ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.37.2011:81
sp. zn. 2 As 37/2011 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. N.,
zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403, Ostrava,
proti žalovanému: Ing. B. O., autorizovaný inspektor, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2011, č. j. 22 A 163/2010 - 39,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2011, č. j. 22 A 163/2010 - 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata případu
[1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla pro nevyčerpání řádných opravných
prostředků odmítnuta jeho žaloba brojící proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2010,
č. j. 17/9/2010 – certifikátu o ověření projektové dokumentace, vydaného podle ustanovení
§117 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
[2.] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že certifikát oznámený stavebnímu
úřadu zakládá stavebníkovi právo provést stavbu v určené podobě a povinnost osob toto právo
respektovat a jedná se tak o rozhodnutí ve smyslu ustanovení §67 správního řádu. Smyslem
zkráceného stavebního řízení je zrychlení řízení a odbřemenění stavebních úřadů. Oznámený
certifikát má však stejné účinky jako stavební povolení a není proto dán žádný důvod, proč
by se měl lišit rozsah a forma opravných prostředků v případě certifikátu a stavebního povolení.
II. Obsah kasační stížnosti
[3.] Stěžovatel popisuje průběh správního řízení a tvrdí, že mu bylo upřeno bránit se proti
postupu autorizovaného inspektora, jelikož mu nebylo sděleno, jak se vypořádal s uplatněnými
námitkami. Uvádí, které náležitosti předmětný certifikát nesplňoval, a dovozuje z toho jeho
nezákonnost. Tuto nezákonnost spatřuje rovněž v neproveditelnosti stavby, na kterou
se certifikát vztahuje.
[4.] Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010,
č. j. 9 As 63/2010 - 111 (č. 2142/2010 Sb. NSS), z něhož plyne, že „postup autorizovaného inspektora
ve zkráceném stavebním řízení lze označit za veřejnoprávní a výsledkem jeho činnosti je, za podmínky oznámení
certifikátu stavebnímu úřadu podle §117 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, akt, který je způsobilý
zasáhnout veřejná subjektivní práva a povinnosti.“
[5.] Proti napadenému usnesení krajského soudu stěžovatel namítá, že je nezákonné, jelikož
z odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu nelze dovodit, že proti
certifikátu autorizovaného inspektora je přípustné odvolání. Protože veřejná správa může činit
pouze to, co jí zákon výslovně dovoluje a v daném případě žádný zákon neupravuje postup,
kterým by bylo možno zrušit nebo změnit certifikát autorizovaného inspektora stavebním
úřadem, nelze po stěžovateli požadovat, aby odvolání podal. Jakkoliv má krajský soud pravdu
v tom, že žádný předpis podání odvolání nezakazuje, má stěžovatel za to, že certifikát
v odvolacím řízení není vůbec projednatelný.
[6.] Do okamžiku předložení certifikátu se totiž jedná o soukromoprávní vztah mezi
stavebníkem a autorizovaným inspektorem. Samotnou povinností projednat námitky osob, které
by jinak byly účastníky stavebního řízení, se z tohoto procesu automaticky nestává správní řízení.
Ostatně ani stavebník nemá povinnost se certifikátem řídit, protože ho nemusí využít a může
podat žádost o zahájení stavebního řízení. Jinak perfektní certifikát tak nelze do jeho předložení
stavebnímu úřadu považovat za rei iudicata. Povaha postupu autorizovanéhoinspektora postrádá
prvky správního řízení: je třeba uzavřít smlouvu s autorizovaným inspektorem, projednat námitky
osob, jež by byly účastníky stavebního řízení a stavebník musí učinit oznámení, doplněné
certifikátem. Navíc, předložením certifikátu spolu s oznámením vzniká stavebníkovi bez dalšího
právo stavby, přičemž odvoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí nepravomocná. Nemožnost
napadnout certifikát plyne rovněž ze skutečnosti, že oznámení stavby není zainteresovaným
osobám nikterak sdělováno, takže není zřejmé, od kterého časového okamžiku počíná běžet lhůta
pro podání opravného prostředku a kdy tato lhůta končí.
III. Vyjádření žalovaného
[7.] Ing. B. O. ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se nepřihlíží k námitkám, které byly
nebo mohly být uplatněny při územním řízení (§114 odst. 2 stavebního zákona). Proto pov ažuje
kasační stížnost za nedůvodnou.
IV. Vlastní argumentace soudu
[8.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[9.] Stěžovatel výslovně označil kasační důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., nicméně za situace, kdy kasační stížnost brojí proti usnesení krajskéh o soudu, kterým byla
žaloba odmítnuta, je namístě postupovat podle písm. e) cit. zákonného ustanovení, zakotvujícího
- pro tyto případy – přednostní důvod pro podání kasační stížnosti. Právě tam ostatně kasační
stížnost s ohledem na její obsah směřuje, kdy ž považuje napadené usnesení krajského soudu
za nezákonné.
[10.] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že podstata kasační stížností napadeného usnesení
krajského soudu spočívá v tom, že nebyly splněny podmínky řízení (vyčerpání řádných opravných
prostředků v řízení před správním orgánem - §5 s. ř. s.). Jelikož v řízení o kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud přezkoumává rozhodnutí krajského soudu, je jeho úkolem posoudit,
zda toto rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, tj. zda stěžovatel skutečně před podáním
žaloby nevyčerpal opravné prostředky ve správním řízení. Pokud shledá kasační stížnost v tomto
směru důvodnou, nemá soud jinou možnost než napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení, v jehož rámci je možno teprve (po splnění ostatních podmínek řízení)
řešit relevantní právní otázky meritorně. V řízení o této kasační stížnosti proto Nejvyšší správní
soud nemůže hodnotit důvodnost těch námitek, které přesahují rámec rozhodování o této
kasační stížnosti: nemůže se proto vyja dřovat např. k zákonnosti postupu žalovaného,
k náležitostem certifikátu anebo k proveditelnosti předmětné stavby. Lze tak shrnout, že v tomto
řízení je Nejvyšší správní soud oprávněn vyjádřit se toliko k otázce, zda stěžovatel vyčerpal řádné
opravné prostředky ve správním řízení ve smyslu ustanovení §68 písm. a) s. ř. s.
[11.] V tomto směru je klíčovým ustanovení §117 odst. 1 stavebního zákona:
„Uzavře-li stavebník s autorizovaným inspektorem smlouvu o provedení kont roly projektové dokumentace
pro stavbu, kterou hodlá provést, může takovou stavbu pouze oznámit stavebnímu úřadu, jestliže byla opatřena
souhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení
(§109), a nejde o stavbu, která je zvláštním právním pře dpisem, územně plánovací dokumentací nebo
rozhodnutím orgánu územního plánování přímo označena jako nezpůsobilá pro zkrácené stavební řízení .“
[12.] Z důvodové zprávy k návrhu zákona k citovanému ustanovení (poznámka NSS: ve vládním
návrhu se sice jednalo o §125, nicméně identického znění jako platné ustanovení §117 odst. 1)
plyne, že „ustanovení o zkráceném stavebním řízení zakotvuje zcela zásadní novinku, když upravuje posouzení
dokumentace a dalších podkladů potřebných pro vydání stavebního povolení soukromou osobou (autorizovaným
inspektorem). Při jeho koncipování bylo využito praxe některých členských států EU ze západní Evropy. Návrh
zjednodušuje řízení o stavbě do té míry, že na základě ověření věcné správnosti, nerozpornosti a úplnosti
shromážděných podkladů a projektové dokumentace stavby autorizovaným insp ektorem, který musí navrhnout
i plán kontrolních prohlídek stavby, lze stavbu zahájit na základě certifikátu vydaného tímto inspektorem.
Nebude tedy vedeno standardní stavební řízení ani vydáváno stave bní povolení. Uplatnění tohoto postupu
předpokládá, že musí být opatřena souhlasná stanoviska dotčených orgánů a všechny osoby, které by byly
účastníky řízení, se stavbou souhlasí. Autorizovaný inspektor posuzuje stavbu ze stejných hledisek jako stavební
úřad a za výsledek své činnosti odpovídá občanskoprávně, veřejnoprávně, popř. i trestněprávně. Pokud
by autorizovaný inspektor zjistil, že nejsou naplněny zákonem stanovené před poklady pro provedení stavby
na základě zkráceného stavebního řízení, certifikát nevydá“ (sněmovní tisk č. 998, 4. volební období,
http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=55107).
[13.] Jak plyne ze shora uvedeného, otázkou povahy certifiká tu autorizovaného inspektora
se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 63/2010 - 111, na který ostatně krajský
soud i stěžovatel výslovně poukázali. V tomto rozsudku je především zdůrazněno, že oproti
„klasickému“ stavebnímu řízení, v němž stavebník žádá stavební úřad o vydání stavebního
povolení, na základě této žádosti stavební úřad zahájí a vede řízení a po ověření splnění zákonem
stanovených podmínek vydá stavební povolení, je proces zkrácenéh o stavebního řízení rychlejší
a efektivnější, a to jak pro účastníky, tak pro stavební úřad. Jeho podstata spočívá v přenesení
zásadních činností v řízení o vydání stavebního povolení (posouzení projektové dokumentace
stavby, opatření souhlasných stanovisek dotčených orgánů a vyjádření osob, který by byly
účastníky stavebního řízení), ze stavebního úřadu na osobu autorizovaného inspektora.
Výsledkem činnosti autorizovaného inspektora ve stavebním řízení je vydání certifikátu, kterým
stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady ze zákonem uvedených
hledisek a stavba může být provedena. Obecně tak lze konstatova t, že autorizovaný inspektor
je soukromá osoba, která, pokud splní podmínky pro jeho činnost stanovené veřejnoprávním
předpisem, je po určitou dobu oprávněna činit úkony vymezené stavebním zákonem, přičemž
v důsledku některých z nich vznikají dotčeným osobám práva a povinnosti bez další intervence
stavebního úřadu. Vydání certifikátu autorizovaným inspektorem a jeho oznámení stavebnímu
úřadu má stejné účinky jako vydání stavebního povolení stavebním úřadem dle §115 sta vebního
zákona, tj. zakládá oprávnění provést stavbu. Proto také soud dovodil, že tento certifikát
představuje veřejnoprávní akt přezkoumatelný soudem žalobou ve správním soudnictví.
[14.] Je faktem, že se v citovaném rozsudku soud nevyslovil k otázce možnosti přezkoumat tento
certifikát ve správním řízení na základě odvolání, když toliko uvedl, že „ v případě nedostatečné právní
úpravy, či značně eufemicky řečeno neujasněné koncepce zkráceného stavebního řízení ... nelze dovozovat, že veřejné
právo neposkytuje žádné obranné mechanismy těm osobám, jejichž práva by mohla být postupem autorizovaného
inspektora zkrácena. Použití zjednodušeného postupu ve veřejnoprávním řízení nemůže být konstruováno na úkor
ochrany práv dotčených osob, tj. osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení podle ust. §109 stavebního
zákona. V situaci, kdy právní úprava příslušných procesních postupů autorizovaného inspektora ve zkráceném
stavebním řízení explicitně neupravuje účinné kontrolní mechanismy a není t ak dostatečným předpokladem
pro zajištění ústavnosti tohoto institutu a vyloučení porušení práv (potencionálních) účastníků tohoto řízení, musí
zde existovat mechanismy, které tuto ochranu zaručí. Je povinností soudu, aby tyto mechanismy uvnitř právního
řádu nalezl a pojmenoval. ... Otázkou dalšího posouzení bude, zda vzhledem ke stávající zákonné úpravě
je stavební úřad, případně jiný správní orgán, skutečně v roli pouhého pasivního příjemce podaného oznámení,
bez možnosti účinného zásahu proti případným nedostatkům vydaného certifikátu a jediným obranným
mechanismem je pouze žaloba ve správním soudnictví nebo naopak, zda i přes skutečnost, že činnost
autorizovaného inspektora není klasickým správním řízením, je výsledek této činnosti možno označit
za rozhodnutí ve smyslu §67 správního řádu .“
[15.] Lze tak učinit dílčí závěr, že podle citovaného právního názoru, od kterého soud neshledal
žádný rozumný důvod se v nyní projednávané věci odchýlit, představuje certifikát autorizovaného
inspektora oznámený stavebnímu úřadu dle ustanovení §117 odst. 1 stavebního zákona výsledek
činnosti správního orgánu, který má veřejnoprávní charakter a představuje správní
akt přezkoumatelný ve správním soudnictví.
[16.] K tomuto názoru soud doplňuje, že jakkoliv se v citovaném rozsudku
č. j. 9 As 63/2010 - 111 jednoznačně neuvádí, o jaký veřejnoprávní správní akt se v případě
certifikátu autorizovaného inspektora jedná, nelze dospět k jinému závěru, než že spadá
do definičního vymezení obsaženého v ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., tedy pod legislativní
zkratku „rozhodnutí“ zde zakotvenou, neboť se nepochybně jedná o úkon, jímž se – samozřejmě
po oznámení stavebnímu úřadu - zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti
žalobce. Nejvyšší správní soud totiž v označeném rozsudku uvedl, že tento certifikát
je přezkoumatelný ve správním soudnictví. Již z povahy věci se však na něj nemůže vztahovat
zákonná úprava řízení o tzv. nečinnostní žalobě (napadnuto je totiž vydání certifikátu, nikoliv
nečinnost autorizovaného inspektora) a ani o tzv. zásahové žalobě (§82 a násl. s. ř. s.), neboť
certifikát představuje formalizovaný písemný úkon, nikoliv faktický zásah. Logicky proto připadá
do úvahy toliko žaloba brojící proti rozhodnutí správního orgánu.
[17.] Jakkoliv je autorizovaný inspektor nepochybně soukromou osobou, je po určitou dobu
oprávněn činit úkony podle stavebního zákona a v tomto rozsahu vystupuje jako správní úřad.
Tato jeho činnost totiž představuje případ zákonné delegace veřejné správy na soukromou osobu,
kterou však vykonává vlastním jménem a na vlastní odpovědn ost. Jinými slovy vyjádřeno,
za situace, kdy zákonná úprava předpokládá stejné právní a faktické účinky v případě stavební ho
povolení, vydávaného stavebním úřadem, a certifikátu autorizovaného inspektora, oznámeného
stavebnímu úřadu, který jej toliko eviduje a není oprávněn n a něj aktivně reagovat jako
u ohlášených staveb (§105 a 106 stavebního zákona), není možno dospět k jinému
konsekventnímu názoru, než že autorizovaný inspektor vystupuje jako sp rávní úřad, byť
jen pouze v tomto omezeném rozsahu.
[18.] Právní názor krajského soudu je však založen na tom, že tento certifikát sice představuje
rozhodnutí ve smyslu ustanovení §67 správního řádu, nicméně „neexistuje žádný důvod, proč by se měl
lišit rozsah a forma opravných prostředků v případě certifikátu a v případě stavebního povolení.“
[19.] K tomu Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že podle ustálené judikatury „ mezi základní
zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob správními orgány nepatří rozhodování
ve dvou stupních“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 2 As 47/2004 – 61, č. 1409/2007 Sb. NSS). To v daném případě znamená,
že dvoustupňovost správního řízení nelze dovodit z obecných zásad správního řízení a nejedná
se ani o zásadu, která by plynula přímo z ústavního pořádku. Jakkoliv tedy platí, že podle
ustanovení §81 odst. 1 správního řádu je možno podat odvolání proti každému správnímu
rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak, neplyne z citované možnosti zákonné výluky podat
odvolání její rozpornost s obecnými zásadami správního řízení, případně dokonce protiústavnost.
[20.] Je nicméně pravdou, že s ohledem na znění ustanovení §81 odst. 1 správního řádu
by musela nemožnost podat odvolání plynout přímo ze zákona, případně by byla tato výluka
dána pouze implicitně povahou dané věci. Nejvyšší správní soud má za to, že u certifikátu
autorizovaného inspektora se jedná právě o tento druhý zmiňovaný případ.
[21.] K tomuto závěru dospěl soud na základě dvou souběžných argumentů, které v tomto
směru považuje za klíčové: (1.) smysl zkráceného stavebního řízení a (2.) chybějící jasná zákonná
úprava odvolání v tomto velmi atypickém postupu.
[22.] První argument vychází ze smyslu zkráceného stavebního řízení, kterým je zcela evidentně
rychlost, nižší míra formálnosti a odlehčení činnosti stavebních úřadů. Takto nazíráno
by zavedení odvolacího řízení zcela jednoznačně odporovalo povaze zkráceného stavebního
řízení a neodpovídalo by ani postavení stavebního úřadu v něm. Pokud totiž platí, že právo
k provedení stavební činnosti vzniká již oznámením stavebnímu úřadu, přičemž součástí tohoto
oznámení musí být předmětný certifikát a stavební úřad všechn y tyto obdržené dokumenty toliko
„eviduje“, nemá logiku, aby v této zákonné koncepci do již pravomocného rozhodnutí mohl
vstoupit odvolací orgán. Toto odvolací řízení by totiž vedlo k přesně protichůdnému výsledku,
než který je citovanou zákonnou úpravou sledován.
[23.] Druhý argument spatřuje soud v tom, že kompetence každého orgánu veřejné moci musí být
stanovena jednoznačně a srozumitelně a nelze ji dovozovat pouze výkladem, byť třeba i velmi
extenzivním. Základním atributem právního státu je totiž požadavek, podle něhož veřejná moc
může činit pouze to, co zákon výslovně dovoluje. V této logice musí platit, že kompetence
odvolacího orgánu plyne přímo z konkrétního zákonného ustanovení, anebo přinejmenším
je dovoditelná z obecných zákonných ustanovení, zasazených do konceptu celkového fungování
veřejné správy.
[24.] Tak tomu však v daném případě není. Předně, jak bylo již zmíněno výše, dvojinstančnost
správního řízení nepředstavuje imperativ, který by musel být ve všech typech správního řízení
splněn. Jak bylo již zmíněno výše, autorizovaný inspektor má velmi specifické postavení a svojí
podstatou se vzpírá začlenění do systému veřejné správy. Jak správně konstatuje stěžovatel,
do okamžiku předložení certifikátu stavebnímu úřadu existuje pouze soukromoprávní vztah mezi
inspektorem a stavebníkem a vrchnostenským aktem se stává teprve okamžikem předložení
stavebnímu úřadu, k čemuž však samozřejmě nemusí vůbec dojít. Jestliže však odvolací řízení
je založeno na instanční nadřízenosti a podřízenosti správních orgánů (§89 správního řádu), není
možno stanovit, který správní orgán by bylo možno v daném případě označit jako orgán
nadřízený autorizovanému inspektorovi. Za této situace proto nelze stanovit ani jasnou
kompetenci k rozhodování v odvolacím řízení.
[25.] Souhrnně řečeno, v tomto případě je zcela jasné, že zákonná úprava přezkum certifikátu
autorizovaného inspektora v rámci odvolacího řízení implicitně nepředpokládá, a to s ohledem
na specifičnost jeho postavení (soukromá osoba, vykonávající veřejnou správu pouze ve velmi
omezeném rozsahu, a to vlastním jménem); jeho nezařaditelnost do hierarchicky koncipovaného
systému veřejné správy; zvláštní charakter certifikátu (mající právní důsledky nezávisle na vůli
autorizovaného inspektora) a zejména s ohledem na smysl zkráceného stavebního řízení.
[26.] Na základě této argumentace zdejší soud dospěl k závěru, že certifikát vystavený
autorizovaným inspektorem není přezkoumatelný v odvolacím řízení podle správního řádu.
Krajský soud se proto dopustil nezákonnosti, když odmítl podanou žalobu jako nepřípustnou
právě z důvodu, že stěžovatel proti němu nepodal odvolání.
V. Shrnutí
[27.] Lze tak uzavřít, že Nejvyšší správní soud na základě shora předestřené argumentace dospěl
k závěru, že žaloba podaná stěžovatelem proti předmětnému certifikátu žalovaného byla
přípustná, jelikož před jejím podáním nebylo možno podat odvolání podle správního řádu. Proto
mu nezbývá, než napadené krajského soudu podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a vrátit
mu věc k dalšímu řízení. V něm je tento soud vázán shora uvedeným právním názorem, tzn. musí
– při splnění ostatních podmínek řízení - podrobit napadené rozhodnutí žalovaného soudnímu
přezkumu.
[28.] Jen jako obiter dictum zdejší soud uvádí, že při hodnocení včasnosti podané žaloby je namístě
vzít přiměřeně v úvahu právní názor obsažený v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007 - 118 (č. 1838/2009 Sb. NSS), podle
něhož „i rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno (oznámeno) účastníku ř ízení, může
nabýt právní moci (§52 odst. 1 správního řádu z roku 1967, §73 odst. 1 správního řádu z roku 2004),
nastane-li fikce oznámení rozhodnutí. ... Je -li účastník řízení, jehož práva, právem chráněné zájmy či povinnosti
byly rozhodnutím dotčeny, opomenut při oznámení rozhodnutí, nastane fikce oznámení rozhodnutí k okamžiku,
k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník s eznal úplný obsah rozhodnutí
co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenn ě tomu, jako by mu bylo rozhodnutí
řádně oznámeno. Opomenutí účastníka při oznámení rozhodnutí je v takovém případě procesní vadou zhojitelnou
bez újmy na nastalé právní moci rozhodnutí jen za předpokladu, že fikce oznámení rozhodnutí nastala natolik
včas, že opomenutý účastník mohl užít zákonných procesních prostředků na svou obranu ještě před tím, než
správní orgán měl rozhodnutí za pravomocné. Nastala -li fikce oznámení rozhodnutí teprve poté, co podle mínění
správního orgánu již rozhodnutí nabylo právní moci, počínají opomenutému účastníku teprve touto fikcí běžet
lhůty pro podání řádných či mimořádných opravných prostředků. Pouhý fakt běhu času od vydání neoznámeného
rozhodnutí nemá na nabytí právní moci vliv .“
[29.] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu