ECLI:CZ:US:2019:2.US.1357.19.1
sp. zn. II. ÚS 1357/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Miroslavy Duškové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ads 500/2018-24 ze dne 7. 2. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 1 Ad 22/2016-62 ze dne 6. 11. 2018 a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2016/42092-911 ze dne 4. 3. 2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 24. 4. 2019 doručeno podání, jímž stěžovatelka brojí proti rozhodnutím označeným v záhlaví. Stěžovatelčino podání nebylo možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem v rozporu s §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu nepřiložila k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. K odstranění těchto nedostatků byla stěžovatelka vedena písemnou výzvou, která jí byla doručena 6. 5. 2019 a v níž byla stěžovatelka seznámena s možností požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta, jelikož Ústavní soud neustanovuje zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Dále byla upozorněna, že nebudou-li ve lhůtě třiceti dní nedostatky jejího návrhu odstraněny, bude její návrh odmítnut.
2. Podáním doručeným dne 4. 6. 2019 stěžovatelka požádala Ústavní soud o "bezplatné přidělení" advokáta, o "osvobození od soudních poplatků", "náhradu nákladů právního zastoupení", "osvobození od náhrady nákladů řízení". V podání poukázala na nedostatek financí a zdravotní stav. Nakonec požádala o prodloužení lhůty pro doložení právního zastoupení. K podání byla přiložena kopie napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
3. Stěžovatelka neodstranila vadu návrhu spočívající v tom, že není zastoupena advokátem, v určené lhůtě. Přitom byla poučena jak o tom, že Ústavní soud neustanovuje zástupce pro řízení, tak o možnosti požádat Českou advokátní komoru o přidělení advokáta. Ústavnímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že stěžovatelka tento postup v minulosti úspěšně využila (viz věc stěžovatelky, o níž bylo rozhodnuto usnesením sp. zn. III. ÚS 3715/18 ze dne 22. 1. 2019). V této situaci by prodloužení lhůty vedlo jen k dalšímu prodloužení řízení, a Ústavní soud proto této žádosti nevyhověl. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že v dalších věcech vedených před Ústavním soudem již stěžovatelka nebyla poučována o povinnosti být zastoupena advokátem (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1356/19 ze dne 14. 5. 2019; sp. zn. I. ÚS 1676/19 ze dne 29. 5. 2019 a sp. zn. IV. ÚS 1675/19 ze dne 31. 5. 2019).
4. Žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků je bezpředmětná, neboť řízení o ústavních stížnostech nepodléhá soudním poplatkům (§62 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Totéž platí o žádosti o "osvobození od náhrady nákladů řízení", ty si totiž zásadně hradí každý účastník sám (§62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, k výjimečnému použití odst. 4 a uložení náhrady nákladů řízení jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi není s ohledem na výsledek řízení důvod). Pokud jde o náhradu nákladů právního zastoupení, stěžovatelce žádné náklady nevznikly, neboť není právně zastoupena, navíc by jí tuto náhradu mohl Ústavní soud přiznat pouze v případě, že by její ústavní stížnost nebyla odmítnuta (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Jelikož stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, Ústavnímu soudu nezbylo než podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2019
Kateřina Šimáčková v. r.
soudkyně zpravodajka