ECLI:CZ:US:2008:2.US.10.08.1
sp. zn. II. ÚS 10/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Fa-D, a. s. se sídlem Veselá 5, Brno, právně zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 7, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 43 Nt 4023/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž bylo rozhodováno o její stížnosti proti usnesení Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru výnosů, ze dne 2. 11. 2007 sp. zn. ČTS:OKFK-10/15-C-2007 o omezení zajištění peněžních prostředků na účtu č. 1982708001/2400 ve výši 50.000,- USD v trestní věci obviněných M. V., K. P.T. a P. F. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejího základního práva na nerušené užívání vlastnického práva.
K prvnímu zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatelky došlo již usnesením Policie ČR ze dne 11. 11. 2005 sp. zn. ČTS:FIPO-90/VP-2005. Usnesením Policie ČR ze dne 2. 8. 2007 sp. zn. ČTS:OKFK-10/15-C-2007 bylo zajištění peněžních prostředků omezeno pro účely uspokojení daňové nebo celní pohledávky, pohledávky pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, a to do výše vykonatelného nedoplatku. Uvedené usnesení však bylo na základě stížnosti stěžovatelky zrušeno dne 18. 10. 2007 Obvodním soudem pro Prahu 1 s odůvodněním, že postrádá náležité odůvodnění a předchozí souhlas státního zástupce k tomuto úkonu byl vysloven až dne 3. 8. 2008, tedy až následující den po vydání usnesení. Policejní orgán, kterému byla věc vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí, vydal dne 2. 11. 2007 nové usnesení o omezení zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatelky. Ve stížnosti proti němu stěžovatelka zejména namítala nedostatek podmínky vydání napadeného usnesení, spočívající opětovně v absenci předchozího souhlasu státního zástupce, který měl podle jejího názoru být udělen až následně. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením napadeným touto ústavní stížností zamítl stížnost stěžovatelky. V odůvodnění k námitce absence předchozího souhlasu státního zástupce uvedl, že pokud nebyl odvolán jeho souhlas ze dne 3. 8. 2007, platí i pro následná rozhodnutí v této věci.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že usnesení policie trpí neodstranitelnou vadou spočívající v nedostatku předchozího souhlasu státního zástupce. Stěžovatelka dále upozorňuje na skutečnost, že nejsou splněny základní podmínky pro vydání rozhodnutí, a to existence bankovního účtu a existence finančních prostředků na takovém účtu. Dne 10. 9. 2007 byl předmětný bankovní účet zrušen a tuto skutečnost banka oznámila policii.
K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, které sdělilo, že usnesením policie došlo k omezení zajištění peněžních prostředků na účtu stěžovatelky v návaznosti na souhlasy státního zástupce ze dne 2. 11. 2007 a 3. 8. 2007, z čehož vyplývá, že předchozí souhlas státního zástupce byl dán. Zajištění peněžních prostředků je svou povahou rozhodnutí zatímní, a nelze proto hovořit o zbavení stěžovatelky majetku. Zajištění peněžních prostředků bylo již zrušeno usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 2 ZT 92/2007-252 ze dne 3. 3. 2008, které nabylo právní moci dne 11. 3. 2008.
Po zvážení námitek stěžovatelky ve vztahu k napadenému rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Při přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny). Jsou-li tyto požadavky dodrženy a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku dotčené osoby za protiústavní zásah do jejího vlastnického práva (srov. usnesení I. ÚS 554/03 z 28. 7. 2004, II. ÚS 459/03 z 23. 2. 2005). Rozhodování Ústavního soudu koresponduje s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva, který instituty plnící obdobnou funkci jako zajištění majetku nepovažuje za rozporné s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a při zdůraznění přiměřeného vztahu mezi použitými prostředky a sledovaným cílem přiznává státům širokou míru uvážení, pokud jde o způsob uplatnění prostředků zasahování, tak i o posouzení, zda jsou jejich důsledky ospravedlněné v obecném zájmu snahou o dosažení záměru příslušného zákona (srov. věc Handyside proti Spojenému království, 1976, A-24, §62).
K otázce přiměřenosti se Ústavní soud podrobně vyjádřil v nálezu sp. zn. II. ÚS 642/07, v němž poukázal i na časovou dimenzi zajišťovacího institutu, a v jím posuzované věci (kdy omezení vlastnického práva zúčastněné osoby k peněžním prostředkům na bankovních účtech již trvalo více než 6 let a z dosavadního průběhu přípravného řízení nebylo ani zřejmé, kdy skončí) shledal, že již byla překročena přiměřená délka trvání trestního řízení, a zásah do základního práva zúčastněné osoby na majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tudíž postrádá ústavněprávní opodstatnění. O takový případ se ovšem v projednávané věci, kdy bylo navíc zajištění peněžních prostředků již ukončeno, nejedná.
Po přezkoumání napadeného usnesení Ústavní soud dospěl k závěru, že orgány činné v trestním řízení vyložily a aplikovaly dotčená ustanovení trestního řádu ústavně konformním způsobem. Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatelky, že předchozí souhlas státního zástupce nebyl v její věci dán, když jak z listinných materiálů, tak z vyjádření státního zastupitelství vyplývá opak. Odůvodnění usnesení policejního orgánu obsahuje výčet okolností, které jej vedly k jeho vydání. Rovněž stížnostnímu soudu nelze vytknout, že by svým usnesením porušil meze ústavnosti. Nadto během řízení před Ústavním soudem došlo ke zrušení zajištění předmětných finančních prostředků, čímž požadavek případné kasace napadeného rozhodnutí ztratil opodstatnění.
Vzhledem k tomu, že činností orgánů činných v trestním řízení nebyla stěžovatelce způsobena újma na jejích ústavně garantovaných lidských právech a svobodách, Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu