ECLI:CZ:US:2004:2.US.144.04
sp. zn. II. ÚS 144/04
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud dne rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. PhDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. B., zastoupené JUDr. V. R., směřující proti rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. září ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 13 C 226/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. března 2004 obdržel Ústavní soud podání, kterým stěžovatelka brojila proti shora označenému rozhodnutí, jímž nebyl připuštěn její návrh na změnu žaloby. Prvostupňový soud, dle ústavní stížnosti, odůvodnil napadené rozhodnutí, proti kterému, ve smyslu ustanovení §202 odst. 1 lit. f) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), není odvolání přípustné, tím, že v návaznosti na ustanovení §95 odst. 2 o. s. ř., nemůže být připuštěna změna návrhu, jestliže by byla v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto je k tomuto procesnímu úkonu, změně petitu, třeba souhlasu soudu. Ten jej připustí pouze v případě, že jsou pro něj splněny stanovené předpoklady. Soud argumentoval tím, že od počátku řízení bylo dokazování zaměřeno na zkoumání vad díla, jejich rozsah, příčiny a případné náklady na odstranění vad, k posouzení reálnosti a technické uskutečnitelnosti a proveditelnosti oprav v tom způsobu a rozsahu, jak bylo navrhováno. Za tímto účelem byly vypracovány dva znalecké posudky, přičemž druhý byl po návrhu stěžovatelky doplňován.
Napadené rozhodnutí soud odůvodnil tím, že výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení o změně návrhu zejména za situace, kdy změna žalobního žádání vychází ze skutkových tvrzení nově vzniklých na základě odstoupení stěžovatelky od smlouvy pro vady díla, přičemž odstoupení je žalovanou zpochybňováno. Z toho soud dovozuje, že bude nutné vést dokazování v jiném rozsahu, než jak bylo vedeno dosud.
K řízení samotnému stěžovatelka uvedla, že podanou žalobou se domáhala odstranění vad díla, a po následném upřesnění petitu žaloby jí bylo vyhověno. Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc, k odvolání žalované, zrušil usnesením ze dne 29. března 2002, sp. zn. 12 Co 687/2000, rozhodnutí soudu prvého stupně pro formální vady.
V období před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu provedl Úřad města Olomouc, stavební odbor, oddělení stavebně právní, stavební dohled a zjistil, že vadou díla (opadáváním omítky) dochází k ohrožení zdraví osob a vyzval majitelku nemovitosti - stěžovatelku, aby tyto závady odstranila. Tím, že stěžovatelka vyhověla požadavku stavebního úřadu, došlo k částečnému odstranění vad, jejichž odstranění se stěžovatelka domáhala předmětnou žalobou. Proto navrhla změnu petitu, a namísto oprav se domáhala peněžitého plnění. Tuto změnu soud připustil. Na základě vypracovaného znaleckého posudku stěžovatelka nechala provést i další úpravy, aby nerostla škoda, která jí vznikala v důsledku původního pochybení žalované. Posledním podáním proto, s ohledem na provedené opravy, stěžovatelka navrhla, aby byla připuštěna změna petitu na peněžité plnění, protože všechny původní vady, jejichž odstranění se žalobou domáhala, byly odstraněny na její náklady. Napadeným rozhodnutím však soud tuto změnu nepřipustil.
Stěžovatelka se za této situace domnívá, že dosavadní výsledky řízení jsou nezbytným podkladem pro řízení o změně návrhu. Provedené znalecké posudky prokazují, že žalovaná odpovídá za vady díla. Nepřipuštění změny žaloby je v rozporu s hospodárností procesu, neboť jí uvedeným postupem bylo odepřeno právo na spravedlivý proces před soudem ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navíc poukazuje na délku řízení, neboť žalobu podala již v roce 1996 a pokud by byla nucena uplatnit svá práva v novém řízení, bylo by nutno již provedené důkazy provádět znova, přičemž její práva by byla již promlčena.
Účastník - Okresní soud v Olomouci se vyjádřil prostřednictvím předsedkyně senátu 13 C. Ta sdělila, že se neztotožňuje s názorem stěžovatelky, a plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spis Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 13 C 226/96. Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ze spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka učinila v řízení řadu podání, jimiž však své nároky uplatňovala nepřesně a nekonkrétně. Tak tomu bylo i v případě návrhu na změnu petitu, učiněném podáním ze dne 22. října 2002. Ještě dříve, než došlo k odstranění vad tohoto petitu, které měly převážně formulační ráz (nebylo jednoznačně jasné, čeho se stěžovatelka domáhá), podala návrh na další změnu petitu, kterému však nebylo vyhověno rozhodnutím napadeným v ústavní stížnosti.
Dosavadní šetření obecného soudu se zabývalo zjištěním a zhodnocením vad, které stěžovatelce měly vzniknout vadným postupem zhotovitele díla - žalované. V průběhu řízení nechala stěžovatelka provést na své náklady opravy, o kterých tvrdí, že vznikly vadným postupem žalované. Tyto opravy pak požaduje uhradit ve výši, která jí byla fakturována tím, koho si k jejich odstranění zvolila. Za této situace by soud musel nově posuzovat a zkoumat, zda nově provedené úpravy byly odstraněním vad tak, jak byly tvrzeny v původním petitu, a následně přezkoumat, zda jejich ocenění poté co byly provedeny jiným subjektem, bylo odpovídající nároku stěžovatelky, uplatněném v projednávané žalobě. Současně by předmětem pokračujícího řízení, za situace kdyby byl návrh na změnu petitu přijat, muselo být posouzení okolností odstoupení od smlouvy, resp. zjištění, zda odstoupení, které stěžovatelka učinila ve vztahu k vadám díla, které byly odstraněny novými úpravami, je platné či nikoliv. Posouzení vad, na základě existujících znaleckých posudků, by mělo charakter částečného zjištění, které by muselo být dostačující pro ukončení řízení.
Ústavní soud poznamenává, že k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces, tak, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, nemohlo dojít postupem obecného soudu v souladu s procesními předpisy. Ústavně je v čl. 36 Listiny garantováno právo na spravedlivý proces, konkrétně na přístup každého k soudu, který je pověřen především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinými slovy, čl. 36 Listiny zaručuje každému přístup k soudu a projednání jeho věci, jsou-li splněny zákonné předpoklady návrhu. Nezaručuje, a ani nemůže zaručit, že věc bude rozhodnuta způsobem, kterého se navrhovatel domáhá.
Ústavní soud současně nemůže, v případě rozhodnutí vydaného obecným soudem a v rámci jeho kompetence, vystupovat jako orgán přezkumu celkové zákonnosti vydaného rozhodnutí, či je nahradit svým vlastním rozhodnutím. Zejména ne za situace, kdy zákonodárce shledal některá rozhodnutí nehodná řádného opravného prostředku. V takovém případě je otázkou, zda uplatnění mimořádného procesního nástroje, který stěžovatelka uplatnila, tj. ústavní stížnosti, je adekvátním nástrojem uplatnění práv stěžovatelky.
Ústavní soud se nezabývá porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. V daném případě má napadené rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci mezitímní charakter, kdy vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu v průběhu dalšího řízení ubírat.
S ohledem na shora uvedené okolnosti Ústavní soud posoudil podání stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné, a jako takové je, ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.předsedkyně senátu