ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.94.2017:19
sp. zn. 2 As 94/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: O. K.,
zastoupená JUDr. Alenou Kubalovou, advokátkou, se sídlem Nádražní 2966/73a, Ostrava, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017, č. j. 19 Ad
3/2017 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu ve věci
invalidního důchodu, v níž současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce. Krajský soud žalobkyni zaslal k vyplnění formulář Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, aby jej soudu
zaslala ve lhůtě deseti dnů řádně vyplněný a doložený příslušnými listinami. Vyplněný formulář
s přílohami krajský soud ve stanovené lhůtě obdržel a následně vydal dne 28. 2. 2017 v záhlaví
označené usnesení (dále jen „napadené usnesení“), jehož I. výrokem zamítl žádost žalobkyně
o osvobození od soudních poplatků a II. výrokem zamítl její návrh na ustanovení zástupce.
Krajský soud připomenul, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní leželo na žalobkyni, jež byla
povinna uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Neúplnou žádost
soud zamítne, neboť není jeho úkolem z úřední povinnosti zjišťovat výdělkové a majetkové
možnosti žadatele. Přestože žalobkyně byla poučena o tom, že je nutné předložit listiny
k prokázání svých majetkových poměrů, nijak nedoložila své příjmy, existenci závazku ve výši
100 000 Kč ani nájemné ve výši 4604 Kč měsíčně. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyní
předložené podklady byly neúplné a nezpůsobilé k osvědčení jejích majetkových a sociálních
poměrů. S ohledem na to, že dle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze navrhovateli ustanovit zástupce jen tehdy,
splňuje-li předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zamítl krajský soud také návrh
na ustanovení zástupce.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž uvádí, že výzvu soudu nepochopila, tedy nevěděla, že svá tvrzení musí doložit písemnostmi,
které jsou pro posouzení oprávněnosti žádosti rozhodující. Žádá, aby Nejvyšší správní soud vzal
v úvahu její špatný zdravotní stav a tíživou sociální situaci a napadené usnesení zrušil. Ke kasační
stížnosti přikládá přípis, v němž popisuje své majetkové poměry, a dokládá jej listinami
(např. prohlášením podnájemce, pojistnými smlouvami, výpisem z úvěrového účtu).
[3] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatelka je zastoupená advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne.“
[7] Břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci tíží výlučně žadatele. Povinností žadatele
je také to, aby doložil, že nemá dostatečné prostředky. Není na soudu, aby z vlastní iniciativy
vyhledával skutečnosti, které by žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Přestože soud z úřední povinnosti nezjišťuje výdělkové
a majetkové poměry žadatele a důkazní břemeno nese žadatel, nemůže soud zůstat zcela pasivní.
„Pro posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je zároveň třeba, aby soud
vyzval účastníka řízení k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů a stanovil mu k tomu přiměřenou
lhůtu. Soud zpravidla zašle účastníkovi řízení formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků s tím, nechť tento formulář účastník
zašle vyplněný zpět soudu spolu se všemi relevantními doklady, které se vztahují k tvrzeným skutečnostem
o majetkových a výdělkových poměrech“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 7. 2012, č. j. 8 As 64/2012 – 12). Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje, aby bylo
žádosti vyhověno (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88,
publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[8] Poté, co stěžovatelka v řízení o žalobě požádala o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce, postupoval krajský soud v intencích shora citovaného rozsudku
sp. zn. 8 As 64/2012, zaslal jí za účelem posouzení její situace příslušný formulář a poučil
ji o tom, že formulář je třeba řádně vyplnit a doložit odpovídajícími listinami (viz č. l. 2 spisu
krajského soudu). Navíc je přímo ve formuláři v částech o příjmech z hmotného a sociálního
zabezpečení, o dalších příjmech a závazcích, které stěžovatelka vyplnila, výslovně stanoveno,
že je nezbytné tvrzené skutečnosti doložit i s uvedením, jaké listiny k tomu mohou sloužit
(viz text psaný kurzívou na str. 4 Potvrzení). Krajský soud tak reagoval na stěžovatelčinu žádost
vhodným a srozumitelným způsobem, čímž splnil svou poučovací povinnost. Bylo
na stěžovatelce, aby následně krajskému soudu sdělila a doložila, že splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka však spolu s vyplněným formulářem zaslala
krajskému soudu pouze poštovní doklad SIPO za září 2016 znějící na částku 1467 Kč a nečitelný
ústřižek České pošty. Toho, že je třeba formulář nejen vyplnit, ale také v něm uváděné
skutečnosti doložit, si tedy zjevně byla vědoma.
[9] Z napadeného usnesení je patrné, že nosným důvodem, pro který krajský soud nepřiznal
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků (a v návaznosti na to jí neustanovil zástupce), byla
neúplnost její žádosti. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. V situaci,
kdy krajský soud poučil stěžovatelku, že tvrzené skutečnosti je třeba doložit, a stěžovatelka
na výzvu dostatečně nereagovala, již nebylo povinností krajského soudu opakovaně ji vyzývat
k témuž. Požadovala-li stěžovatelka, aby její vlastní náklady byly přeneseny na stát, měla svůj
požadavek náležitě zdůvodnit a podložit. Že tak neučinila, nelze nyní dodatečně zhojit v řízení
před Nejvyšším správním soudem. Podstatné je, že krajský soud postupoval v souladu
se zákonem i shora citovanou judikaturou.
[10] Podle §35 odst. 8 části věty před středníkem s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát“. Z citace tohoto ustanovení vyplývá,
že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky:
1. jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
a 2. jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmu. Jelikož stěžovatelka neprokázala splnění
jedné ze dvou zákonných podmínek, nemohl krajský soud její žádosti o ustanovení zástupce
vyhovět.
[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka nebyla napadeným
usnesením zkrácena na svém právu k přístupu k soudu. Řízení před krajským soudem nemůže
být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, neboť jde o řízení ve věci důchodového
pojištění, které je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků [§11 odst. 1 písm. a) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatelčina žaloba
nadto splňuje základní náležitosti dle §71 odst. 1 s. ř. s. včetně uvedení žalobního bodu. Mimoto,
pokud stěžovatelka opakovaně požádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
a svou žádost opře o nové, dříve neuplatněné skutečnosti, bude krajský soud povinen
znovu se její žádostí zabývat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008,
č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[12] Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatelka
neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná vznik
nákladů řízení o kasační stížnosti netvrdila a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne,
že by jí nějaké náklady vznikly, proto jí právo na jejich náhradu nemohlo být přiznáno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu