ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.18.2004
sp. zn. 2 As 18/2004 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce U. Č. r., a. s. ,
proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 10, Krátká 10, zastoupené
JUDr. Simonou Macáškovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Zenklova 39, o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2003,
čj. 28 Ca 275/2001 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
I. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále též „stěžovatelka“) domáhá
přezkoumání shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým k žalobě
U. Č. r., a. s. bylo zrušeno rozhodnutí Rady České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání ze dne 13. 3. 2001, čj. Rpo/24/00 a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.
Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo vysloveno, že „účastníkovi
řízení“ (tj. žalobci) se podle §8 odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění pozdějších předpisů), jímž je zakázána skrytá reklama, ukládá pokuta
ve výši 30 000 Kč.
Stěžovatelka namítá, že soud rozhodl bez jednání, ač mu podáním ze dne 26. 2. 2003,
které mu bylo doručeno dne 28. 2. 2003 sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci
samé bez jednání. Dále tvrdí, že žalobou napadené rozhodnutí má veškeré náležitosti
stanovené ustanovením §47 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Z odůvodnění
zrušeného rozhodnutí je patrno, co v předmětných pořadech zaznělo a následně
bylo vyhodnoceno stěžovatelem jako skrytá reklama. Konkrétně ve druhém odstavci
tohoto odůvodnění je jednoznačně uvedeno, že v rámci reportáže byl propagován
pojistný produkt pojišťovny, zcela konkrétně pak skutečnost, že byly vyjmenovány
veškeré výhody, které bude mít ten, kdo s touto pojišťovnou uzavře povinné smluvní
pojištění vozidla. V dalším odstavci je pak, opět zcela konkrétně, uvedeno, že pořad
propagoval výrobky dřevozpracujícího družstva v L., zejména zdůrazňoval jejich vysokou
kvalitu a výhody. Nelze tedy dost dobře akceptovat závěr soudu, že v odůvodnění není
konkrétní obsah pořadů zaznamenán, navíc obsah pořadů je zaznamenán i v materiálu
programového odboru Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 18. 4. 2000,
který je součástí spisu.
Žalobce nepodal vyjádření ke kasační stížností.
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s přezkoumal
napadený rozsudek, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, přičemž vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, městský soud shledal žalobu
důvodnou, pokud bylo namítáno, že odůvodnění předmětného rozhodnutí žalované
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poukázal na to, že pokuta byla žalobci
uložena za porušení zákazu skryté reklamy, což žalobce odmítá a tvrdí, že dotyčné pořady
skrytou reklamu neobsahovaly. Soud neměl vůbec možnost tento žalobní bod posoudit,
neboť konkrétní obsah předmětných pořadů není z odůvodnění napadeného rozhodnutí,
ani v žádné listině založené ve správním spise zaznamenán. Odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaného se o obsahu předmětných pořadů zmiňuje pouze hodnotícím
způsobem. Uvádí, že se jednalo o propagování pojistného produktu pojišťovny
a o propagaci řady produktů dřevozpracujícího družstva s tím, že množství informací
o výrobcích družstva nepochybně překročilo limit nutný pro běžnou informovanost
o produkci. Bez přesně zjištěného skutečného stavu věci doloženého ve správním spise
a uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, např. přípisu pasáží,
ve kterých naplnění skryté reklamy žalovaná spatřuje, soud nemůže posoudit,
zda žalobcem odvysílané pořady skutečně obsahovaly skrytou reklamu a zda žalobci
byla právem uložena pokuta za porušení zákona o reklamě. Městský soud dále dovodil,
že je třeba přisvědčit žalobci i v tom, že odůvodnění rozhodnutí žalované není dostatečně
individualizováno tak, aby nebylo zaměnitelné s jinými jeho vysíláními v rozhodné době,
protože v rozhodnutí není uveden čas, místo, kanál a způsob odvysílání předmětných
pořadů.
Jak již opakovaně judikoval mj. Vrchní soud v Praze i Nejvyšší správní
soud (např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005,
čj. 3 Ads 21/2004 - 55), při ukládání sankce za tzv. jiný správní delikt neodpovídá
ustanovení §47 odst. 2 správního řádu, je-li popis skutku obsažen jen v odůvodnění
a nikoliv ve výroku rozhodnutí. Taková skutečnost však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost
správního rozhodnutí pro nesrozumitelnost ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud,
který takové rozhodnutí přezkoumává ve správním soudnictví, musí v souladu
s §76 odst. 1 písm. c) posoudit, zda uvedené porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Tak tomu zpravidla
nebude, je-li skutek, v němž je spatřován jiný delikt, odpovídajícím způsobem popsán
v odůvodnění rozhodnutí.
I v posuzovaném správním rozhodnutí žalované popis skutku ve výroku rozhodnutí
chybí. Vymezení skutku je však obsaženo v druhém a třetím odstavci odůvodnění
tohoto rozhodnutí. Zde je uvedeno, že ve dnech 25. 11. do 1. 12. 1999 odvysílal původní
účastník řízení v rámci týdeníku s názvem „S. K+“ reportáž o akci, kterou pořádala
pro své hosty pojišťovna. V rámci této reportáže je propagován pojistný produkt
této pojišťovny – smluvní pojištění vozidel. Představitel pojišťovny v rámci rozhovoru
informoval o tom, jaké výhody bude mít ten, kdo pojistnou smlouvu na tento typ
pojištění s Pojišťovnou uzavře. Do další verze tohoto týdeníku, vysílané od 2. 12.
do 9. 12. 1999, byl zařazen pořad s názvem „D. j. n. ž.“ věnovaný dřevozpracujícímu
družstvu L. V rámci tohoto pořadu byla propagována celá řada produktů družstva,
byla zdůrazňována jejich vysoká kvalita a výhody.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu vymezení skutků, za které byla uložena
pokuta, je, byť až v odůvodnění správního rozhodnutí dostatečně specifikováno,
tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými skutky. Ostatně i žalobci bylo zřejmé,
za jaké skutky mu byla sankce uložena.
Žalobou napadené správní rozhodnutí však trpí další vadou, které je činí
nepřezkoumatelným. V rozporu s ustanovením §47 odst. 3 správního řádu z něho
není zřejmé, z jakých zjištění (důkazů), pokud se týká skutkového stavu, žalovaný
vycházel. Nesporně samotný podrobný obsah („přepis“) provedeného důkazu
(skutkového zjištění) nemusí být vždy obsažen v odůvodnění rozhodnutí. Záleží
vždy na konkrétních okolnostech případu, např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem
na rozpory v jednotlivých důkazech, se zřetelem na námitky účastníka řízení
apod. Vždy však musí být uvedeno, z kterých důkazů (skutkových zjištění) správní
orgán vycházel. V daném případě však rozhodnutí neobsahuje ani poukaz na určitý
podklad ve spise, přičemž navíc ve správním spise písemnost či jiný důkaz,
z kterých by byl zřejmý vlastní podrobný obsah dotyčných pořadů chybí.
Takovýmto dostatečným podkladem nemůže být jen zcela kusá „analýza záznamu vysílání
ve dnech 29. 11. - 5. 12. 1999 – K. P. C., a. s.“, předložená k zasedání žalované na den
18. 4. 2000, která podrobný popis obsahu pořadů neobsahuje.
Jestliže tedy, vzhledem k uvedenému, Městský soud v Praze právem zrušil žalobcem
napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (pro nedostatek důvodů rozhodnutí),
pak, pokud rozhodl bez jednání, postupoval v souladu s §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost, jakožto nedůvodná zamítnuta
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovateli, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nepřísluší právo
na náhradu nákladů řízení. Žalobci pak, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení
nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu