ECLI:CZ:US:2014:2.US.128.14.1
sp. zn. II. ÚS 128/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu ICOM, a.s., se sídlem Brněnská 2661/65, 586 49 Jihlava, zastoupené JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Dlážděná 12c, 641 00 Brno, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 15 Cm 134/2008 ze dne 26. listopadu 2013 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 1. 2014 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti shora označenému soudnímu rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže daných důvodů nesplňuje.
Úvodem je zapotřebí konstatovat, že ústavní stížnost je oprávněna podat toliko fyzická nebo právnická osoba proti rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byla účastníkem (§72 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu); posledně uvedená podmínka ovšem v případě navrhovatelky splněna nebyla, poněvadž v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 134/2008 nebyla jeho účastníkem; vystupovali zde pouze správce konkursní podstaty (insolvenční správce) úpadce INTERNATIONAL INVEST, s.r.o., jako žalobce a správce konkursní podstaty (insolvenční správce) navrhovatelky jako žalovaný. Ústavní soud současně nedospěl k závěru, že by napadené soudní rozhodnutí ve vztahu k navrhovatelce představovalo tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, jak má na mysli výše citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, resp. kterýžto případ Ústavní soud připustil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996 (č. 31/1996 Sb.; N 3/5 SbNU 17), v němž stojí, že "skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. Takovéto pravomocné rozhodnutí však ve vztahu k němu představuje "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena".
Navrhovatelka primárně zpochybňuje postup "svého" insolvenčního správce, který je dle jejího názoru ze zákona povinen starat se o konkursní podstatu navrhovatelky tak, aby bylo možné uspokojit pouze oprávněné věřitele, což je však dle ní zcela v rozporu s jeho dosavadními právními úkony. Jinými slovy, navrhovatelka zpochybňuje úkony insolvenčního práce v celém řízení, což však nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu. Má-li pak navrhovatelka za to, že jí insolvenční správce svým jednáním působí škodu, disponuje k tomu jinými prostředky právní ochrany.
Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo než přistoupit k odmítnutí návrhu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu pro neoprávněnost navrhovatele. Z těchto důvodů již Ústavní soud nevyzýval navrhovatelku k doložení plné moci, již právní zástupce opomněl k ústavní stížnosti přiložit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. února 2014
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj