ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.57.2006
sp. zn. 2 Azs 57/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky a JUDr.
Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: J. X. M., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou,
advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2005, č. j. 55 Az 264/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 8. 12. 2004, č. j. OAM-3130/VL-20-ZA07-2004. Tímto
rozhodnutím mu nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a bylo rozhodnuto,
že se na něho nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud se po shledání přípustnosti kasační stížnosti musel zabývat její
přijatelností ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“),
tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že jemu i jeho manželce hrozí v Číně postih,
budou-li mít další dítě, tak je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 8. 2005, č. j. 5 Azs 120/2005 - 60, www.nssoud.cz, kde zdejší soud zdůraznil, že tzv.
politika jednoho dítěte uplatňovaná čínskou vládou v sobě obsahuje na straně jedné právo
státu na regulaci porodnosti, na druhé straně může být podle okolností považována
za pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu, je-li provázena např. nucenou
sterilizací či kastrací. Žádné takové skutečnosti však stěžovatel netvrdil, nýbrž hovořil pouze
o hrozící pokutě. Zdejší soud v citovaném rozsudku rovněž upozornil na možnost řešení
uvedené problematiky přesídlením na venkov do jiné oblasti Číny. V tomtéž rozsudku
se Nejvyšší správní soud vyjadřoval také k rozsahu zjišťování skutečností v řízení o udělení
azylu a zdůraznil povinnost správního orgánu zjišťovat toliko skutečnosti rozhodné
pro udělení azylu v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.
V rozsudku ze dne 13. 7. 2006, č. j. 2 Azs 207/2005 - 66, www.nssoud.cz, se pak vyslovil
k povinnosti žalovaného provádět dokazování. Účelem humanitárního azylu a přezkumem
výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např.
ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, a v rozsudku ze dne
22. 1. 2004, č.j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud rovněž odkazuje na svůj rozsudek ze dne 20. 10. 2005,
č. j. 2 Azs 423/2004 - 81 (přístupný na www.nssoud.cz), kde konstatoval, že o azyl je nutno
žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného,
ale i časového. V opačném případě, tedy při podání žádosti o azyl s výrazným časovým
odstupem po vstupu na území státu, kde mu může být ochrana formou azylu udělena,
lze předpokládat, že důvody podání žádosti se již nemusejí shodovat s důvody odchodu
ze země původu, což může cizince z poskytnutí azylu vyloučit podobně, jako žádost v jiné, než
první bezpečné zemi.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatel e a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu