ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.56.2011:79
sp. zn. 2 As 56/2011 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. K., zast.
Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6.
2010, č. j. DSH/8743/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 8. 3. 2011, č. j. 17 A 43/2010 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti
rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne 26. 3. 201 0, č. j. OD/2829/10/Ja,
sp. zn. ZN/OD/967/09-534, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu
prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 pís m. b) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil porušením ustanovení v §5
odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu). K porušení tohoto ustanovení došlo tím,
že stěžovatel dne 5. 10. 2009 kolem 6:50 hod řídil vozidlo tovární značky Ford, registrační značky
x po silnici ve směru Zavlekov – Klatovy pod vlivem alkoholu (dle výsledk u provedené dechové
zkoušky přístrojem Dräger Alcotest 7410 v minimálním prokazatelně zjištěném množství 0,11 ‰
alkoholu v krvi. Za tento přestupek mu byla dle §11 odst. 1 písm. b), c) a §22 odst. 5 zákona o
přestupcích a s přihlédnutím k §12 odst. 1 zá kona o přestupcích uložena pokuta ve výši 11 000
Kč a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců.
Rozhodnutí žalovaného i krajského soudu pak vyšlo z toho, že formální i materiální stránka
daného přestupku byla naplněna.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížností
polemizuje s právním názorem krajského soudu a též namítá vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Stěžovatel uvádí, že hladina alkoholu v krvi ve výši 0,11 ‰ nezakládá naplnění skutkové
podstaty přestupku. Taková hladina nemusí být způsobena konzumací alkoholu, ale jinými
fyziologickými vlivy. V takovém případě nedochází ke spáchání přestupku.
Dále stěžovatel uvádí, že měl být proveden také odběr krve. Zasahující policisté se totiž
řídili tím, že jsou-li opakované dechové zkoušky pozitivní, již nemusejí vyzvat řidiče k odběru
krve. Výsledek dechové zkoušky, byť provedený opakovaně a přístrojem splňujícím všechny
náležitosti, není důkazem, který jednoznačně prokazuje přítomnost alkoholu v krvi. V tomto
ohledu stěžovatel upozorňuje na zásadu v pochybnostech ve prospěch, jakož i na to, že dechová
zkouška je pouze orientačním vyšetřením na obsah alkoholu v krvi. Z orientačního vyšetření
nelze činit jednoznačné závěry. Nelze připustit právní názor, že pozitiv ní orientační zkouška
zakládá právní domněnku toho, že osoba je pod vlivem alkoholu, přičemž je pak důkazní
povinností takové osoby, aby tuto domněnku vyvrátila – např. krevním testem. To by porušovalo
princip presumpce neviny. V daném případě by tedy mělo platit, že pokud policisté stěžovatele
nevyzvali k odběru krve a stěžovatel toto vyšetření neodmítl, pak nejsou ani opakované pozitivní
dechové zkoušky dostatečným důkazem pro závěr, že stěžovatel byl ovlivněn alkoholem.
Stěžovatel je přesvědčen o tom, že správní orgány provedly dokazování neúplným
způsobem, neboť měl být zpracován ještě znalecký posudek. Stěžovatel si před jízdou aplikoval
perorálně některá léčiva, která mohla dechovou zkoušku ovlivnit. Správní orgán došel k závěru,
že tato léčiva nemohla ovlivnit výsledek dechové zkoušky na základě vyjádření výrobce měřicího
přístroje. K tomu, aby učinil takové závěry, však správní orgán n ebyl oprávněn. Správní orgán
si mohl učinit úsudek jen o tom, zda stěžovatel léčiva použil, nikoliv již úsudek o jejich účincích.
Krajský soud pak nesprávně dokonce dospěl k závěru, že stěžovatel léčiva vůbec nepoužil.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil možnosti podat ke kasační stížnosti vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší
soud v nyní souzené věci posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2,
3 s. ř. s.).
Se stěžovatelem nelze předně souhlasit, že hladina alkoholu v krvi ve výši 0,11 ‰
nezakládá naplnění skutkové podstaty přestupku. Ze spisů vyplynulo, že policisté stěžovatele
podrobili třem dechovým zkouškám. Na výtiscích z přístroje Dräger jsou uvedeny postupně
hodnoty 0,35 ‰, 0,34 ‰ a 0,30 ‰. Po odečtení odchylky 0,24 g/kg, připadající na vliv pře snosti
měření a tzv. fyziologickou hladinu alkoholu v těle, byla dechovou zkouškou zjištěna hladina
0,11 ‰, která je již nepochybným minimálním množstvím alkoholu v krvi, které bylo
u stěžovatele zjištěno. Jde tedy o výslednou hladinu, k níž správní orgány a soud dospěly
po odečtení možné odchylky přístroje a případné fyziologické hladiny alkoholu v krvi.
Nejvyšší správní soud připomíná závěry svého rozsudku ze dne 21. 9. 2010,
č. j. 8 As 59/2010 - 78, publ. pod č. 2168/2011 Sb. NSS, že v České republice p latila a platí
zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel . Prokáže-li správní orgán právně
konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna
požitím alkoholického nápoje, jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty
přestupku dle §22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích (Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu
na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoj e nebo
po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky,
po kterou je ještě pod jejich vlivem. ).
Opačné závěry by fakticky vyloučily nebo podstatně omezily možnost účinného postihu
jednání, které ohrožuje jednu z nejdůležitějších hodnot a zájmů chráněných právní úpravou
provozu na pozemních komunikacích. Předchází-li orgány veřejné moci do jisté míry obraně
obviněných prostřednictvím argumentů souvisejících s tzv. fyziologickou hladinou tím,
že za prokazatelné ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje považují pouze
hodnoty vyšší než 0,20 ‰ alkoholu v krvi, je jejich chování vedeno pochopitelnou snahou
o zefektivnění výkonu veřejné moci (přestože se může jevit problematickým z hlediska zá sady
legality, která se uplatní i ve správním trestání). Z takového postupu však není možno bez dalšího
dovodit, že se postih daného přestupku fakticky uplatní až od „n emarginální“ hranice alkoholu
v krvi, resp. že této hladině se přibližující hodnoty, zak ládají rozumné pochybnosti o ovlivnění
alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje. Nejvyšší správní soud proto neshledal stížní
námitku důvodnou.
Rovněž nelze přisvědčit stěžovatelově námitce, že dechová zkouška je toliko orientační
a je třeba přistoupit i k odběru krve. Podle §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič
povinen podrobit se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění,
zda není ovlivněn alkoholem. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb.,
o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně před návykovými
látkami“).
Podle §16 odst. 2 zákona o ochraně před návykovými látkami platí, že orientačnímu
vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit
osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo
zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které
je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického
nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené
analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,
odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního
vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.
Je zřejmé, že právní úprava předvídá dva způsoby vyšetření zjišťujících obsah alkoholu,
a to orientační vyšetření [§2 písm. l) zákona o ochraně před návykovými látkami] a odborné
lékařské vyšetření [§2 písm. m) zákona o ochraně před návykovými látkami]. Současně
je ze znění §16 odst. 2 tohoto zákona patrno, že s účinností od 1. 1. 2009 je důkazu o ovlivnění
alkoholem získanému orientačním vyšetřením formou dechové zkoušky provedené analyzátorem
alkoholu v dechu schváleným Českým metrologickým institutem ve smyslu §3 odst. 3, §6,
resp. §7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon
o metrologii“) přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předchozí právní úpravy. Zvláštním
právním předpisem, který má na mysli §16 odst. 2 zá kona o ochraně před návykovými látkami,
je právě zákon o metrologii, resp. prováděcí vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu
č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající
schválení typu, ve znění pozdějších předpisů (srov. bod 7.4.2 přílohy vyhlášky).
V posuzované věci vyplynulo ze správního spisu, že policisté opakovaně provedli
u stěžovatele dechovou zkoušku kalibrovanými analyzátory alkoholu v dechu s výsledkem
0,35 ‰, 0,34 ‰ a 0,3 ‰ alkoholu v krvi . Stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nenamítá,
že by nebyl dodržen shora uvedený postup, který pro účely správního řízení prokazuje
přítomnost alkoholu v krvi ve smyslu §16 odst. 2 zákona o ochraně před návykovými látkami.
Výtisky výsledků zkoušek podepsal jako správné, přičemž bylo zjištěno, že přístroj
měl v době měření platnou kalibraci (protokol č. 9/728/07 -15) a má řádný ověřovací list
č. 1014-OL-4450-08, vydaný Českým metrologickým institutem dne 20. 11. 2008. Zákon
o ochraně před návykovými látkami krevní zkoušku (odborné lékařské vyšetření) předpokládá
až pro situaci, kdy kontrolovaná osoba odmítne orientační vyšetření. Ani §5 odst. 1 písm. f)
zákona o silničním provozu přitom striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékařskému
vyšetření na pozitivní výsledek dechové zkoušky. Rozhodující tak je výzva policisty
k podstoupení lékařského vyšetření. Opodstatněnost předmětné výzvy může být sice dána
výsledky orientačních dechových zkoušek, avšak nelze z žádného ustanovení právního předpisu
dovodit, že jedině odborné lékařské vyšetření je způsobilé prokázat konzumaci alkoholu před
jízdou.
Nelze se ztotožnit ani s tím, že vyšetření alkoholu z dechu je nezpůsobilé prokázat
hladinu alkoholu v krvi, neboť je pouze orientační. To jednak odporuje výše uvedenému znění §16
odst. 2 zákona o ochraně před návykovými látkami, jednak výraz „orientační“ znamená,
že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně ze shora uvedeného
plyne, že tuto „přibližnost“ lze určit přesně. Odchylka měření přís troje (i fyziologické hladiny)
totiž byla – ve prospěch stěžovatele – odečtena od naměřené hodnoty. Tím bylo spolehlivě
zjištěno minimální množství alkoholu v krvi u stěžovatele. Odečet byl proveden od výsledku
první dechové zkoušky, neboť ta byla provedena nejblíže době, kdy stěžovatel řídil vozidlo; další
byly uskutečněny až po pěti, resp. deseti minutách od zkoušky pr vní. I v případě, že vezmeme
za relevantní až třetí výsledek, zbývá po odečtení odchylky stále ještě 0,06 ‰ alkoholu v krvi,
které prokazují, že stěžovatel v krvi alkohol měl i v čase po řízení motorového vozidla (a tedy tím
spíše v čase, kdy vozidlo řídil).
Konečně nelze souhlasit ani s tvrzením stěžovatele, že mohlo dojít k ovlivnění dechových
testů léky, které použil, přičemž správní orgá ny měly v tomto směru zadat vypracování
znaleckého posudku. O užití léků se stěžovatel prvně zmiň uje poprvé až dne 2. 12. 2009
u ústního jednání před správním orgánem prvního stupně. Uvedl, že rozhodného dne
v 5:00 hodin užil půl tablety Milorit 300, v 5:20 hod si aplikoval kapky Stoptusin a v 6:40 sprej
Stopangin. Ze spisu pak vyplynulo, že v 6:50 hod měl dopravní nehodu, kterou zavinilo selhání
systému brzd. První zkouška na alkohol byla provedena v 7:16 hod, druhá v 7:21 hod a třetí
v 7:26 hod. V případě všech tří uvedených léků obsahují příba lové letáky informaci,
že by je neměly brát osoby bezprostředně před řízením vozu. Sprej a kapky obsahují také malé
množství alkoholu, jak je v letácích též uvedeno. Konečně ze spisu vyplynulo, že večer před
jízdou stěžovatel požíval alkoholické nápoje (sám uvedl, že kolem 20:00 hod vypil 1 litr piva a asi
0,75 dcl slivovice).
Zde je nutno upozornit na to, že léky si stěžovatel aplikoval sám. K odpovědnosti
za přestupek přitom postačí zavinění z nedbalosti (§3 zákona o přestupcích). Tedy
i v hypotetickém případě, že se alkohol do těla stěžovatele dostal prostřednictvím léků, měl,
vzhledem k okolnostem, stěžovatel vědět, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný
zákonem. Je ovšem potřebné uvést, že to platí skutečně jen hypoteticky, neboť koncentrovaný
alkohol v ústní dutině může ovlivnit měřenou hodnotu alkoholu v dechu jen po velmi krátkou
dobu několika málo minut (jak uvádí výrobce přístroje – viz spis), přičemž od údajné aplikace
posledního léku do prvního měření uplynulo více než půl hodiny. Navíc rozhodnutí žalovaného
obsahuje výpočet, že i v případě aplikace velkého množství léku by nemohlo dojít po takové
době k ovlivnění testu. K těmto zjištěním a výpočtům stěžovatel v kasační stížnosti již nikterak
neargumentuje ani nikterak odůvodněně nezpochybňuje jejich správnost.
Konečně i to, že stěžovatel neuvedl požití léků policistům poté, co mu byla v dechu
zjištěna hladina alkoholu, značně zpochybňuje důvěryhodnost jeho výpovědi pozdější (k tomu
viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 64/2008 - 42, ze dne
27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114, a ze dne 21. 9. 2011, č. j. 2 As 52/2011, www.nssoud.cz).
Za této situace již nebylo potřeba, aby správní orgány přikročily k zadání posudku, neboť
skutkový stav byl objasněn dostatečně. Není nastolen ani rozpor mezi závěrem krajského soudu,
který zpochybňuje věrohodnost výpovědi stěžovatele stran aplikace léků, a závěrem správních
orgánů, které argumentují, že naměřená hladina alkoholu nemohla být léky způsobena.
I v rozhodnutí žalovaného totiž je tato argumentace koncipována jen jako argumentace nad
rámec toho, že výpověď stěžovatele nebyla důvěryhodná.
V daném případě tedy nebyly naplněny stručně namítané kasační důvody a zdejší soud
neshledal ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet
mimo uplatněné námitky podle §109 odst. 3 s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu