ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.103.2007:83
sp. zn. 2 Azs 103/2007 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Y. D., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 32 Az 61/2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 10. 2006,
č. j. OAM-870/VL-07-K01-2006, o neudělení mezinárodní ochrany pro nesplnění podmínek
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
když namítá jednak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, dále pak vady řízení vzhledem k tomu, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi
v rozporu, a v neposlední řadě nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu spočívající
v nedostatku jeho důvodů, který má za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti nejprve popisuje průběh řízení před krajským soudem
a také obsah napadeného rozsudku a dodává, že v jeho případě je třeba zvážit politickou situaci
na Ukrajině nejenom v kontextu s důkazy předloženými žalovaným, nýbrž že je nutné hledat další
relevantní údaje z nezávislých zdrojů, které se zabývají problematikou lidských práv a jejich
dodržováním. Dle jeho názoru není možné vycházet ze stavu popsaného ve zprávách z let 2005
a starších (např. Zpráva MZV USA). Stěžovatel se domnívá, že je nezbytné hodnotit situaci
v zemi jeho původu v širším kontextu a za použití i jiných, neoficiálních zdrojů. Žalovaný
i krajský soud vyhodnotili opatřené důkazy tendenčně, naopak důkazy předložené stěžovatelem
považovali za nevěrohodné či dokonce nepřípustné (materiály dokazující účast stěžovatele
na demonstraci v Praze). Stěžovatel dodává, že soud by měl hodnotit celkovou politickou,
sociální i hospodářskou situaci v jeho vlasti v kontextu s dodržováním lidských práv a svobod
nejen k datu podání žádosti o mezinárodní ochranu, ale i poté, neboť doba mezi podáním žádosti
a konečným výsledkem správního řízení může být různě dlouhá a za tuto dobu se může stát řada
azylově relevantních skutečností.
Na závěr stěžovatel namítá, že v jeho případě se nejednalo o vyhrožování ze strany
soukromých osob, nýbrž o představitele státu, jeho výkonné moci, a místní samosprávy
- gubernátora a poslance městské rady. Krajský soud ani žalovaný k této skutečnosti nezaujali
jednoznačné stanovisko a ani si neověřili, zda-li nedošlo k omezení stěžovatelových práv
zneužitím veřejné moci těmito osobami.
Stěžovatel proto vzhledem ke všemu shora popsanému navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
nicméně Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu,
ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítá-li stěžovatel, že si soud neopatřil další relevantní důkazy z nezávislých zdrojů
a že tedy nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav, připomíná Nejvyšší správní soud,
že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti již dostatečně zabýval ve svém rozsudku ze dne
22. 3. 2005, sp. zn. 4 As 56/2003 (publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Pokud je z odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění
skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného
hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní
argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
V odpověď na další námitku stěžovatele, že krajský soud by měl hodnotit situaci v zemi
původu žadatele o mezinárodní ochranu nejen k datu podání žádosti, ale i poté, odkazuje
Nejvyšší správní soud na svůj rozsudek ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 2 Azs 12/2004,
v němž mj. vyložil časový aspekt pronásledování, resp. odůvodněného strachu z něj: „Podmínky
pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a překážky vycestování podle
ustanovení §91 téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení §12 tohoto
zákona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v §2 odst. 6 citovaného
zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl,
tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak
vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným
skutečnostem nastávajícím v odlišném čase.“ Obdobný názor vyslovil zdejší soud také v rozhodnutí
ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. 7 Azs 64/2003: „Důvody pro udělení azylu je třeba ve smyslu §12 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumat ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o azyl zemi opustil.
Je proto právně irelevantní, jaké jsou poměry v zemi původu v době, kdy probíhá správní řízení nebo jaké poměry
tu budou v době, kdy by se žadatel o azyl do země vracel.“
Co se týče skutečnosti, že se stěžovatel obává pronásledování ze strany představitelů státu
(nikoliv tedy soukromých osob) poté, co byl náhodným svědkem incidentu v baru a podal o něm
pravdivé svědectví, připomíná Nejvyšší správní soud svůj rozsudek ze dne 22. 12. 2005,
sp. zn. 6 Azs 479/2004, ve kterém nastínil podmínky, za kterých by bylo lze stěžovatelovy potíže
s představiteli veřejné moci označit za jevy státní mocí podporované, trpěné či záměrně
nedostatečně potlačované: „Příkoří, jemuž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. jednorázové potíže
s policisty v jednom konkrétním případě, nelze z hlediska jeho intenzity ještě považovat za jev státní mocí přímo
vyvolaný, tajně podporovaný, státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný
ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu. Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany před chováním příslušníků
policie při výkonu služby, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném
případě nestalo, neboť stěžovatel sám přezkum postupu policistů o své vůli zastavil.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na posuzované námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu