DSH/14381/14, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2016, č. j. 30 A 6/2015 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ve správním řízení byla řešena důvodnost žalobcových námitek proti záznamům bodů
v registru řidičů. Tyto námitky byly podány v reakci na oznámení Městského úřadu Domažlice,
odboru dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění
ze dne 4. 3. 2014.
[2] V návaznosti na podané námitky zaslal správní orgán prvního stupně Policii České
republiky, Dopravnímu inspektorátu, podnět k přezkumnému řízení či jinému opatření,
a to ve vztahu k přestupkům ze dnů 24. 2. 2014 a 26. 2. 2014. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2014,
č. j. KRPP-96281-1/ČJ-2014-0300DP, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
Plzeňského kraje, zrušila v přezkumném řízení rozhodnutí ze dne 24. 2. 2014 vydané v blokovém
řízení, neboť bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Správní orgán prvního stupně poté
záznam o spáchání přestupku ze dne 24. 2. 2014 vymazal a nadále jej nezahrnoval do předmětu
řízení o námitkách. O zbývajících námitkách rozhodl správní orgán prvního stupně rozhodnutím
ze dne 11. 8. 2014, č. j. MeDO-39966/2014-Václ, tak, že je zamítl jako nedůvodné. Odvolání
směřující proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně následně žalovaný v záhlaví
označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl.
[3] V žalobě proti napadenému rozhodnutí namítal žalobce především to, že mu byly dne
21. 7. 2009 neoprávněně zaznamenány dva body do registru řidičů. Tvrdil také, že ani záznam
tří bodů z 26. 2. 2014 nebyl oprávněný.
[4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) neshledal v záhlaví uvedeným rozsudkem
(dále jen „napadený rozsudek“) žalobu důvodnou a zamítl ji. Předně shrnul, že ohledně
přestupku ze dne 21. 7. 2009 nebyl k dispozici příslušný pokutový blok, a tudíž je rozhodné,
zda bylo možné potvrdit záznam bodů toliko na základě oznámení policie ze dne 22. 7. 2009
o uložení pokuty v blokovém řízení a odpovědi policie na dožádání správního orgánu prvního
stupně ze dne 3. 4. 2014. Vycházeje z judikatury Nejvyššího správního soudu konstatoval krajský
soud, že pro soudní přezkum je relevantní řidičův postoj k tomu, zda přestupek spáchal, a kvalita
oznámení o uložení blokové pokuty. Žalobce přitom správním orgánům sdělil pouze
to, že se přestupku nedopustil, toto tvrzení však dále nekonkretizoval a nenavrhl důkazy k jeho
prokázání. Naproti tomu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení obsahovalo dostatečné
množství údajů prokazujících, že se přestupek stal a že se jej dopustil právě žalobce. Žalobci
se tedy nepodařilo údaje uvedené v oznámení zpochybnit. K žalobním námitkám týkajícím
se přestupku ze dne 26. 2. 2014 krajský soud poznamenal, že jelikož dle judikatury Nejvyššího
správního soudu nelze v řízení o námitkách proti záznamu bodů přezkoumávat skutkový stav
a právní kvalifikaci přestupku, nelze shledat žalobcovu argumentaci v tomto bodě důvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel měl předně za to, že jak v námitkách proti záznamu bodů, tak i v dalším
průběhu správního a soudního řízení zcela jednoznačně rozporoval, že by se dne 21. 7. 2009
dopustil přestupku spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu. Od počátku s jistotou tvrdil,
že se takového jednání nedopustil. V situaci, kdy mu správní orgány poprvé až téměř pět let
od údajné události oznámily, že se měl dopustit přestupkového jednání, za které mu byly
zaznamenány body, přitom od stěžovatele nelze spravedlivě očekávat konkrétnější tvrzení
ani důkazní návrhy. Závěr krajského soudu, že skutek a jeho právní posouzení tak, jak jsou
uvedeny v oznámení policie ze dne 22. 7. 2009 obstojí, je nesprávný, neboť stěžovatel po celou
dobu popíral, že přestupek spáchal, a o projednání věci v blokovém řízení neexistuje žádný
doklad.
[7] Nadto ani oznámení policie ze dne 22. 7. 2009 neobsahuje dle stěžovatele takové údaje,
na jejichž základě by bylo možno provést záznam bodů v bodovém hodnocení. Popis jednání
neodpovídá tomu, co je uvedeno v právním předpise jako důvod pro záznam bodů; chybí údaj
o tom, že došlo k porušení nějakého zákonného ustanovení; odkaz na obecnou zbytkovou
skutkovou podstatu přestupku dle §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
v rozhodném znění, nemá vypovídací hodnotu a nelze z něj usuzovat, že v dané věci šlo právě
o porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Shora uvedenými argumenty,
jež byly obsaženy také v žalobě, se přitom krajský soud dle názoru stěžovatele dostatečně
nezabýval.
[8] Stěžovatel dodal, že také sdělení policie ze dne 3. 4. 2014 je důkazně bezvýznamné.
V tomto oznámení policie v reakci na žádost správního orgánu prvního stupně pouze
zrekapitulovala obsah oznámení ze dne 22. 7. 2009 a zcela svévolně uvedla, že v souzené věci
došlo k porušení povinnosti dle §6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
v rozhodném znění. Dále konstatovala, že přestupek byl projednán praporčíkem P. S.
v blokovém řízení uložením blokové pokuty ve výši 500 Kč, pokuta byla na místě zaplacena, byly
splněny zákonné podmínky dle §84 odst. 1 zákona o přestupcích a přítomen byl také praporčík J.
T. Nakonec policie konstatovala, že z důvodu rozsáhlé reorganizace Služby cizinecké policie
došlo ke skartaci pokutového bloku, a potvrdila řádný průběh projednání přestupku. Policie však
svou odpověď nijak nepodložila a veškeré informace zjevně čerpala jen z kopie záznamu
oznámení policie ze dne 22. 7. 2009, který obdržela od správního orgánu prvního stupně.
Krajskému soudu pak stěžovatel vytkl, že se nevypořádal s žalobní námitkou založenou na tom,
že žalovaný procesně pochybil, když nevyžadoval od policie důkazní prostředky či návrhy za
účelem prokázání skutečností, jež byly ve sdělení ze dne 3. 4. 2014 uvedeny, a když postavil
napadené rozhodnutí jen na ničím nepodložených tvrzeních policie.
[9] Vzhledem k tomu, že neexistoval pokutový blok, nebylo možno dospět k závěru
o nedůvodnosti stěžovatelových námitek proti záznamu bodů ze dne 21. 7. 2009. Z důvodu
nesprávnosti prvního výroku napadeného rozsudku o zamítnutí žaloby je nesprávný taktéž
navazující výrok o nákladech řízení.
[10] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2
s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[13] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku [důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť pouze přezkoumatelný rozsudek
je způsobilý k posouzení z hlediska jeho zákonnosti. Vycházel přitom z judikatury Ústavního
soudu, podle níž „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry
na podrobné oponentuře (a vyvrácení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený
argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama
o sobě dostatečná“ (např. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08; dostupný
z http://nalus.usoud.cz/). Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud sice výslovně
nereagoval na žalobní námitku zpochybňující postup žalovaného, který si od policejních orgánů
nevyžádal další důkazní prostředky. Naproti tomu však krajský soud v napadeném rozsudku
srozumitelně vysvětlil, proč bylo samotné oznámení policie ze dne 22. 7. 2009 o udělení pokuty
v blokovém řízení dostatečně průkazné (k tomu viz níže). Z odůvodnění napadeného rozsudku
tedy implicitně plyne, že dalších důkazů nebylo ve správním řízení třeba, a proto v tomto ohledu
nelze námitce nepřezkoumatelnosti přisvědčit. Ani v otázce dostatečnosti a jednoznačnosti
popisu skutku neshledal Nejvyšší správní soud napadený rozsudek nepřezkoumatelným, neboť
jsou z něj jasně patrné důvody, pro které krajský soud uzavřel, že byl přestupek policejními
orgány vymezen jako konkrétní a individualizované jednání.
[14] Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu v návaznosti na zákonnou úpravu
rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích podle zákona o přestupcích od řízení o námitkách proti
záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou
odlišné. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů lze zkoumat především
to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda byl záznam v registru řidičů proveden
v souladu s tímto pokladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení
v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. V námitkách proti provedenému záznamu
bodů tak může účastník řízení typicky namítat, že žádný přestupek nespáchal, a přesto mu byly
v registru řidičů zaznamenány body, popř. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo,
avšak byl mu zaznamenán nesprávný počet bodů (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, nebo ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016 – 47;
dostupné stejně jako ostatní zde zmiňovaná judikatura zdejšího soudu z www.nssoud.cz).
[15] V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS,
Nejvyšší správní soud na tyto závěry navázal a zabýval se povahou a důkazní relevancí oznámení
o uložení pokuty za přestupek. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že „[o]známení policie,
na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl
spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci, nelze
však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných.
K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další
důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam však bez dalšího nemůže být důkazem, na základě
něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán
v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ V citovaném
rozsudku pak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předložený spisový materiál neobsahoval
žádné důkazy svědčící pro konstatování, že se účastník dopustil přestupku, za nějž mu byly
zapsány body, neboť ve správním spise založené podklady neobsahovaly konkrétní údaje
o přestupku, jehož spáchání účastník ve svých námitkách popřel. Za takové situace tedy bylo
namístě, aby si správní orgán vyžádal další podklady svědčící o tom, že blokové řízení skutečně
proběhlo.
[16] Oznámení o uložení blokové pokuty tedy není nezpochybnitelným důkazem
o tom, že řidič přestupek spáchal. Proto, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích
uvedených v oznámení, je nutné vycházet i z důkazů dalších. Současně však nelze závěry
vyslovené v rozsudku č. j. 5 As 39/2010 – 76 chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal
nebo že si jej není vědom. Správní orgán musí v takovém případě posuzovat jak kvalitu
zpochybňujících tvrzení řidiče, tak i kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74, nebo ze dne
18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015 – 33, na které odkazoval také krajský soud v napadeném rozsudku).
[17] Pokud jde o kvalitu zpochybňujících tvrzení stěžovatele v právě projednávané věci,
Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu v tom, že stěžovatel v průběhu správního
řízení uváděl pouze, že „se dne 21. července 2009 nedopustil přestupku dle §22 odst. 1 písm. l) zákona
č. 200/1990 Sb., spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu“. K tomu navíc dodával, že oznámení
ze dne 22. 7. 2009 je nepravdivé, nepodložené a policie je není schopna prokázat. Ani pozdější
žalobní argumentací stěžovatel shora citované nekonkretizoval, jelikož jen obecně konstatoval,
že si je naprosto jistý tím, že se přestupku nedopustil, natož v centru Kdyně. V souzené věci
tak nešlo o situaci, kdy by stěžovatel například namítal, že se přestupku nedopustil, neboť
se v rozhodné době nacházel na jiném místě, a své tvrzení přiměřeně podložil. Za těchto
okolností nemohla stěžovatelova strohá a obecná argumentace sama o sobě zpochybnit obsah
oznámení ze dne 22. 7. 2009.
[18] V této věci bylo nicméně třeba zabývat se i obsahem oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009 a posoudit, zda je toto oznámení dostatečně průkazné
a svědčí o oprávněnosti provedeného záznamu bodů do registru řidičů. Krajský soud požadavku
řádného posouzení oznámení dostál. V situaci, kdy ve správním řízení nemohl být předložen
samotný pokutový blok, neboť byl z důvodu reorganizace policie skartován, souhlasí Nejvyšší
správní soud s argumentací krajského soudu, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
by mělo obsahovat všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku s výjimkou podpisů.
Konstatování krajského soudu, podle něhož musí být v takovém oznámení přiměřeně uveden
popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměra sankce,
přičemž je možné s ohledem na specifika blokového řízení přijmout i strohé a zkratkové
formulace, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení
uložena, je pak v souladu nejen s krajským soudem citovaným usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, ale i se soudobou judikaturou Nejvyššího správního
soudu (např. výše zmíněný rozsudek č. j. 7 As 63/2016 – 47). Z druhého ze zmiňovaných
rozhodnutí plyne, že pokutový blok (zde oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení) nelze
posuzovat s rigidní přísností. Je tak především třeba, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo
v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním.
[19] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením krajského soudu, že oznámení ze dne
22. 7. 2009 je dostatečně průkazné. Identifikuje stěžovatele jako přestupce, označuje místo
a čas spáchání skutku, specifikuje, jakého přestupkového jednání se stěžovatel dopustil, a uvádí,
že mu za toto jednání byla uložena bloková pokuta ve výši 500 Kč. Nejvyšší správní soud
nicméně připouští, že by navíc bylo vhodné, kdyby příslušný policejní orgán doplnil popis skutku
„jízda bez bezpečnostního pásu“ také o odkaz na §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu,
kde byla v rozhodné době upravena povinnost řidiče motorového vozidla být za jízdy připoután
na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu.
Avšak s ohledem na to, že v předmětném oznámení je také zaznamenáno, že přestupek
byl spáchán „při řízení motorového vozidla“ a že šlo o přestupek podle §22 odst. 1 písm. l) zákona
o přestupcích, tj. přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,
je z kombinace všech uvedených údajů nepochybné (a to i navzdory chybějícímu odkazu
na příslušné ustanovení zákona o silničním provozu), že sankcionovaným jednáním bylo
nepřipoutání se za jízdy bezpečnostním pásem řidičem.
[20] Stěžovatelovu argumentaci, že z popisu skutku bylo stejně tak možno dovodit,
že ve vozidle chyběl některý bezpečnostní pás, který měl tvořit jeho výbavu, nebo že mohlo
jít o jízdu bez bezpečnostního pásu při couvání, pokládá Nejvyšší správní soud za lichou.
Stěžovatel zjevně nahlíží na obsah oznámení ze dne 22. 7. 2009 s onou rigidní přísností, která
v daném případě není zapotřebí. Dle Nejvyššího správního soudu nelze při hodnocení
dostatečnosti oznámení zaměřovat pozornost pouze na to, co je zkratkovitě uvedeno v části
„popis skutku“, ale je třeba vycházet i z dalších v oznámení uvedených údajů, které ve vzájemné
souvislosti nezakládají pochybnosti ohledně dostatečné individualizace skutku (viz předchozí
odstavec). Žádný údaj uvedený v oznámení ze dne 22. 7. 2009 nenasvědčuje tomu,
že by předmětem kontroly policie byla vybavenost vozidla, a navíc je z obsahu oznámení
nepochybné, že klíčovou okolností mající vliv na spáchání přestupku bylo to, že k němu došlo
za jízdy při řízení vozidla. Obecně lze také jen stěží předpokládat, že by policie sankcionovala
nepřipoutání řidiče bezpečnostním pásem při couvání, tj. jednání, které zákon o silničním
provozu nepokládá za nežádoucí [viz §6 odst. 2 písm. a) tohoto zákona], a stěžovatel ani netvrdil,
že by jeho konkrétní případ byl v tomto ohledu výjimečný. Nesprávné posouzení právní otázky
krajským soudem ani vady správního řízení [důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.] tudíž
Nejvyšší správní soud neshledal.
[21] Ke stěžovatelově výtce, že písemné sdělení policie ze dne 3. 4. 2014 je pro posouzení
důvodnosti záznamu bodů důkazně bezvýznamné, Nejvyšší správní soud poznamenává, že údaje
uvedené v tomto sdělení skutečně v převážné většině pouze reprodukují obsah oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 22. 7. 2009. V souzené věci je však podstatné,
že oznámení ze dne 22. 7. 2009 je samo o sobě dostatečně průkazné a lze na jeho základě
(za současného přihlédnutí k tomu, že stěžovatel zpochybňoval správnost záznamu do registru
řidičů pouze obecným tvrzením) uzavřít, že stěžovatelova námitka proti provedení záznamu
bodů nebyla důvodná. Za těchto okolností nepokládá Nejvyšší správní soud za nutné zabývat
se tím, jakou vypovídací hodnotu má sdělení policie z roku 2014, neboť i kdyby žalovaný
(a okrajově také krajský soud) své úvahy na tomto sdělení vůbec nezaložil, nebyl by jeho závěr
ohledně námitky týkající se přestupku ze dne 21. 7. 2009 odlišný.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[22] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Úspěšný žalovaný vznik nákladů řízení o kasační stížnosti netvrdil a ani ze spisu
Nejvyššího správního soudu neplyne, že by mu nějaké náklady nad rámec jeho běžné činnosti
vznikly, proto mu právo na jejich náhradu nemohlo být přiznáno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu