ECLI:CZ:US:2011:2.US.1515.11.1
sp. zn. II. ÚS 1515/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti 1) J. K. a 2) M. K., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 270/2011 ze dne 23. března 2011, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. května 2011 stěžovatelé brojí proti v záhlaví označenému usnesení. Tím bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání obchodní společnosti TARUS, s. r. o., "v likvidaci" (jejímž jednatelem je první stěžovatel), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 1280/2009-10 ze dne 9. února 2010, jímž bylo odmítnuto odvolání téže obchodní společnosti (tam povinné) proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 27 Nc 7801/2008/-4 ze dne 18. prosince 2008, kterým byla nařízena exekuce podle výkazu nedoplatků vedlejší účastnice řízení (tam oprávněné).
2. Ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem, ani k ní nebyla přiložena plná moc zmocněnému advokátovi. Není z ní zcela zřejmé, kdo ji vlastně podává. Není vůbec tvrzeno, jaké základní právo nebo svoboda měly být porušeny, komu přesně a čím konkrétně, a konečně stížnost nebyla předložena v počtu stejnopisů požadovaném zákonem.
3. Proto byli stěžovatelé vyzváni k odstranění uvedených vad v dodatečné třicetidenní lhůtě s upozorněním, že pokud nebudou vady odstraněny, bude ústavní stížnost odmítnuta.
4. Podáním ze dne 11. června 2011 první stěžovatel sdělil, že ústavní stížnost podává "jako občan, podnikatel a jednatel, majitel a 100% vlastník stavební a dopravní společnosti TARUS, s. r. o.", a že druhá stěžovatelka ústavní stížnost podává "jako manželka a osoba také krácená na právech nejen v této věci". Dále první stěžovatel v tomto podání sdělil, že na právní zastoupení nemá peníze, povinné zastoupení před Ústavním soudem je nedemokratické a perzekuční, a konečně zmínil, že Česká advokátní komora mu odmítla poskytnout právní pomoc. Přiměřeně totéž bylo uvedeno i v podáních ze dne 21. června 2011 a 3. července 2011, kontrasignovanými i druhou stěžovatelkou, v nichž jsou dopodrobna nepřehledně rozepisována různá rozhodnutí orgánů veřejné moci a procesní úkony prvého stěžovatele.
5. Z přiloženého dopisu České advokátní komory č. j. 2562/07 ze dne 14. listopadu 2007 bylo zjištěno, že jí bylo prvému stěžovateli opakovaně sděleno, že určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona o advokacii je možné pro konkrétní právní službu a nikoliv pro generální zastoupení, jež stěžovatel požadoval, a proto byl jeho požadavek zamítnut.
6. Stěžovatelé tedy nejsou v řízení zastoupeni, přičemž ani jeden z nich nevyužil možnost požádat Českou advokátní komoru v této konkrétní věci o určení advokáta. Ani ostatní vytknuté vady nebyly odstraněny s výjimkou tvrzení, že ústavní stížnost podávají oba stěžovatelé. Proto lze uzavřít, že lhůta k odstranění vad uplynula marně v pondělí dne 1. srpna 2011.
7. S ohledem na výše uvedené byla ústavní stížnost stěžovatelů jako věcně neprojednatelná odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě, tedy podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj