ECLI:CZ:US:2010:2.US.1151.10.1
sp. zn. II. ÚS 1151/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti CUPROSAN metal s.r.o. se sídlem Ostrava, Přívoz, Slovenská 1085/1, zastoupené jednatelkou Martinou Witasskovou, právně zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2010 sp. zn. 5 Cmo 22/2010 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. F 39327/2009, C 28598/L, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 2 odst.3 a čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vrchního soudu, potvrzujícího usnesení krajského soudu, kterým jí byla rozhodnutím vydaným vyšší soudní úřednicí uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč, protože přes výzvu soudu nedoložila do sbírky listin u Krajského soudu v Ostravě požadované listiny (§38i obch. zák.) a rovněž požaduje zrušení prvostupňového rozhodnutí.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí, čímž mělo dojít k nesprávnému obsazení soudu. Rozsah činnosti vyššího soudního úředníka je stanoven v ust. §10 a §11 zákona č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících, v nichž je taxativně vypočteno, jaké druhy činnosti může vyšší soudní úředník vykonávat. Dle stěžovatelky z těchto ustanovení nevyplývá, že by vyšší soudní úředník mohl samostatně rozhodovat o uložení pořádkové pokuty dle ust. §200de o.s.ř. Naopak z ust. §11 písm. j) zákona o vyšších soudních úřednících plyne, že vyšší soudní úředník nemůže činit úkony, které jsou zvláštními zákony výslovně svěřeny soudci, přičemž §200de o.s.ř. stanoví, že o uložení pořádkové pokuty rozhoduje předseda senátu, tedy soudce.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka nespatřuje porušení svých práv v tom, že by jí byla uložena pokuta za nedoložení listin do sbírky listin vedené u Krajského soudu v Ostravě neoprávněně, tzn. netvrdí nesprávnost požadavku na doložení listin, či že tuto zákonnou povinnost řádně splnila, nebo že jí nebylo před uložením pokuty doručeno usnesení soudu obsahující výzvu k předložení listin a doručena další výzva ke splnění uvedeného usnesení spolu s poučením o možnosti uložení pořádkové pokuty v případě jejího nesplnění. Stěžovatelka pouze nesouhlasí s tím, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo vyhotoveno vyšší soudní úřednicí a nesouhlasí se soudem provedeným výkladem příslušných ustanovení zákona č. 121/2008 Sb. a občanského soudního řádu, z nichž dle názoru soudů vyplynulo oprávnění vydat rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty.
Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty i řízení mu předcházející, přičemž věc posuzoval nejen z hlediska námitek uplatněných stěžovatelkou, ale i z hlediska splnění dalších předpokladů pro vydání napadeného usnesení. Ústavní soud dále ověřil, že odvolací soud se vlastními námitkami stěžovatelky řádně zabýval a své závěry patřičně odůvodnil. V rozhodnutí uvedl, že k uložení pořádkové podkuty došlo podle ust. §200de o.s.ř., tedy dle ustanovení, které je řazeno systematicky do části třetí, hlavy páté o.s.ř. - ust. §§200a až 200de - řízení ve věcech obchodního rejstříku. Ze zákona o vyšších soudních úřednících plyne, že vyšší soudní úředník je oprávněn v řízení ve věcech obchodního rejstříku činit všechny úkony, pokud není třeba nařízení jednání. Dle odvolacího soudu byla vyšší soudní úřednice oprávněna rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty vydat, neboť nejedná o případ, kdy by bylo třeba nařídit jednání. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pak vyplývá, že napadené rozhodnutí byla oprávněna vydat i právě v rozhodnutí uvedená konkrétní vyšší soudní úřednice.
Vzhledem k argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům. Ústavní soud rovněž připomíná, že při posuzování ústavních stížností se řídí principem minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv. O takový případ, jenž by vyžadoval zásah Ústavního soudu, se však v projednávané věci nejedná.
Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím, opírajícím se o shora naznačený výklad uvedených ustanovení, kterým byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 5000 Kč, nemohlo dojít ke stěžovatelkou vytýkanému porušení práv. Stěžovatelka, ačkoliv byla řádně a opakovaně vyzvána ke splnění své zákonné povinnosti a upozorněna na možnost uložení pořádkové pokuty, tak neučinila ani ke dni rozhodování odvolacího soudu, přičemž ani neodůvodnila, proč svou zákonnou povinnost nesplnila (důvody nezákonného postupu neozřejmila ani v ústavní stížnosti). Odvolací soud postup vyšší soudní úřednice řádně přezkoumal a jeho závěry, dle nichž je vyšší soudní úředník oprávněn uložit v řízeních, v nichž samostatně provádí úkony (nebo na základě pověření předsedy senátu nebo samosoudce), pořádkovou pokutu, nelze považovat za závěry ústavně rozporné.
Vzhledem k tomu, že, jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu