ECLI:CZ:NSS:2006:2.AS.45.2006
sp. zn. 2 As 45/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: T.Z.,
zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská
40, proti žalovanému: Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se
sídlem Ostrava, 28 října 117, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 16. 9. 2005, č. j. 58 Ca 41/2004 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru
dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 11. 10. 2004, č. j. DSH/11975/04/Pt. Citovaným
rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Český Těšín, odboru
živnostenského a dopravy ze dne 5. 8. 2004, č. j. OŽaD/D/5804/2003/Rec, kterým byl
stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního
provozu podle ustanovení §22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), a dále z přestupků na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle ustanovení §30 odst. 1 písm. i) přestupkového
zákona, kdy svým jednáním porušil ustanovení §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. f), §5 odst. 2
písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění tehdy účinném (dále jen „zákon o provozu na pozemních
komunikacích“). Za to mu byla uložena pokuta ve výši 12 000 Kč a zákaz činnosti spočívající
v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Současně mu byla v souladu
s ustanovením §79 odst. 1 a 4 přestupkového zákona a ustanovením §1 odst. 1 vyhlášky
č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, uložena
povinnost nahradit náklady řízení v částce 1000 Kč.
Stěžovatel ve včas podané kasační stížnosti uplatňuje zákonné důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky krajským soudem, vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel zejména uvádí, že se krajský soud ani žalovaný nevypořádali s opakovaně
vznesenou námitkou, spočívající v nesprávném poučení o následcích nepodrobení
se lékařskému vyšetření ze strany policejního orgánu, a zejména pak v absenci výzvy
policisty k podrobení se tomuto lékařskému vyšetření. Dle názoru stěžovatele krajský soud
pochybil také tím, že bez dalšího zamítnul stěžovatelem navrhovaný výslech zasahujících
policistů, když právě tyto svědecké výpovědi mohly závěr o absenci výzvy potvrdit či naopak
vyvrátit. Nezákonnost napadeného rozhodnutí stěžovatel spatřuje také ve skutečnosti,
že jak řízení před správním orgánem, tak i jednání u krajského soudu proběhlo
v nepřítomnosti stěžovatele, který tak byl zkrácen na svých právech, neboť mu nebylo
umožněno se k věci vyjádřit.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že veškeré stěžovatelem
uplatněné námitky byly již předmětem soudního jednání před krajským soudem, soud se jimi
podrobně zabýval, provedl dokazování a dospěl k závěru, že se stěžovatel dopustil
přestupkového jednání, a to jak dne 3. 11. 2003, tak i dne 4. 3. 2004. Dne 3. 11. 2003
v 00.45 hod. byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, a při orientační dechové
zkoušce pomocí soupravy A. se u něj jako u řidiče osobního motorového vozidla
tov. zn. Škoda Favorit Pick up zabarvila náplň detekční trubičky do zelena po rysku č. 2.
Následnou výzvu k odběru krve nebo moči za účelem lékařského vyšetření odmítl, a uvedl, že
si myslí, že mu alkohol z krve vyprchal. Dále stěžovatel uvedl, že požil tři dvanáctistupňová
piva od 15 hod do 19 hod. dne 2. 11. 2003. Dne 4. 3. 2004 byl stěžovatel kontrolován hlídkou
Policie České republiky a při orientační dechové zkoušce pomocí přístroje D. mu jako řidiči
osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia byla naměřena hodnota 0.68 promile
alkoholu v krvi. Pokud jde o otázku navrhovaných svědeckých výpovědí, dospěl žalovaný
k závěru, že podklady pro vydání napadeného rozhodnutí byly dostatečné a zasahující
policisty jako svědky nebylo proto podle názoru žalovaného tedy nutné předvolávat.
K stěžovatelem namítané nepřítomnosti při jednání žalovaný uvádí, že žalobce byl
řádně a opakovaně předvoláván k řízení před správním orgánem I. stupně, pro nemoc se však
omluvil, a vždy mu bylo vyhověno a byl stanoven nový termín jednání. Na předvolání dne
4. 8. 2004 ke čtvrtému ústnímu jednání se omluvil teprve právě v tento den telefonicky,
a to z důvodu nástupu na dovolenou.
S ohledem na výše uvedené a s ohledem na obsah spisové dokumentace žalovaný
navrhuje, aby byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil
(úřední záznam Policie ČR, Obvodní oddělení Český Těšín ze dne 3. 11. 2003,
č. j. ORKA-3536/ČT-Př-2003, oznámení o dopravním přestupku ze dne 3. 11. 2003, záznam o
přijatém oznámení č. j. ORKA-3536 -1/OOP-CT-PŘ-2003 ze dne 3. 11. 2003, oznámení
o přestupku č. j. ORKA-3536/ČT-PŘ-2003 ze dne 20. 11. 2003), že dne 3. 11. 2003
v 00.45 hod. policejní hlídka ve složení pprap. Z. a nstržm. B. zastavila osobní motorové
vozidlo zn. Škoda 135 Pic up, Při silniční kontrole bylo zjištěno, že toto vozidlo řídí
stěžovatel. Jelikož během kontroly vzniklo z dechu řidiče důvodné podezření z požití
alkoholu, byl stěžovatel po řádném poučení vyzván k podrobení se dechové zkoušce pomocí
soupravy A., což učinil a náplň detekční trubičky se zabarvila do zelena po rysku č. 2.
Následnou výzvu k lékařskému vyšetření, odběru krve nebo moči bez udání důvodu odmítl.
V oznámení o spáchání dopravního přestupku, které stěžovatel podepsal, se k věci písemně
vyjádřil tak, že si myslí, že mu alkohol z krve vyprchal, a že odběr krve a moči odmítá.
Stěžovatel sám uvedl, že dne 2. 11. 2003 mezi 15 až 19 hod. požil tři dvanáctistupňová piva.
Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu dále zjistil ( úřední záznam Policie ČR, Okresní
ředitelství v Karviné ze dne 7. 3. 2004, č. j. ORKA-159-1/DI-Př-2004, oznámení o přestupku
ze dne 8. 3. 2004, záznam o dechové zkoušce na alkohol ze dne 4. 3. 2004), že dne 4. 3. 2004
policejní hlídka ve složení nprap. H. a prap. P. zastavila předepsaným způsobem osobní
motorové vozidlo zn. Škoda felicie: zelené barvy, jedoucí v Č. Těšíně po ulici Š. ve směru do
centra. Z předložených dokladů bylo zjištěno, že toto vozidlo řídil stěžovatel. Jelikož během
kontroly vzniklo z dechu řidiče důvodné podezření z požití alkoholu, byl stěžovatel po
řádném poučení vyzván k podrobení se dechové zkoušce alkotestem D., což učinil, a byla mu
naměřena hodnota 0.68 promile alkoholu v krvi. Sám stěžovatel doznal, že dne 4. 3. 2004
v době od 22. 30 do 23. 30 hod. požil 2 x 0,5 litru dvanáctistupňového piva. Po pozitivní
dechové zkoušce byl stěžovatel řádně poučen dle §12 odst. 1 a 3 zákona č. 283/91 Sb., o
Policii ČR, rovněž byl poučen o právu na provedení lékařského vyšetření, odběru krve nebo
moči ke zjištění množství alkoholu v krvi nebo moči, o což řidič nežádal, neboť písemně
souhlasil s naměřenou hodnotou, časem a místem měření.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl podanou žalobu,
když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že správní rozhodnutí vychází ze zcela
spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, a že ve správním řízení nedošlo k žádným vadám.
Dle názoru krajského soudu bylo dostatečně prokázáno, že se žalobce dopustil výše
uvedeného přestupkového jednání, a to jak dne 3. 11. 2003, tak i 4. 3. 2004, přičemž vždy
spáchal přestupek dle ustanovení §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. f) a §5 odst. 2 písm. b)
zákona o provozu na pozemních komunikacích“). Z obsahu přestupkového spisu bylo soudem
zjištěno, že stěžovatel byl řádně a opakovaně předvolán k jednání před správním orgánem
I. stupně, pro nemoc se však omluvil, a vždy mu bylo vyhověno a byl stanoven nový termín
jednání. Na předvolání dne 4. 8. 2004 ke čtvrtému ústnímu jednání se omluvil teprve právě
v tento den telefonicky, a to z důvodu nástupu na dovolenou. Ze záznamu ve věci dopravního
přestupku ze dne 4. 8. 2004 vyplývá, že stěžovatel byl pracovníkem správního orgánu řádně
poučen, že z důvodu dovolené nebude moci být jeho nepřítomnost omluvena, resp. že tento
důvod nelze považovat za důvod ve smyslu ustanovení §74 odst. 1 přestupkového zákona.
S ohledem na výše uvedené bylo rozhodováno orgánem I. stupně bez přítomnosti stěžovatele,
což je v souladu se zněním citovaného ustanovení. Pokud jde o omluvu stěžovatele k ústnímu
jednání u soudu dne 24. 6. 2005, z tohoto jednání se stěžovatel prostřednictvím svého
zástupce omluvil a předložil pracovní neschopnosti s tím, že je práce neschopen
od 23. 6. 2005. Ústní jednání proto bylo odročeno na 16. 9. 2005 a stěžovatel převzal
předvolání k tomuto jednání dne 28. 6. 2005 stejně jako jeho zástupce, tedy téměř tři měsíce
před nařízeným ústním jednání. Kontrolu pracovní neschopnosti měl stěžovatel stanovenou
na 12. 7. 2005, avšak stěžovatel o výsledku této kontroly soud neinformoval, ačkoliv
mu v tento den bylo již známo, že soudní jednání je odročeno na 16. 9. 2005. Teprve v den
jednání tj. 16. 9. 2005 byla soudu doručena omluva, v níž právní zástupce žádal znovu
o stanovení nového termínu jednání, a to ze zdravotních důvodů stěžovatele. Soud vyhodnotil
tento postup jako zcela účelový, když stěžovateli byl termín odročeného soudního jednání
dostatečně dlouhou dobu znám, stěžovatel se omluvil až v den odročeného jednání, a navíc
nijak soudu závažnost svého zdravotního stavu nedokladoval.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu kasační stížnosti v rámci uplatněných důvodů (§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s)
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatelem výslovně uplatněné důvody namítají nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.], dále vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a konečně nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
Přestupkem je podle přestupkového zákona zaviněné jednání, které porušuje nebo
ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek označeno v tomto nebo jiném zákoně.
K odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti. V ustanovení §4 písm. a), b) zákona
o provozu na pozemních komunikacích jsou dány povinnosti účastníka provozu na pozemních
komunikacích, mimo jiné chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval
život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, a řídit se pravidly provozu
na pozemních komunikacích.
Dle ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích
je řidič kromě povinností uvedených v §4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty
dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo
moči ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem.
Dle ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích
řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo
užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové
látky, kdy by mohl ještě být po jejich vlivem.
Aplikované ustanovení §30 odst. 1 písm. i) bodu 2 přestupkového zákona dopadá
na případy, kdy se osoba odmítne při výkonu činnosti, při níž by mohla ohrozit život nebo
zdraví lidí anebo poškodit majetek (tedy například při řízení motorového vozidla), podrobit
lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem, v případě, že dechová
zkouška na tuto látku byla pozitivní. Za toto jednání je podle odst. 2 téhož ustanovení možno
uložit pokutu do 15 000 Kč a zákaz činnosti do dvou let. Pro naplnění uvedené skutkové
podstaty tohoto přestupku tedy stačí pouze to, že se řidič, u něhož byla dechová zkouška
pozitivní, nepodrobí lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, nic víc.
V projednávané věci stěžovatel nerozporuje skutečnost, že se lékařskému vyšetření odmítl
podrobit, a nerozporuje ani výsledky orientačních dechových zkoušek. Tvrdí však,
že k následnému lékařskému vyšetření krve a moči nebyl v případě přestupku ze dne
4. 3. 2004 náležitě vyzván, a nebyl poučen o následcích nepodrobení se tomuto vyšetření
ze strany policejního orgánu, a z tohoto důvodů také v pozdějším správním řízení navrhoval
slyšení zasahujících policistů jako svědků.
K tomu je nutno uvést, že se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s názorem krajského
soudu v tom smyslu, že obě vydaná správní rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně
zjištěného stavu věci, a že navrhovaný výslech zasahujících policistů je v tomto kontextu
zbytečný. Skutková zjištění, týkající se jak skutku ze dne 3. 11. 2003, tak skutku ze dne
4. 3. 2004, byla spolehlivě učiněna na základě provedeného dokazování, a provedené důkazy
byly hodnoceny v souladu se zásadami správního uvážení tak, jak to má na mysli ustanovení
§32, 34 zákona č. 71/67 Sb., o správním řízení ( dále jen „správní řád“). Bylo přitom
respektováno oprávnění obviněného z přestupku být seznámen s důkazy a vyjádřit se k nim
(§33 téhož zákona). Odmítnutí lékařského vyšetření, odběru krve nebo moči je spolehlivě
prokázáno vlastnoručním písemným prohlášením stěžovatele na protokolu „Oznámení
o dopravním přestupku ze dne 23. 11. 2003“. Sám stěžovatel ničeho nenamítal proti
předloženým důkazům, jak vyplývá z oznámení o dopravního přestupku ze dne 3. 11. 2003
a ze záznamu o dechové zkoušce ze dne 4. 3. 2004, které sám vlastnoručně podepsal a tím
doznal vypití menšího množství alkoholu krátce před jízdou. Přitom výpověď obviněného
je jedním z důkazů. Pití alkoholu krátce před jízdou je spolehlivě doloženo jak dechovými
zkouškami, tak doznáním stěžovatele z přestupku. V tomto směru nemohl soud kasační
stížnosti přisvědčit, ostatně dle názoru Nejvyššího správního soudu ani nebylo
v posuzovaném případě povinností policistů stěžovateli vysvětlovat následky odmítnutí
lékařského vyšetření, a poučovat jej o tom, jak má svá práva hájit, neboť stěžovatel se k požití
alkoholu doznal, a souhlasil s výsledky orientační dechové zkoušky. Z úředního záznamu
ze dne 4. 3. 2004 a ze záznamu o dechové zkouše na alkohol ze dne 4. 3. 2004 je zcela
zřejmé, že po pozitivní dechové zkoušce byl řidič poučen o právu na provedení lékařského
vyšetření a odběru krve nebo moči, které odmítl s tím, že souhlasí s naměřenou hodnotou,
časem a místem měření. Pro úplnost je možno dodat, že v záznamu o prvním přestupku ze dne
3. 11. 2003 sice stěžovatel uvedl, že si myslí, že „alkohol z něj již vyprchal“, ale jeho
předchozí požití tím připustil. Odběr krve však tehdy odmítl bez udání důvodu, čímž kromě
přestupku dle ustanovení §30 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona, ze kterého byl také
mimo jiné obviněn a posléze uznán vinným ve správním řízení před orgánem 1. i 2. stupně,
naplnil skutkovou podstatu dalšího přestupku dle §30 odst. 1 písm. i) bod 2 téhož zákona.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel v kasační stížnosti namítá vady řízení spočívající
i v tom, že dne 4. 3. 2004 nebyl k odběru krve policistou explicitně vyzván, Nejvyšší správní
soud na tomto místě konstatuje, že podle ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 37/1989, o ochraně
před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění tehdy účinném, je osoba vykonávající
činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek (a takovou
činností řízení motorového vozidla bezpochyby je), povinna se na základě výzvy podrobit
vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Vyšetření
na alkohol se provádí dechovou zkouškou, a je-li výsledek pozitivní, i lékařským vyšetřením,
zejména odběrem a vyšetřením krve. Z dikce tohoto ustanovení jasně vyplývá, že k provedení
vyšetření a odběru není třeba opakované výzvy, a povinnost podrobit se tomuto vyšetření
vzniká kontrolované osobě automaticky ve chvíli, kdy výsledek dechové zkoušky je pozitivní.
Konečně ani poslední stěžovatelově námitce, týkající se skutečnosti, že jak řízení před
správním orgánem, tak i jednání u krajského soudu proběhlo v nepřítomnosti stěžovatele,
který tak byl zkrácen na svých právech, nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit. Stěžovateli
bylo totiž vždy na jeho odůvodněnou žádost o odročení jednání vyhověno, a to správním
orgánem, a pak i soudem. O skutečnosti, že z důvodu dovolené nebude moci být jeho
nepřítomnost správním orgánem při jednání omluvena, byl stěžovatel řádně poučen, a mohl
se tedy jednání zúčastnit. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu i
pokud jde o soudem neakceptovanou omluvu stěžovatele k odročenému ústnímu jednání
u soudu dne 16. 9. 2005, tedy až v den samotného jednání, kdy stěžovatelův postup nelze
hodnotit jinak, než jako zcela účelový. Stěžovateli byl termín odročeného soudního jednání
znám téměř tři měsíce, přesto soud o svém zdravotním stavu žádným způsobem neinformoval
a z jednání se i přesto omluvil až v den samotného odročeného jednání. Nejvyšší správní soud
dospěl k názoru, že stěžovatel nebyl ve správním řízení, ani v řízení před soudem nikterak
zkrácen na svých právech.
Nejvyšší správní soud proto stížnostní důvody zakotvené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. neshledal naplněnými. V řízení před správními orgány a před soudem
totiž nebyly zjištěny vady, které by měly za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí
pro nesrozumitelnost, či snad nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky.
Relevantní právní otázky byly naopak dle názoru Nejvyššího správního soudu posouzeny
zcela v souladu se zákonem.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje náklady
řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu