ECLI:CZ:NSS:2016:2.AZS.120.2016:60
sp. zn. 2 Azs 120/2016 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. I. A. H.,
zastoupen JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2015, č. j. OAM-364/ZA-P06-K03-2015, e. č. B003204,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 27. 4. 2016, č. j. 42 Az 10/2015 – 37,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 42 Az 10/2015 – 37,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení krajského soudu
[1] Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 42 Az 10/2015 – 37, zastavil Krajský soud v Ústí
nad Labem (dále jen „krajský soud“) dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2015, č. j. 27742/15/5100-41451-711055, neboť
se krajskému soudu nepodařilo zjistit současné místo pobytu žalobce.
[2] Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobci bylo doručováno na adresu
pobytu uvedenou jím v žalobě: Ž. 249/244, T., Ú. n. L. Pošta vrátila zásilku s tím, že na uvedené
adrese žalobce nemá ani zvonek, ani schránku. Krajský soud se proto dotázal žalovaného na
aktuální místo pobytu žalobce. Žalovaný uvedl, že žalobce odešel dne 14. 5. 2015 z Pobytového
střediska Kostelec nad Orlicí a má evidovaný pobyt od 14. 5. 2015 do 29. 2. 2016 na adrese Ž.
392/321, T., Ú. n. L. Po neúspěšném doručování na tuto adresu (žalobce dle vyjádření pošty
neměl na adrese ani zvonek ani schránku) krajský soud dne 16. 3. 2016 od žalovaného opětovně
zjistil, že žalobce měl do 29. 2. 2016 evidovaný pobyt na adrese Ž. 392/321, T., Ú. n. L. a jiné
aktuální místo pobytu neoznámil. S ohledem na toto zjištění soud unesením ze dne 5. 4. 2016,
č. j. 42 Az 10/2015 - 35, ustanovil žalobci dle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití §64 s. ř. s. opatrovníka. A
protože se soudu všemi dostupnými prostředky nepodařilo zjistit současné místo pobytu žalobce,
řízení zastavil.
II. Kasační stížnost žalobce, vyjádření žalovaného a replika žalobce
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatňuje
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel má napadené usnesení za nezákonné, neboť
nesouhlasí s názorem krajského soudu o naplnění podmínky v §33 písm. b) zákona o azylu.
[4] Stěžovatel namítá, že od května 2015 do dnešního dne nepřetržitě bydlí na adrese Ž.
249/244, T., v bytě, který má v nájmu paní R. K. Jeho jméno je uvedeno na zvonku i na poštovní
schránce, vedle jména paní K. Na adrese Ž. 392/321, T., Ú. n. L., na niž krajský soud zasílal
písemnosti, sídlí společnost, která je pronajímatelem bytu, v němž stěžovatel bydlí. Zřejmě tedy
došlo k záměně těchto adres.
[5] Jako důkazy potvrzující pravdivost jeho tvrzení stěžovatel předložil prohlášení některých
nájemníků bytů v domě na adrese Ž. 249, T., dále písemnosti žalovaného, jež mu byly zasílány na
jím uvedenou adresu a které také přebíral, a také obálky, v nichž mu byly písemnosti doručovány,
a v neposlední řadě nájemní smlouvu a evidenční list, z nichž vyplývá, že byt, v němž bydlí, je
pronajatý paní K. a stěžovatel jej užívá jako člen domácnosti. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti především uvedl, že stejně jako krajský
soud i on dospěl k závěru, že se stěžovatel na jím uvedené adrese nezdržuje, nemá zde označen
zvonek ani schránku. Stěžovatel totiž nepřevzal předvolání k seznámení se s podklady rozhodnutí
ve věci mezinárodní ochrany ze dne 2. 9. 2015 a toto předvolání mu muselo být doručeno
náhradním způsobem. Žalovaný tedy navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
[7] Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného navrhl nad již uvedené v kasační stížnosti,
aby v případě pochybností Nejvyšší správní soud vyslechl jako svědky paní R. D., bytem Ž.
249/244, T., a M. B., bytem taktéž Ž. 249/244, T.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané
kasační stížnosti, přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[9] Z obsahu spisů vyplynulo, že po podání žaloby, v níž stěžovatel požádal i o ustanovení
zástupce z řad advokátů, krajský soud zaslal stěžovateli formulář „Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro ustanovení zástupce“ (dále jen „potvrzení
o poměrech“) na stěžovatelem uvedenou adresu Ž. 249/244, T. Z obálky na č. l. 17 spisu
krajského soudu vyplývá, že obálka s písemností byla doručována na uvedenou adresu
dne 18. 12. 2015, ale protože poštovní doručovatelka nenalezla na uvedené adrese ani zvonek,
ani schránku se stěžovatelovým jménem a písemnost nebylo možno vložit do schránky, byla
vrácena krajskému soudu. Poštovní doručovatelka nevyplnila, zda o této skutečnosti bylo,
či nebylo možné zanechat písemné oznámení v místě doručení. Z komunikace mezi vyšší soudní
úřednicí a správkyní aplikace ISVKS ze dne 22. a 28. 12. 2015 (č. l. 18 krajského soudu) vyplývá,
že o stěžovateli nebyl nalezen žádný záznam v „registru obyvatel“. Písemnost byla proto vyvěšena
dne 6. 1. 2016 a doručena tak byla stěžovateli dne 16. 1. 2016. Přípisem ze dne 21. 1. 2016
požádal krajský soud žalovaného o sdělení aktuální adresy stěžovatele. Žalovaný ve své odpovědi
ze dne 25. 1. 2016 uvedl, že stěžovatel od 14. 5. 2015 do 29. 2. 2016 pobývá na adrese Ž.
392/321, T., Ú. n. L. Krajský soud proto dne 3. 2. 2016 zaslal potvrzení o poměrech na
uvedenou adresu. Protože poštovní doručovatelka nenalezla na této adrese ani zvonek, ani
schránku a písemnost nebylo možno vložit do schránky, byla vrácena krajskému soudu. Poštovní
doručovatelka opět nevyplnila, zda o této skutečnosti bylo, či nebylo možné zanechat písemné
oznámení v místě doručení. Totožná situace se opakovala při doručování usnesení o zamítnutí
návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů dne 3. 3. 2016. Krajský soud vyzval
žalovaného ke sdělení aktuálního místa pobytu stěžovatele přípisem ze dne 15. 3. 2016. Žalovaný
sdělil přípisem ze dne 16. 3. 2016, že mu není známo aktuální místo pobytu stěžovatele, ale je mu
známa pouze již uvedená adresa Ž. 392/321, T., Ú. n. L., na ní ž měl stěžovatel pobývat od
14. 5. 2015 do 29. 2. 2016. Krajský soud ustanovil stěžovateli opatrovníka, usnesením ze dne
5. 4. 2016 č. j. 42 Az 10/2015 – 35. Tomuto opatrovníkovi také doručil dne 28. 4. 2016 napadené
usnesení o zastavení řízení stěžovatele.
[10] Podle §33 písm. b) zákona o azylu [s]oud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[11] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v projednávané věci je přezkoumáváno usnesení
o zastavení řízení z důvodu nemožnosti zjištění místa pobytu žadatele o udělení mezinárodní
ochrany podle §33 písm. b) zákona o azylu. Napadené usnesení může být proto přezkoumáváno
právě a pouze z hlediska možnosti, či nemožnosti zjištění místa pobytu stěžovatele krajským
soudem.
[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu k zastavení řízení podle §33 písm. b)
zákona o azylu vyplývá, že „vychází-li soud ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení
neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 – 91). Nejvyšší správní soud též uvádí,
že „[n]emožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána
jen tam, kde (…) soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další
pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. Pokud i přes toto úsilí
zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení zastavit“
(rozsudek ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 – 58, publ. pod č. 707/2005 Sb. NSS).
[13] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že výše uvedené požadavky jsou na krajský soud
v souvislosti s §33 písm. b) zákona o azylu kladeny, neboť v případě zastavení řízení krajský
soud neprojednává žalobu žalobce věcně, jde tedy o urychlené procesní skončení věci „na úkor“
jejího meritorního projednání. Aby však bylo zachováno právo žalobce na přístup k soudu (čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí krajský soud vynaložit patřičné úsilí směřující
ke zjištění místa pobytu žalobce, aby bylo zřejmé, že je zjistit nelze.
[14] V projednávaném případě nelze krajskému soudu vytknout, že by nevyvíjel žádné úsilí
ke zjištění adresy aktuálního místa pobytu stěžovatele, a to především s ohledem na jeho dotazy
směřované na žalovaného ze dne 21. 1. 2016 a dne 15. 3. 2016 a také snahu zjistit tuto adresu
z „registru obyvatel“. Nicméně Nejvyšší správní soud nemohl odhlédnout od pochybení vzniklých
během tohoto zjišťování.
[15] Dle spisu krajského soudu vznikly pochybnosti krajského soudu o místě pobytu
stěžovatele při doručování již první písemnosti (potvrzení o poměrech) dne 18. 12. 2015.
Poštovní doručovatelka uvedla, že stěžovatel na příslušné adrese nemá ani zvonek, ani schránku.
Proto krajský soud zjišťoval adresu místa pobytu stěžovatele v „registru obyvatel“, přičemž žádný
záznam o stěžovateli v tomto registru nenalezl. Nejvyšší správní soud však takový postup
nepovažuje za dostačující. Informace o žadatelích o udělení mezinárodní ochrany (tedy i o jejich
místě pobytu) se totiž zpravidla získávají z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany,
kterou na základě §71 odst. 1 písm. a) zákona o azylu vede žalovaný. Výpis z této evidence
si však krajský soud nevyžádal, čímž dle názoru Nejvyššího správního soudu nepostupoval
správně.
[16] Krajský soud se snažil dále zjistit místo pobytu stěžovatele dvěma dotazy (dne 21. 1. 2016
a dne 15. 3. 2016) přímo na žalovaného. Ten však uvedl v obou případech adresu odlišnou,
než kterou měl stěžovatel uvedenou v jím předložené nájemní smlouvě dne 14. 5. 2015 (č. l. 32
spisu žalovaného) a kterou má uvedenu stěžovatel v evidenční kartě žadatele o mezinárodní
ochranu, což zjistil Nejvyšší správní soud dotazem na evidenci o žadatelích o udělení
mezinárodní ochrany (č. l. 57 spisu Nejvyššího správního soudu); v obou případech je jako adresa
místa pobytu stěžovatele uvedena Ž. 249/244, T. Žalovaný tak nesprávně označil jako adresu
stěžovatele Ž. 392/321, T., Ú. n. L., což je adresa sídla pronajímatele bytu, v němž stěžovatel
pobývá (ve smlouvě je právě tato adresa, na rozdíl od adresy bytu, zvýrazněna tučně, tedy může
dojít k jejich záměně), přičemž toto pochybení žalovaného nemůže jít k tíži stěžovatele, neboť by
tak došlo k vážnému zásahu do práva stěžovatele na přístup soudní ochraně (čl. 36 odst. 1
Listiny).
[17] S ohledem na výše uvedené se tak Nejvyšší správní soud neztotožnil s názorem krajského
soudu, že místo pobytu stěžovatele nebylo možné zjistit, a že tedy byly naplněny podmínky §33
písm. b) zákona o azylu k zastavení řízení o žalobě.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele je důvodná.
V souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
[19] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu