ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.17.2011:117
sp. zn. 2 As 17/2011 - 117
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. B.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1.] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 31. 1. 2011 kasační stížnost proti shora uvedenému
opravnému usnesení Městského soudu v Praze. Prvním výrokem tohoto opravného usnesení
bylo opraveno záhlaví rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010,
č. j. 6 Ca 232/2007 - 34, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
životního prostředí ze dne 28. 6. 2007, č.j. 570/170/07 -Do. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty ze dne
6. 12. 2006, zn. 279/BK/SR/06/Ha/roz, kterým byl vysloven nesouhlas s umístěním stavby
„Chaty Sudoměřice-Mlýnky“. Druhým výrokem opravného usnesení bylo opraveno záhlaví
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007 - 60, kterým bylo
pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o kasační stížnosti proti výše uvedenému
rozsudku. V případě obou výroků šlo o opravu záhlaví tak, že v nich bylo změněno jméno
žalobce, které správně zní „J. B.“.
II. Obsah kasační stížnosti
[2.] Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že ch ybné uvedení jeho jména v záhlaví dvojice
rozhodnutí městského soudu nebylo pouhou písařskou chybou, kterou by bylo možno opravit
postupem dle §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
tedy opravným usnesením, neboť pokud byl v původní verzi obou opravovaných rozhodnutí
žalobce označen jako „M.B.“ bez identifikace datem narození, byla tato rozhodnutí adresována
zcela jiné osobě, neboť žalobce se jmenuje J . B. Napadá proto zmatečnost napadeného usnesení,
neboť institut opravy písařských chyb má sloužit pouze k odstranění písařských nedostatků,
nikoli ke změně adresátů individuálních právních aktů. Poukazuje přitom na rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. 4 Cdo 4/94, podle nějž se oprava označení účastníka
řízení v úvodní části rozsudku týká i výroku rozsudku. Nadto upozorňuje, že v jeho případě byla
lhůta k podání kasační stížnosti zachována, neboť městský soud jej v napadeném usnesení
chybně poučil tak, že kasační stížnost není přípustná, což ve smyslu judikatury Nejvyššího
správního soudu za analogického užití §240 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, znamená prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti na čtyři týdny.
[3.] Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušit usnesení městského soudu a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
III. Obsah soudního spisu
[4.] Ze soudního spisu zdejší soud zjistil, že usnesení městského soudu napadené kasační
stížností bylo vydáno dne 30. 11. 2010 a v poučení o opravném prostředku bylo uvedeno,
že proti němu není přípustná kasační stížnost. Stěžovateli bylo usnesení doručeno dne 3. 1. 2011
(doručenka na č. l. 72 soudního spisu). Stěžovatel podal kasační stížnost dne 31. 1. 2011
prostřednictvím elektronické podatelny (zpráva o doručení na č. l. 76 soudního s pisu).
IV. Posouzení přípustnosti kasační stížnosti
[5.] Nejvyšší správní soud musel nejprve posoudit přípustnost kasační stížnosti, neboť byla
podána více než dva týdny po doručení napadeného usnesení stěžovateli, což vzbuzuje
pochybnosti o její včasnosti.
[6.] Nejprve je třeba uvést na pravou míru, že přípustnost kasační stížnosti proti opravnému
usnesení není vyloučena ustanovením §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., jak uvedl ve svém poučení
městský soud. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne
21. 2. 2007, sp. zn. 4 Ans 3/2006 (publ. pod č. 1177/2007 Sb. NSS), kde uvedl: „Proti opravnému
usnesení podle §54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná, a to i v př ípadě, že byl opravován výrok
o náhradě nákladů řízení ; předmětem p řezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy.“
[7.] Poučení městského soudu o nepřípustnosti kasační stížnosti bylo tedy opravdu chybné
a stěžovatel má pravdu, že je v takové situaci nutno na běh lhůty k jejímu podání aplikovat právní
názor obsažený například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007,
sp. zn. 1 Afs 27/2006 (publ. na www.nssoud.cz): „...písemné vyhotovení rozsudku musí, mimo další
zákonem stanovené náležitosti, obsahovat i poučení o opravném prostředku. Obdobnou náležitost musí podle §55
odst. 5 s. ř. s. obsahovat i písemné vyhotovení usnesení. Na rozdíl od občanského soudního řádu (§204 odst. 2,
§240 odst. 3) však s. ř. s. neobsahuje úpravu, která by stanovila řešení pro případ, kdy soud této povinnosti
nedostojí a účastníka o opravných prostředcích nepoučí nebo jej poučí nespráv ně o lhůtě a soudu, u něhož
lze opravný prostředek podat. Nejvyšší správní soud již ve svém dřívějším rozhodnutí (srov. usnesení
ze dne 21. 7. 2005, č. j. 1 As 25/2005 - 70) vyslovil, že uvedenou situaci lz e vyřešit za použití analogie
s úpravou obsaženou v občanském soudním řádu v souvislosti s dovoláním (§240 odst. 3), které je institutem
nejbližším kasační stížnosti. Lhůta stanovená v §240 odst. 3 o . s. ř. prodlužuje při vadném poučení lhůtu
k podání dovolání dvojnásobně. V témže poměru k obecné délce lhůty k podání kasační stížnosti je proto třeba
aplikovat §240 odst. 3 o. s. ř. na lhůtu k podání kasační stížnosti v případě vadného poučení; jestliže
tedy soudní řád správní stanoví k podání kasační stížnosti lhůtu dvoutýdenní (§106 odst. 2), v důsledku vadného
poučení je třeba za včasnou považovat takovou kasační stížnost, která je podána ve lhůtě čtyř týdnů po doručení
rozhodnutí.“
[8.] To v nyní posuzovaném případě znamená, že lhůta pro podání kasační stížnosti začala
sice plynout již dne následujícího po doručení napadeného opravného usnesení stěžovateli,
nicméně v důsledku chybného poučení o nepřípustnosti opravného prostředku trvala čtyři týdny.
Počala tedy plynout dne 4. 1. 2011 a skončila po čtyřech týdnech, tedy 31. 1. 2011. Kasační
stížnost podaná právě toho dne prostřednictvím elektronick é podatelny byla tudíž včasná
a Nejvyšší správní se jí bude zabývat meritorně.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[9.] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[10.] Stěžovatel brojí proti „nezákonnosti a zmatečnosti“ napadeného rozhodnutí. Zmatečnost
rozhodnutí spočívá ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. „v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozh odnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce,“ na nyní posuzovaný případ tedy toto ustanovení ve skutečnosti
vůbec nedopadá, neboť stěžovatel nic takového netvrdí. Zdejší soud proto kasační stížnost
posoudí pohledem ustanovení §103 odst. 1 písm. a), neboť právě k němu, tedy k „nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,“ patrně stěžovatel míří
svou poznámkou o nezákonnosti napadeného usnesení.
[11.] Nejvyšší správní soud ovšem žádnou takovou nezákonnost neshledal. Jak bylo
rekapitulováno výše, městský soud udělal ve dvou svých rozhodnutích, konkrétně v rozsudku
o zamítnutí žaloby ze dne 23. 2. 2010 a v usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti ze dne
11. 10. 2010, totožnou chybu, když stěžovatele označil jako M . B., přestože se jmenuje J. B..
V obou rozhodnutích ovšem osobu stěžovatele správně konkretizoval uvedením jeho bydliště,
osobou právního zástupce a spisovými značkami rozhodnutí, o něž v daných řízeních šlo.
Nemohla tak ani podle Nejvyššího správního soudu vzniknout rozumná pochybnost o tom, že
adresátem obou těchto soudních rozhodnutí byl stěžovatel a nikdo jiný, ostatně stěžovatel ani
netvrdí, že by kromě něj na adrese B. 138 bydlel ještě nějaký jiný nositel téhož příjmení, který by
se mohl domnívat, že rozhodnutí adresované „M.B., bytem B. č.p. 138,“ je adresováno právě
jemu. Taková chyba v křestním jménu je tedy skutečně pouze písařskou chybou. Písařskou chybu
je pak namístě opravit právě postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s., podle nějž „předseda senátu opraví v
rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká -li se oprava výroku, vydá o
tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní
moci.“ Právě to v nyní posuzovaném případě předsedkyně senátu učinila a v ydala opravné
usnesení, přičemž do záhlaví tohoto opravného usnesení uvedla nyní i datum narození
stěžovatele, aby tak zcela odstranila jakékoli pochybnosti o identitě stěžovatele. Uvedení data
narození v záhlaví rozhodnutí sice není automatickou povinností soudu, jak se chybně a bez
podkladu v s. ř. s. domnívá stěžovatel, v daném případě bylo však ze strany městského soudu
namístě.
[12.] Za této situace Nejvyšší správní soud neshledává, že by byl postup městského soudu
nezákonný, či že by městský soud nesprávně posoudil právní otázku. Městský soud postupoval
plně v intencích §54 odst. 4 s. ř. s.; ostatně jiný postup k napravení chyby, kterou učinil ve dvojici
opravovaných rozhodnutí, mu s. ř. s. ani nenabízel. Postupoval navíc i v souladu s právním
názorem vztahujícím se k dřívější úpravě, jak byl vyjádřen v rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. 4 Cdo 4/94, na který stěžovatel sám upozorňuje. Podle tohoto
rozsudku je sice nesprávné uvedení jména účastníka řízení chybou, tato chyba má však b ýt
napravena právě formou opravného usnesení: „Pokud je označení některého z účastníků v záhlaví
rozsudku nepřesné, provede soud jeho opravu podle ustanovení §164, věta druhá, o.s.ř., tedy vydáním opravného
usnesení.“
[13.] Městský soud tak postupoval zcela v souladu s §54 odst. 4 s. ř. s., ba i v souladu
s judikaturou, na kterou stěžovatel poukazuje. Zmýlil se pouze v poučení o možnosti opravného
prostředku, toto pochybení však napravil zdejší soud tím, že stěžovatelovu kasační stížnost coby
přípustnou meritorně projednal, neboť stěžovateli v souladu se svou předchozí judikaturou
poskytl velkorysejší čtyřtýdenní lhůtu.
VI. Závěr
[14.] Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost meritorně projednal, ovšem ze shora
vyložených důvodů soud shledal, že není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[15.] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud roz hodl, že se žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu