ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.226.2017:31
sp. zn. 2 Azs 226/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: G. G., zastoupená
JUDr. Jiřím Burešem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 1. 2017, č. j. OAM-241/ZA-ZA04-KO7-2015, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, č. j. 41 Az 1/2017 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně je státním příslušníkem Ukrajiny, do České republiky přicestovala již v roce
2011, aby zde žila se svým manželem. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím
(dále jen „napadené rozhodnutí“) neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Brně
(dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně nebyla členkou žádné
politické strany ani politického hnutí, na Ukrajině neměla žádné problémy se státními orgány
ani soukromými osobami. Na Ukrajině nežila v místech, které by byly zatíženy boji mezi armádou
a separatisty, v tomto směru jí tedy nehrozí žádné nebezpečí. Že je ekonomická situace
na Ukrajině horší, je skutečnost, se kterou se musí vypořádat všichni obyvatelé. Krajský soud
dospěl k závěru, že důvodem, pro který žalobkyně žádala o mezinárodní ochranu, byla legalizace
jejího pobytu na území České republiky. Ve správním řízení uváděla, že do České republiky
odešla za svým manželem a chce si zde legalizovat svůj pobyt, neboť zde jsou lepší podmínky
pro život, lepší zdravotní péče a chce zde podnikat. Námitky uvedené v žalobě krajský soud
hodnotí jako účelové. K tvrzeným zdravotním potížím krajský soud konstatoval, že se nejedná
o tak závažné problémy, aby nemohly být řešeny zdravotnictvím na Ukrajině. K obavě žalobkyně
z odvedení do armády krajský soud pro úplnost konstatoval, že z jiných soudních řízení ve věci
ukrajinských občanů je mu známo, že v současné době již na Ukrajině mobilizace není, bojů
se zúčastňují pouze profesionální armáda a vycvičení dobrovolníci.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
ve které předně namítá, že žalovaný nevycházel z aktuálních informací o bezpečnostní situaci
v zemi původu a nezjistil tak řádně skutkový stav. Stěžovatelka opustila svou vlast, neboť tamní
bezpečnostní situace byla neúnosná a v České republice žije její manžel, který zde má trvalý
pobyt. Stěžovatelka poukazuje na zprávy o situaci na Ukrajině uvedené ve správním spise,
ze kterých vyplývá, že zde probíhá vnitřní ozbrojený konflikt, ve kterém není ukrajinská vláda
schopna zajistit svým občanům bezpečnost a dodržování základních lidských práv. V případě
návratu do vlasti stěžovatelce tedy hrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy.
Stěžovatelka dále považuje závěr žalovaného, že v zemi neprobíhá ozbrojený konflikt,
za nepřezkoumatelný, neboť nejprve jeho existenci nepopírá, poté však dovozuje, že zde žádný
ozbrojený konflikt neprobíhá.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně uvádí, že jak napadené
rozhodnutí, tak i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný
v napadeném rozhodnutí vycházel z nejaktuálnějších zpráv, které v době rozhodnutí byly
k dispozici. Sama stěžovatelka odkazuje na zprávy z roku 2015. Žalovaný dále upozorňuje,
že stěžovatelka do České republiky přijela již v roce 2011, následně zde pobývala na základě
dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny a opakovaně jezdila do svého
domovského státu za svým synem. K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
konstatuje, že nepopírá, že ozbrojený konflikt na Ukrajině probíhá, nejedná se však o totální
konflikt.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání,
neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupena advokátem.
[6] Poté se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu
§104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože
by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní
soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[7] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“
byl v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena
jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní
otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon;
(4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Vzhledem k tomu, že ohledně důvodů přijatelnosti stěžovatelka nic neuvádí, Nejvyšší
správní soud se mohl touto otázkou zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných
kritérií.
[9] Nejvyšší správní soud se současnou bezpečnostní situací na Ukrajině v nedávné
minulosti zabýval již několikrát, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o konflikt izolovaný
pouze ve východní části Ukrajiny, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 9 Azs 101/2017 – 41,
ze dne 17. 5. 2017, č. j. 7 Azs 110/2017 – 18, ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 Azs 135/2015 – 39, ze dne
24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 - 23, či ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28). K námitce
nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvádí, že žalovaný zcela
v souladu s citovanou judikaturou konstatoval existenci ozbrojeného konfliktu na východě
Ukrajiny, nicméně dospěl k závěru, že stěžovatelka pochází z Ivanofrankivské oblasti, která
se nachází na západě země, a nic nenasvědčuje tomu, že by byla jako civilista vystavena reálnému
nebezpečí vážné újmy v důsledku konfliktu v Luhanské a Doněcké oblasti.
[10] K nedostatečnému zjištění skutkového stavu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že povinností žalovaného je posoudit žádost o udělení mezinárodní ochrany na základě
skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, z hlediska všech
zákonných forem mezinárodní ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, č. j. 5 Azs 6/2010 - 107,
publ. pod č. 2289/2011 Sb. NSS). V daném případě tak žalovaný učinil a dospěl k závěru,
že tvrzení uváděná stěžovatelkou ani skutečnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo,
neodůvodňují udělení některé z forem mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14, §14a
ani §14b zákona o azylu.
[11] K otázce neaktuálnosti podkladových materiálů Nejvyšší správní soud již dříve judikoval,
že „[p]ři používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu
musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých
zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (srov. kritéria pro nakládání s informacemi o zemích původu
v azylovém řízení, in: GYULAI, G.: Country Information in Asylum Procedures: Quality as a Legal
Requirement in EU, Budapest, 2007)“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71).
[12] V daném případě není důvodu pochybovat o objektivitě zpráv Ministerstva zahraničních
věcí ze dne 3. 6. 2016 a ze dne 25. 6. 2016, Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská
práva, Zprávy o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 16. 11. 2015 až 15. 2. 2016, Informace
Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze září 2015, Zprávy Ministerstva zahraničních
věcí Spojených států Amerických o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2015 ze dne
13. 4. 2016, Výroční zprávy Human Rights Watch 2016 ze dne 27. 1. 2016, Výroční zprávy
Amnesty International 2015/2016 ze dne 24. 2. 2016, Zprávy Freedom House, Svoboda ve světě
2016 – Ukrajina ze dne 27. 1. 2016 a informace Světové zdravotnické organizace (WHO)
Ukrajina: Průzkum zdravotního systému ze dne 15. 10. 2015. Jak zdroje, tak obsažené (zjištěné)
informace splňují všechny výše uvedené požadavky.
[13] Podle Nejvyššího správního soudu je aktuálnost zjištěných skutečností zcela přiměřená
tomu, že stěžovatelka podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne
17. 3. 2015, přičemž samotné napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 5. 1. 2017. Je tedy naprosto
zřejmé, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z informací, jejichž stáří bylo (převážně)
pouze několik měsíců. Nadto je možné poukázat na to, že dne 23. 9. 2016 stěžovatelka podepsala
protokol o seznámení se s podklady rozhodnutí, přičemž nenavrhla žádné jejich doplnění
ani žádný z těchto podkladů nerozporovala.
[14] Závěr krajského soudu o azylové irelevantnosti snahy o legalizaci pobytu
je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne
21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 5/2003 – 46, publ. pod č. 18/2003 Sb. NSS, a ze dne 20. 10. 2005,
č. j. 2 Azs 423/2004 – 81).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu