ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.419.2017:16
sp. zn. 2 As 419/2017 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: D. P., zastoupený
Mgr. Michalem Poupě, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalované: Policie
ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalované ze dne 25. 5. 2017, č. j. CPR-10044-4/ČJ-2017-930310-C232, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. 11 A 140/2017 – 20,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. 11 A 140/2017 - 20,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení nadepsaného
usnesení městského soudu, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků,
z důvodu, že nedoložil soudem požadované doklady o svých majetkových poměrech.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“.
[3] Stěžovatel má za to, že výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku
byla nedůvodná, protože podle §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, je od poplatku osvobozen cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné
ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení
zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
a v řízení o propuštění cizince ze zajištění. Napadené rozhodnutí správního orgánu
č. j. CPR-10044-4/ČJ-2017-930310-C232 ze dne 25. 5. 2017 bylo vydáno v rámci řízení
o správním vyhoštění a týká se povinnosti uhradit náklady tohoto řízení. Stěžovatel zdůrazňuje,
že pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným
rozhodnutím. Na napadené rozhodnutí je proto nutné hledět jako na rozhodnutí o správním
vyhoštění, když toto rozhodnutí je součástí rozhodnutí o správním vyhoštění. V daném případě
je tak stěžovatel osvobozen od povinnosti k placení soudního poplatku za podanou žalobu
ze zákona. S ohledem na uvedené navrhuje stěžovatel napadené usnesení zrušit a věc vrátit
městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Kasační stížnost je tedy přípustná a projednatelná.
[6] Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] V projednávané věci je zásadní otázkou posouzení toho, zda se na stěžovatele vztahovalo
osvobození od soudního poplatku ze zákona, nebo zda bylo na místě rozhodovat o osvobození
od soudního poplatku podle §36 odst. 3 s. ř. s.
[9] Podle již citovaného §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku
osvobozuje cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění,
rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení
osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění.
[10] Napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno v řízení o správním vyhoštění stěžovatele,
a jak již uvedl stěžovatel, pouze z administrativních důvodů na straně žalované nebyl výrok
o nákladech řízení součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, ale o nákladech bylo vydáno
samostatné rozhodnutí.
[11] Rozhodnutí o nákladech řízení však obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním
vyhoštění, a to i přesto, že byl obsažen v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového
rozhodnutí musí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby byl výrok
o nákladech součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé.
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že na akcesorické povaze výroku o nákladech
konkrétního řízení nic nemění ani to, že je tento výrok obsažen (jako jediný výrok)
v samostatném rozhodnutí správního orgánu. Na stěžovatele se proto v případě podání správní
žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované vztahuje zákonné osvobození od soudního
poplatku podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích.
[13] Poněvadž městský soud nesprávně posoudil zásadní otázku v předchozím řízení,
je napadené usnesení o neosvobození stěžovatele od soudního poplatku za žalobu nezákonné.
[14] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle
§110 odst. 4 s. ř. s. soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Městský soud v konečném rozhodnutí rozhodne také o nákladech řízení o této kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu