ECLI:CZ:US:2009:2.US.1486.09.1
sp. zn. II. ÚS 1486/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L. H., zastoupené JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou se sídlem Andělská 300, Kutná Hora, proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 4. 2009 č. j. 5 C 96/98-575 a usnesení téhož soudu ze dne 23. 4. 2009 č. j. 5 C 96/98-579, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 6. 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře. Tvrdila, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 12, čl. 31, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Jak z přiložených listin vyplynulo, je u Okresního soudu v Kutné Hoře vedeno řízení o žalobě B. T. (v řízení před Ústavním soudem dále jen "vedlejší účastnice") proti stěžovatelce o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k domu č. p. 51, st. p. číslo 142 a st. p. číslo 143, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV číslo 214, kat. území Hlízov, okres Kutná Hora. Usnesením jmenovaného soudu ze dne 8. 4. 2009 č. j. 5 C 96/98-575 byl ve výroku II. ustanoven znalec J. L. ke stanovení současné obvyklé, tj. tržní ceny výše uvedených nemovitostí s tím, že o konání prohlídky na místě samém znalec vyrozumí obě účastnice a právní zástupce a že účastnicím se ukládá umožnit prohlídku nemovitostí v termínu stanoveném znalcem. V souladu s poučením soudu vznesla stěžovatelka proti osobě znalce ve stanovené lhůtě námitky, o nichž bylo posléze rozhodnuto usnesením ze dne 23. 4. 2009 č. j. 5 C 96/98-579 tak, že znalec J. L. není vyloučen jako znalec z daného řízení.
V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelka namítala porušení shora citovaných práv a práva na spravedlivý proces, které spatřovala v tom, že soud rozhodl o ustanovení znalce "jednostranně a okamžitě dle návrhu vedlejší účastnice", aniž jí byla dána možnost, aby se v souladu s ust. §127 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), k provedení důkazu znaleckým posudkem vyjádřila (cituje přitom judikát R 1/81), v důsledku čehož se necítila být rovnoprávnou účastnicí řízení. Stěžovatelka byla také přesvědčena, že vypracování nového znaleckého posudku, včetně nové prohlídky na místě samém, je nadbytečné, neboť v dané i jiné související věci bylo již vypracováno několik znaleckých posudků, měla tudíž za to, že aktualizaci ceny nemovitostí lze provést na základě poznatků a měření získaných z předchozích prohlídek. Výslovně pak nesouhlasila s provedením nové prohlídky na místě samém, a to s ohledem na zdravotní stav své postižené dcery, která nesnáší přítomnost cizích lidí či jakékoli změny v domácím prostředí. Podle stěžovatelky má i ona právo na ochranu svého zdraví a nedotknutelnost obydlí.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě k takovému závěru nedospěl.
Podstatou ústavní stížnosti jsou námitky tvrdící nespravedlivost řízení a porušení principu rovnosti stran (který je jedním z prvků spravedlivého procesu) za situace, kdy ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kriterií zakotvených v čl. 36 a násl. Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tu, řídíce se důsledně principem subsidiarity, posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod. Takovým rozhodnutím dle přesvědčení Ústavního soudu rozhodnutí nalézacího soudu o ustanovení znalce v civilním řízení a rozhodnutí o námitkách proti osobě znalce není. K nápravě případných porušení základních procesních práv v civilním řízení zůstává stěžovatelce k dispozici systém opravných prostředků a teprve po jejich vyčerpání se může ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li přesvědčena, že k tomu jsou dány relevantní důvody.
Ústavní soud považuje za vhodné dále doplnit, že obě napadená usnesení představují typická rozhodnutí, jímž soud upravuje vedení řízení. Proti takovým usnesením zákon [§202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu] odvolání nepřipouští. Pokud by Ústavní soud za této situace akceptoval přípustnost ústavní stížnosti, vedla by tato ve svých důsledcích k totálnímu zablokování jakéhokoliv soudního procesu možností neustálého přezkoumávání typicky jen procesních soudních rozhodnutí Ústavním soudem. I proto je vyloučeno, aby Ústavní soud přezkoumával obě napadená usnesení.
Nad rámec odůvodnění se Ústavní soud vyjádřil k některým stížnostním námitkám na důkaz toho, že ani v případě věcného přezkumu by ústavní stížnost nemohla obstát.
Předně je třeba uvést, že stěžovatelčina citace judikátu R 1/81 je neúplná, neboť ten, s výjimkou již zmíněného práva účastníka vyjádřit se k případnému provedení znaleckého posudku, také konstatuje, že ust. §127 odst. 1 občanského soudního řádu "nevylučuje, aby tam, kde to odpovídá rychle a hospodárně vedenému řízení (tedy např. tam, kde je znalec ustanoven mimo jednání), byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k osobě znalce až v usnesení, kterým byl znalec ustanoven". Okresní soud v Kutné Hoře tedy v daném případě postupoval zcela v souladu s citovaným ustanovením.
Stěžovatelka se v souvislosti s provedením opakované prohlídky předmětných nemovitostí znalcem dovolává čl. 12 Listiny zaručujícího nedotknutelnost obydlí. Pomíjí přitom existenci čl. 12 odst. 3 Listiny, podle něhož jiné zásahy (rozuměj: než domovní prohlídka) do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých, anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Uvedené ustanovení tedy umožňuje jen takový zásah do domovní svobody, který je podložen zákonem, sleduje legitimní cíl a je k dosažení tohoto cíle v demokratické společnosti nezbytný. V souzené věci Okresní soud v Kutné Hoře dospěl k závěru, že je dle ust. §127 odst. 1 občanského soudního řádu nutné provést znalecký posudek z oboru oceňování nemovitostí, což vyžaduje ohledání stěžovatelčina obydlí a tedy vstup do něj. To je ostatně ve sporech o vypořádání podílového spoluvlastnictví zcela běžné. Za tohoto stavu příkaz soudu účastníkům zpřístupnit znalci nemovitost směřoval k provedení důkazu znaleckým posudkem, bez něhož nebylo možné soudní řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví řádně skončit. Soudem nařízený zásah do nedotknutelnosti obydlí stěžovatelky byl vzhledem k povaze věci nezbytným a zcela adekvátním procesním řešením, které mělo zajistit řádné pokračování řízení a tím i docílení náležité a objektivní soudní ochrany uplatněného práva, což ve svých důsledcích sledovalo nejen oprávněný zájem odpůrkyně, nýbrž i navrhovatelky. Zásah soudu tedy sledoval cíl, který je cílem zjevně legitimním a je i nezbytným. K porušení čl. 12 Listiny základních práv a svobod tak nedošlo.
Za nedůvodnou lze označit rovněž stěžovatelčinu námitku, podle níž by usnesením o ustanovení znalce mohla být zkrácena práva její dcery. Jednak se jedná o pouhou domněnku a jednak oprávněnému stěžovateli přísluší ochrana pouze v případě zásahu do vlastních subjektivních práv.
Při shrnutí výše uvedených skutečností soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2009
Stanislav Balík
soudce zpravodaj