ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.62.2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce
J. H., proti žalované Policii České republiky, Správě Severomoravského kraje,
Ostrava - Moravská Ostrava, 30. dubna 24, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2004, čj. 22 Ca 129/2004 – 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2004,
čj. 22 Ca 129/2004 – 21 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále též „stěžovatelka“) domáhá
přezkoumání shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým k žalobě
J. H. bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Policie ČR, Správy Severomoravského kraje ze dne
25. 2. 2004, č. 61. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání žalobce J. H. proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Městského ředitelství Ostrava
ze dne 18. 12. 2003, č. 4221, jímž byl žalobce podle §55 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, §4 zákona č. 143/1992 Sb.
o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších
organizacích a orgánech a podle §2 a §3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových
poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě zařazen do 8. platové třídy (3. 2. 1
policejní inspektor přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog
prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech
zaměstnanců ve veřejných službách a správě). Zároveň byl žalobce zařazen
do 11. platového stupně (s tím, že se nepřehodnocuje započitatelná praxe) a byla
stanovena výše platu celkem (se stanovením platu dle platového tarifu, hodnostního
příplatku, příplatku za vedení, osobního příplatku a zvláštního příplatku).
Stěžovatelka uvedla, že má zato, že napadený rozsudek se opírá o nesprávné
posouzení právní otázky v předcházejícím řízení a poukazuje na následující skutečnosti.
Jak vyplývá z rozsudku, v rámci dokazování z obsahu správních spisů krajský soud
zjistil, že podle pracovní náplně žalobce ze dne 15. 11. 2001 je žalobce jako zástupce
vedoucího 1. oddělení dopravního inspektorátu podřízen vedoucímu 1. oddělení,
kterého v době jeho nepřítomnosti plně zastupuje. Plní veškeré uložené úkoly vyplývající
z funkce vedoucího 1. oddělení, tj. mimo jiné se zúčastňuje operativních porad vedení
dopravního inspektorátu; připravuje podklady pro denní instruktáže a pro zdokonalovací
školení podřízených policistů; kontroluje denní výslednost práce policistů a na základě
vyhodnocení přijímá opatření k efektivnímu využití sil a prostředků; společně
s dopravním inženýrem projednává plánované uzávěry komunikací, komunikační závady,
nedostatky v dopravním značení a světelné signalizaci; operativně reaguje na odstranění
nedostatků v silničním provozu; plánuje a organizačně zabezpečuje dopravně-bezpečností
akce, bezpečnostní opatření, speciální kontroly i plánovaný společný výkon služby
s ostatními útvary Policie ČR; provádí kontrolu výkonu služby a rozebírá zjištěné
nedostatky; podílí se na výchově a přípravě začínajících policistů, apod. Jako zástupce
vedoucího 1. oddělení dopravního inspektorátu žalobce dále provádí namátkové kontroly
vypisování všech tiskopisů; ve zvýšené míře provádí kontrolu výkonu služby; řídí,
organizuje a kontroluje činnost velitelů směn; řídí a organizuje činnost policistů řešících
přestupkovou agendu; odpovídá za včasné zpracování odpovědí a odstranění nedostatků
týkajících se stížností a podnětů občanů v souvislosti s bezpečností a plynulostí silničního
provozu, vede přehled o čerpání pohonných hmot a plní další úkoly uložené nadřízenými
funkcionáři.
Dále krajský soud poukázal na to, že podle části 3. 2. 1 přílohy nařízení vlády
č. 469/2002 Sb. se do 8. platové třídy zařazuje výkon služby policie při zabezpečování
dohledu m. j. nad dopravou, s možným využíváním technických pomůcek, prostředků
nebo služebních zvířat, jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků
svěřených do působnosti policie (obchůzková služba, dozorčí služba, vedení směn
hlídkové služby). Do 9. platové třídy se zařazuje koordinace a usměrňování služby policie
v rámci útvarů s územně vymezenou působností nižšího stupně nebo útvarů s oblastní
působností při dohledu mj. nad dopravou.
Krajský soud dospěl k závěru, že nejnáročnější práce, které podle pracovní náplně
žalobce jako policejní inspektor ve funkci zástupce vedoucího oddělení dohledu
nad silničním provozem dopravního inspektorátu městského ředitelství vykovává,
lze zahrnout pod příklady prací, které jsou podle katalogu prací zařazeny do 9. platové
třídy, a to koordinace a usměrňování služby policie v rámci územních nebo oblastních
útvarů při dohledu nad dopravou. Žalobce totiž pouze nezabezpečuje výkon služby
policie v oblasti dohledu nad dopravou, což by odůvodňovalo jeho zařazení do 8. platové
třídy, ale ve smyslu §2 písm. a) a d) nařízení vlády č. 469/2002 Sb. aktivně působí
a metodicky usměrňuje své podřízené při výkonu služby v oblasti dohledu nad dopravou.
Dle názoru stěžovatelky lze tedy shrnout, že z odůvodnění rozsudku vyplývá,
že žalobce jako vedoucí pracovník pouze nezabezpečuje výkon služby,
ale rovněž koordinuje a metodicky usměrňuje své podřízené pracovníky, a má tedy nárok
na platovou třídu odpovídající koordinaci a usměrňování vykonávaných činností,
v daném případě tedy 9. platovou třídu.
Stěžovatelka má zato, že z tohoto rozsudku lze zobecnit, že každý vedoucí
pracovník pravděpodobně koordinuje a usměrňuje podřízené pracovníky, a pokud
tedy je koordinace či usměrňování vykonávaných prací zařazeno do vyšší platové třídy,
než vykonávaná práce sama o sobě, má každý takový vedoucí nárok na zařazení do vyšší
platové třídy. V této souvislosti poukazuje na §9 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník
práce, podle kterého vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele, jimiž se rozumějí jeho orgány,
jakož i jeho další zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení
zaměstnavatele, jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní
úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné
pokyny.
Stěžovatelka se domnívá, že práce uvedené v pracovní náplni žalobce,
jak na ni odkazuje i soud, lze kromě běžných prací policejního inspektora oddělení
dohledu nad silničním provozem zařazených do 8. platové třídy, považovat
za naprosto standardní práce příslušející každému vedoucímu pracovníku uvedené
právě v §9 odst. 3 zák. č. 65/1965 Sb., tedy stanovování a ukládání pracovních úkolů
podřízeným zaměstnancům, organizování a řízení, a kontrolování jejich práce a vydávání
závazných pokynů podřízeným zaměstnancům. Za výkon této standardní řídící
práce (práce vedoucího zaměstnance) přísluší zaměstnanci ve smyslu §5 odst. 2
až 4 zák. č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových
a v některých dalších organizacích a orgánech příplatek za vedení. Tato řídící práce
nemusí vždy zahrnovat koordinaci či metodické usměrňování, jak je má na mysli
§2 písm. a) a d) nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Pokud se ve smyslu tohoto nařízení vlády
koordinací rozumí práce spočívající v aktivním působení na složky systému vymezeného
příkladem práce (obory, agendy, práce) k dosažení jejich souladu, má stěžovatelka
zato, že se jedná o působení nikoli pouze na jednotlivé podřízené zaměstnance,
ale na více útvarů, organizačních částí apod. Stejně tak, pokud se metodickým
usměrňováním rozumí určování jednotných obecně platných způsobů k dosažení určitého
cíle, jedná se spíše o činnost nadřízených útvarů vůči útvarům podřízeným,
například působení útvarů celorepublikových na útvary územní či oblastní, než o běžnou
činnost vedoucího zaměstnance vůči podřízeným.
Akceptování právního názoru soudu by pravděpodobně vedlo k nárůstu platových
tříd u řady vedoucích pracovníků, kteří mají svou vedoucí funkci „ohodnocenou“
pouze příplatkem za vedení. Vyřešení této otázky tak může být otázkou zásadní
pro zařazení celé řady policistů i zaměstnanců do platové třídy.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména stručně polemizuje s právním
názorem stěžovatelky na to, že žalobce byl správně zařazen do 8. platové třídy, a že řídící
práce vedoucího pracovníka vždy nemusí zahrnovat koordinaci či metodické usměrňování
a že za „standardní řídící práci“ přísluší poplatek za vedení. Žalobce se zcela ztotožňuje
s právními názory obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku. Proto navrhl,
aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal
napadený rozsudek vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, přičemž vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Jak je mj. konstatováno (a blíže rozvedeno) i v kasační stížnosti, krajský
soud dospěl na základě obsahu pracovní náplně žalobce ze dne 15. 11. 2001 k závěru,
že žalobce jakožto zástupce vedoucího 1. oddělení dopravního inspektorátu vykonává
jakožto nejnáročnější práce, které lze zahrnout pod příklady prací zařazených
do 9. třídy katalogu prací (příloha nařízení vlády č. 469/2002 Sb. ve znění účinném
ke dni vydání napadeného správního rozhodnutí). Jedná se o koordinaci a usměrňování
služby policie v rámci územních nebo oblastních útvarů při dohledu nad dopravou.
Žalobce totiž nezabezpečuje pouze výkon služby policie v oblasti nad dopravou,
což by odůvodňovalo jeho zařazení do 8. platové třídy, ale ve smyslu §2 písm. a) a d)
nařízení vlády č. 469/2002 Sb. aktivně působí a metodicky usměrňuje své podřízené
při výkonu služby v oblasti nad dopravou. Tento právní závěr nemůže obstát.
Podle ustanovení §2 zákona č. 143/1992 Sb. zaměstnancem pro účely tohoto zákona
se rozumí zaměstnanec v pracovním poměru a příslušník ozbrojených sil ve služebním
poměru.
Podle ustanovení §4 odst. 1 téhož zákona se zaměstnanec zařadí do platové třídy
na základě druhu práce v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací a plnění
kvalifikačních předpokladů, popřípadě kvalifikačních požadavků, pokud zaměstnavatel
stanovil kvalifikační požadavky vnitřním platovým předpisem. Vedoucí zaměstnanec
se zařadí do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon odborně řídí,
nebo které sám vykonává.
Podle §3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců
ve veřejných službách a správě, zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně
příslušné platové třídy v závislosti na výpočtu doby rozhodné pro toto zařazení.
Jinak vyjádřeno, vedoucím zaměstnancům tedy náleží plat dle nejvyšší platové třídy,
do které je zařazen jemu podřízený zaměstnanec (jehož výkon práce odborně řídí),
nebo pokud sám vykonává náročnější práci než jemu podřízení pracovníci, podle zařazení
této náročnější práce. Krajský soud dospěl k závěru, že zařazení žalobce do 9. platové
třídy náleží podle tohoto druhého kritéria.
Podle části 3. 2. 1 přílohy nařízení vlády č. 469/2002 Sb. do 9. platové třídy
je zařazena koordinace a usměrňování služby policie v rámci útvarů s územně vymezenou
působností nižšího stupně nebo útvarů s oblastní působností při dohledu nad veřejným
pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem
cizinců na území České republiky.
Je nesporné, že s postavením vedoucího zaměstnance je spojen výkon prací
spojeních s koordinací a usměrňování podřízených pracovníků. Samotný výkon
takovéto práce však není důvodem pro zařazení do 9. platové třídy dle citovaného
ustanovení. Stěžovatelce je nutno přisvědčit, že (jak vyplývá i z dikce tohoto ustanovení)
se jedná o práce spočívající v aktivním působení (koordinaci a usměrňování) na složky
(útvary) tedy na více útvarů organizačního systému a nikoli na jednotlivé podřízené
zaměstnance [viz též §2 zejména písm. a) nařízení vlády č. 469/2002 Sb.]. Za vlastní
výkon vedoucího funkce pak přísluší příplatek za vedení (§5 zákona č. 143/1992 Sb.).
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení,
v němž je podle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 26. srpna 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu