ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.31.2010:145
sp. zn. 2 As 31/2010 - 145
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce:
Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r. o., se sídlem Hovorany 222, Hovorany,
zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: Arcibiskupství olomoucké, se sídlem Wurmova 9, Olomouc,
zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25,
Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a,
Praha 6 – Bubeneč, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 11. 2009, č. j. 5 Ca 307/2006 - 122,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost proti s hora označenému
usnesení městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal
proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 9. 2009, č. j. 5 Ca 307/2006 - 99. Uvedeným
rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. O- 131902.
[2] Městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti proto, že stěžovatel nezaplatil soudní
poplatek při podání kasační stížnosti, ani ve lhůtě, kterou mu pro tento účel usnesením ze dne
27. 10. 2009 stanovil a ani později. O následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené
lhůtě, tj. zastavení řízení o kasační stížnosti, byl stěžovatel v uvedeném usnesení náležitě poučen.
[3] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že soudní poplate k uhradil dodatečně, převodem
na účet soudu, a to dne 18. 12. 2009. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud, pokud nedojde
ke zrušení napadeného usnesení autoremedurou, toto usnesení zrušil a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení k výzvě soudu nepodali vyjádření ke kasační
stížnosti.
[5] Ze soudního spisu vyplývá následující průběh řízení před městským soudem po podání
kasační stížnosti ze dne 8. 10. 2009, brojící proti rozsudku městské ho soudu ze dne 16. 9. 2009 ,
č. j. 5 Ca 307/2006 - 99, kdy městský soud postupoval ve smyslu ustanovení §108 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“):
? Dne 27. 10. 2009 vydal městský soud usnesení č. j. 5 Ca 307/2006 - 118, ve kterém vyzval
stěžovatele, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek
za kasační stížnost ve výši 3000 Kč. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 11. 2009.
? Dne 24. 11. 2009 vydal městský soud napadené usnesení, jímž řízení o kasační stížnosti
zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2009.
? Dne 18. 12. 2009 podal stěžovatel nyní posuzovanou kasační stížnost, ke které přiložil
notifikaci Komerční banky, a. s. Z této notifikace je patrno, že dne 18. 12. 2009 byla
na účet městského soudu ze strany právního zástupce stěžovatele přikázána částka
3000 Kč.
? Dne 30. 12. 2009 vydal městský soud usnesení č. j. 5 Ca 307/2006 - 131, kterým rozhodl
o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli z důvodu, že jeho poplatková
povinnost zanikla dne 8. 12. 2009, a proto platba učiněná po tomto dni byla platbou
bez právního důvodu.
? Dne 2. 2. 2010 vydal městský soud další usnesení č. j. 5 Ca 307/2006 - 134, kterým
stěžovatele opět vyzývá, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní
poplatek za kasační stížnost ve výši 3000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopise.
Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 11. 2. 2010.
? Stěžovatel dne 23. 2. 2010 výzvě obsažené v naposled uvedeném usnesení vyhověl
a soudní poplatek v kolkových známkách uhradil v plné výši.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. V případě usnesení o zastavení řízení přezkoumává
Nejvyšší správní soud, zda takové rozhodnutí nebylo nezákonné, tj. jedná se o speciální kasační
důvod vymezený ustanovením §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[7] Následky nezaplacení soudního poplatku jsou vymezeny v ustanovení §9 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nebyl- li poplatek za řízení
splatný podáním kasační stížnosti (resp. podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání)
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví (odst. 1). Soud poplatn íka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví,
jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odst. 3). Výjimky z postupu, podle něhož
soud zastaví řízení pro nezaplacení poplatku ani po marném uplynutí stanovené lhůty jsou
taxativním způsobem vymezeny v odst. 4 (soud začal již jednat o věci samé; vznikla povinnost
zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako
účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině;
je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník
ve lhůtě určené soudem sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez
své viny nemohl poplatek dosud zaplatit; došlo k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci
nebo poplatník rozšířil odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé).
[8] Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zruší usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Nabude-li usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká.
Toto ustanovení vyložil již dříve Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne 29. 5. 2008,
č. j. 5 Afs 147/2007 - 103, www.nssoud.cz) následovně: „Z §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
vyplývá, že zaplacení poplatku ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, má za následek, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku, ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení, nenabývá právní mo ci. V tomto případě soud,
který usnesení vydal, své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a může pokračovat v řízení
a vydávat další rozhodnutí o věci. ... Pokud však poplatek nebyl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, pak usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabude
jeho doručením účastníkům řízení právní moci a soud, který toto usnesení vydal, již nemůže toto své usnesení podle
§9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci,
protože mu v tom brání překážka věci pravomocně rozhodnuté . Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ani jiný zákon totiž neumožňuje městskému (krajskému) soudu zrušit své pravomocné usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku a tedy rozhodovat třeba i záporným způsobem o návrhu účastníka řízení na zrušení
svého pravomocného usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku .“ Z uvedeného vyplývá,
že městský soud nemohl ani v nyní projednávaném případě přistoupit ke zrušení napadeného
usnesení autoremedurou či o něm jinak rozhodnout tak, jak požadoval stěžovatel.
[9] V daném případě marně uplynula lhůta pro zaplacení soudního poplatku za řízení
o kasační stížnosti dne 5. 11. 2009, tedy třetí den ode dne, kdy nabylo právní moci us nesení, jímž
byl stěžovatel k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván. Městský soud pokud postupoval
správně, pokud řízení o kasační stížnosti zastavil [§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.]. Nejzazším termínem, kdy mohl stěžovatel soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti účinně zaplatit, tj. aniž by se jednalo o plnění bez právního důvodu,
byl den, kdy napadené usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, tj. dne 8. 12. 2009.
Vzhledem k tomu, že v tomto případě není relevantní žádná z výše uvedených výjimek
(§9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích), zaplacení soudního poplatku po tomto termínu
již nemohl soud akceptovat.
[10] S ohledem na výše uvedené (a sděluje to ostatně i stěžovatel v kasační stížnosti)
je nesporné, že soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti byl v daném případě uhrazen
až 18. 12. 2009. Městský soud proto postupoval správně, pokud uhrazenou částku vrátil
stěžovateli již jako platbu bez právního důvodu. Jen pro úplnost proto soud uvádí, že v oznámení
o provedení příkazu k úhradě, vystaveném Komerční bankou, je uveden popis pro příjemce
„ke sp. zn. 5 Ca 307/2009“, což je jiná spisová značka než ve věci, v níž stěžovatel hodlal zaplatit
poplatek (5 Ca 307/2006). Z této informace nicméně zdej ší soud nedovozuje žádné relevantní
důsledky, jelikož se zřejmě jedná jen o překlep.
[11] Lze tak uzavřít, že se stěžovatel vlastní vinou nepostaral o zaplacení soudního poplatku
za řízení o kasační stížnosti, ačkoliv měl pro tento účel k dispozici dostatečný č asový prostor.
I z dikce ustanovení §104 odst. 2 občanského soudního řádu (ve spojení s §64 s. ř. s.),
které reguluje postup soudu v případě zjištění, že se v řízení vyskytl odstranitelný nedostatek
podmínky řízení, resp. rozhodnutí (jímž je i nezaplacen í soudního poplatku), vyplývá,
že odstraňovat takový nedostatek nelze nekonečně dlouho, jelikož se jedná o jednu z podmínek
řízení. Ohraničenost této doby je v případě povinnosti zaplatit poplatek za soudní řízení
specifikována právě ve výše uvedených usta noveních §9 zákona o soudních poplatcích.
Zaplacení soudního poplatku je přitom třeba chápat i jako deklaraci vážnosti úmyslu vést soudní
řízení; tu stěžovatel v daném případě v poskytnutém čase neprojevil.
[12] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační důvod
vymezený ustanovením §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. naplněn nebyl, a proto kasační stížnost
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1, 2 a 5 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto pr ávo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost ,
a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla. Osoba zúčastněné na řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení, jelikož toto právo by jí příslušelo pouze v případě, kdy by jí soud
uložil plnění povinnosti (§60 odst. 5 s. ř. s.), což se však v dané věci nestalo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu