ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.91.2019:14
sp. zn. 2 As 91/2019 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalované
ze dne 26. 10. 2018, č. j. 10.01-001205/18-002, č. j. 10.01-001206/18-002, č. j. 10.01-001207/18-
002 a č. j. 10.01-001208/18-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, č. j. 5 A 229/2018 – 33,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2018, č. j. 10.01-001205/18-002,
č. j. 10.01-001206/18-002, č. j. 10.01-001207/18-002 a č. j. 10.01-001208/18-002
(dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž rozhodla o žádostech žalobce o určení advokáta
k poskytnutí právní porady dle §18a nebo právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, v rozhodném znění (dále jen „zákon o advokacii“) tak, že žalobci nebude advokát
určen. Následujícím podáním žalobce požádal městský soud o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení advokáta v řízení o předmětné žalobě, přičemž svou žádost odůvodnil nedostatkem
finančních prostředků a osobními, majetkovými a výdělkovými poměry.
[2] Městský soud usnesením ze dne 6. 3. 2019, č. j. 5 A 229/2018 – 33 (dále jen „napadené
usnesení“), žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl.
Konstatoval, že žalobce sice doložil svou nemajetnost jakožto základní podmínku
pro osvobození od soudních poplatků, vycházel však z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, dle nějž i když je účastník řízení nemajetný,
může mu soud výjimečně osvobození od soudního poplatku odepřít, a to zejména pro povahu
sporů, které vede. Městský soud přihlédl k tomu, že v období od listopadu 2018 do února 2019
mu napadly celkem 4 žaloby podané týmž žalobcem, jimiž bylo brojeno proti celkem
13 rozhodnutím České advokátní komory ve věci určení advokáta k poskytnutí právní porady
či právní služby; součástí žalobních návrhů přitom byly vždy i žádosti o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení právního zástupce. Zohlednil taktéž, že žalobce podal k žalované již více
než 100 žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní porady či služby. Procesní aktivitu žalobce
tak městský soud posoudil spíše jako nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků
k tomu, aby bezplatně vedl spory podle své libosti. Dospěl proto k závěru, že v daném případě
bylo na místě výjimečně odepřít žalobci dobrodiní institutu osvobození od soudních poplatků,
a jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl; tím zároveň nebyla splněna jedna
z kumulativně stanovených podmínek pro rozhodnutí o ustanovení zástupce, pročež zamítl
i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž se domáhá jeho zrušení. K počtu žádostí o určení advokáta podaných žalované uvedl,
že byl bezdůvodně propuštěn z práce, přičemž soudy nemají zájem na projednání jeho výpovědi
z pracovního poměru, čímž vznikají průtahy v tomto soudním řízení. Následkem toho dochází
ze strany stěžovatele k podávání řady podnětů; stěžovatel si je však jist, že množství soudních
rozhodnutí či přípisů vydaných v této věci není jeho vinou.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti
dle §106 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl k závěru, že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení
o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností
[§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“
V projednávaném případě nebylo kasační stížností napadeným usnesením rozhodováno o věci
samé, stěžovateli tedy ani nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek; o jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud
nerozhodoval.
[6] Výše uvedené závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát
v tomtéž usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele, když konstatoval, že „je-li podána
kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“
Stěžovatel tedy nemusí být v tomto řízení vůbec zastoupen advokátem. Přestože zastoupení není
v předmětné věci obligatorní, stěžovatel o ustanovení zástupce požádal, pročež Nejvyšší
správní soud musel o tomto návrhu rozhodnout. Podle §35 odst. 9 s. ř. s. se pro rozhodnutí
o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového
zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal především splnění
druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele.
Kasační stížnost má požadované základní náležitosti; jakkoli obsahuje řadu irelevantních
informací a tvrzení, přesto je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, stejně tak je v ní uvedeno
odůvodnění soudem vytýkaného množství žádostí o ustanovení advokáta. V předmětné věci
se navíc jedná o posouzení nikterak komplikované otázky, o které může zdejší soud rozhodnout
již na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise městského soudu,
aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší
správní soud návrh na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018 – 11, či ze dne 22. 11. 2018,
č. j. 7 As 353/2018 - 38).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[9] Nejvyšší správní soud své právní závěry z rozsudku ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, shrnul do právní věty, že „i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo
namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto
dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.“
[10] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním posouzením učiněným městským soudem,
že právě v projednávaném případě se jedná o výjimku, kdy bylo namístě osvobození od soudních
poplatků nepřiznat. Stěžovatel totiž podle odůvodnění napadených rozhodnutí požádal
žalovanou v nejméně 108 případech o ustanovení advokáta k poskytnutí právní služby,
ačkoliv se jedná o institut sloužící k zajištění konkrétní právní služby v individuálním
případě a nezbytném rozsahu, nikoliv o poskytování generální právní pomoci ve všech
stěžovatelem vedených sporech a řízeních; proti 13 rozhodnutím žalované o neustanovení
zástupce pak stěžovatel brojí k okamžiku vydání napadeného usnesení 4 různými žalobami,
přičemž vždy žádá o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že osvobození od soudního poplatku má být přiznáno těm žadatelům,
jimž by nedostatek vlastních finančních prostředků bránil vést smysluplná, rozumně zahajovaná
a nikoliv pouze „protestní“ soudní řízení; o takovou situaci se však v řešeném případě zjevně
nejedná. Stěžovatel v kasační stížnosti sice uvádí své přesvědčení, že počet jím podaných žádostí
a žalob není jeho vinou, přičemž se snaží vyvolat dojem nefunkčnosti celého soudního systému
jakožto důvodu jemu vzniknuvší situace. S tím však nelze souhlasit, neboť je to právě stěžovatel,
kdo je „pánem sporu“ (dominus litis), a jako takový má odpovědně a uvážlivě posuzovat, kterými
úkony byla opravdu zasažena jeho subjektivní práva, proti nimž na procesní obranu skutečně
potřebuje ze strany žalované ustanovení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby; řešením
stěžovatelovy situace však nemůže být zahlcení žalované mnohonásobnými žádostmi
o ustanovení advokáta a následné napadání jejích negativních rozhodnutí správními žalobami
s požadavkem na osvobození od soudních poplatků v případě takto vedených sporů. Institut
osvobození od soudního poplatku je totiž výjimkou z obecného pravidla poplatkové povinnosti,
jenž nemá být uplatňován bezbřeze v případech bezdůvodně se opakujících sporů.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal postup městského soudu
spočívající v zamítnutí stěžovatelových žádostí za rozporný se zákonem, proto kasační stížnost
podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení; žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly,
proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu