ECLI:CZ:US:2007:2.US.1622.07.1
sp. zn. II. ÚS 1622/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti D. M., zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem Dolní náměstí 117/3, Opava, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. srpna 2006, sp. zn. 4 To 462/2006, a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. července 2006, sp. zn. 2 T 137/2004, včetně opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. srpna 2006, č. j. 2 T 137/2004-172, za účasti 1) Krajského soudu v Ústí nad Labem, a 2) Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a 2) Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. června 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. července 2006, sp. zn. 2 T 137/2004, kterým bylo rozhodnuto o tom, že vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který jí byl podmíněně uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. září 2004, č. j. 2 T 137/2004-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2005, č. j. 4 To 752/2004, a o zařazení do věznice s dozorem, ve znění opravného usnesení, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. srpna 2006, sp. zn. 4 To 462/2006, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost.
V rámci zkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, napadené ústavní stížností, bylo stěžovatelce doručeno dne 28. srpna 2006.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že podala ústavní stížnost dne 3. října 2006 a byla Ústavním soudem vyzvána k odstranění jejích vad, a v té souvislosti požádala Českou advokátní komoru o ustanovení (správně určení) advokáta k poskytnutí právní služby.
Ze spisu sp. zn. I. ÚS 656/06 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala k poštovní přepravě dne 2. října 2006 podání označené jako "č. j. 2 T 137/2004-174 Návrh na zahájení řízení", kterým se domáhala "zproštění obvinění" a "propuštění na svobodu". Uvedené jednací číslo se přitom vztahuje k usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. srpna 2006, jímž byla stěžovatelce do doby trestu započítána doba zadržení. V této věci byla stěžovatelka dopisem ze dne 26. října 2006 vyzvána k odstranění specifikovaných vad ústavní stížnosti, mimo jiné absence právního zastoupení, a to ve třicetidenní lhůtě. Usnesením ze dne 21. prosince 2006 byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta, neboť ve stanovené lhůtě nebyla ze strany stěžovatelky projevena ve vztahu k Ústavnímu soudu žádná aktivita směřující k odstranění vytýkaných vad podání.
Na tom nic nemůže měnit skutečnost, že dne 8. listopadu 2006 byl stěžovatelce Českou advokátní komorou určen advokát k poskytnutí právní služby, spočívající v posouzení podmínek pro podání ústavní stížnosti, příp. vypracování, podání a zastoupení v řízení o ní, jak Ústavní soud rovněž zjistil. Ani v důsledku tohoto určení totiž nebylo Ústavnímu doručeno zmocnění advokátovi ani žádné jiné podání směřující k odstranění ostatních vad ústavní stížnosti, jak bylo uvedeno výše.
Ústavní stížnost podanou nynější právní zástupkyní stěžovatelky, která jí byla k poskytnutí právní služby určena Českou advokátní komorou až dne 4. května 2007 a následně dne 19. června 2007 stěžovatelkou zmocněna, je tudíž zcela novou ústavní stížností, a nikoliv doplněním ústavní stížnosti podané stěžovatelkou k poštovní přepravě dne 2. října 2006. Ostatně nyní posuzovaná ústavní stížnost je tak i označena a formulována. Konečně není ani zřejmé, čeho se vlastně dříve podaná ústavní stížnost týkala.
Ústavní stížnost lze podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta k podání posuzované ústavní stížnosti tedy marně uplynula v pátek dne 27. října 2006.
Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání pro opožděnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj