ECLI:CZ:US:2005:2.US.163.05
sp. zn. II. ÚS 163/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Matiční 730/3, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. ledna 2005, sp.zn. 3 Zt 402/2004 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 3. února 2005 sp. zn. O Nt 804/2005, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a Okresního soudu ve Frýdku Místku, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. března 2005 a k výzvě Ústavního soudu byla doplněna tak, že splňuje podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. ledna 2005 sp.zn. 3 Zt 402/2004 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 3. února 2005 sp. zn. O Nt 804/2005, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti citovanému usnesení státní zástupkyně a dále zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a nebyl přijat jeho písemný slib vedení řádného života.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného se stanovisky a závěry stěžovatele pojatými do opravných prostředků, stěžovatel tvrdí, že k porušení jeho ústavně garantovaných práv došlo tím, že orgány činné v trestním řízení - stručně řečeno - zamítly jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, aniž by byly dodrženy zásady trestního řízení a porušeno mimo jiné jeho právo na obhajobu a uplatnění všech možných opravných prostředků. Co do merita věci napadenému usnesení stížnostního soudu stěžovatel žádná pochybení nevytýká. Dle stěžovatele došlo ke zkrácení jeho práv tím, že mu v rozporu s ustanovením §137 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") nebylo doručeno usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku ze dne 21. ledna 2005 (3 Zt 402/2004), kterým rozhodla, že u stěžovatele odpadá vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) tr. řádu a zároveň ponechala stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedených v ustanoveních §67 písm. a), c) tr. řádu. Usnesení státní zástupkyně bylo dne 24. ledna 2005 doručeno pouze obhájci stěžovatele, který proti němu podal stížnost, již Okresní soud ve Frýdku Místku usnesením ze dne 3. února 2005 sp. zn. O Nt 804/2005 zamítl.
Stěžovatel napadená rozhodnutí považuje za nezákonná, neboť je zatěžují vážné vady, a to nejen pro rozpor s trestním řádem, ale i s ústavně zaručenými právy. Těmito rozhodnutími mělo dle stěžovatele dojít k porušení jeho práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v důsledku toho i k porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i předloženého spisového materiálu Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 Zt 402/2004 Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního rady Policie ČR, SKPV ve Frýdku - Místku bylo dne 25. října 2004 ČTS: ORFM-606/OOK-104/2004 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), e), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zák."), porušování domovní svobody dle §238 odst.1, 2 tr. zák., podvodu dle §250 odst.1 tr. zák. a poškozování cizí věci dle §257 odst.1 tr. zák.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. října 2004 (O Nt 568/2004) byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu §67 písm. a), b), c) tr. řádu s tím, že vazba se započítává dnem a hodinou zadržení, tj. ode dne 24. října 2004 od 9,00 hod.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku usnesením ze dne 21. ledna 2005 (3 Zt 402/2004) rozhodla, že s ohledem na ustanovení §71 odst. 2 tr. řádu odpadá vazební důvod podle §67 písm. b) tr. řádu a zároveň ponechala stěžovatele ve vazbě z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu. Stížnost proti tomuto usnesení podaná za stěžovatele jeho obhájcem byla usnesením Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 3. února 2005 (O Nt 804/2005) dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel se dne 2. března 2005 obrátil na Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku s podnětem ve věci porušení zákona a s žádostí o propuštění na svobodu, neboť byla nezákonně omezována jeho osobní svoboda, když mu nebylo doručeno žádné rozhodnutí o prodloužení vazby. Obhájce stěžovatele dne 9. a 16. března 2005 doplnil podání stěžovatele o prošetření jeho stížnosti na Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě přezkoumal podnět stěžovatele, a to jednak jeho námitky proti dalšímu výkonu vazby, jednak proti postupu Vazební věznice v Ostravě a dospěl k závěru, že pokud uvedená věznice nepropustila stěžovatele na svobodu, postupovala v souladu se zákonem. Dále postoupil podnět stěžovatele k dalšímu vyřízení Okresnímu státnímu zastupitelství ve Frýdku-Místku, jež prošetřilo, kdo zapříčinil administrativní pochybení při doručování citovaného rozhodnutí v reklamačním řízení u České pošty, s.p., Frýdek Místek. Šetřením ve Vazební věznici Ostrava 1 bylo potvrzeno, že předmětné rozhodnutí státního zástupce je ve dvojím vyhotovení založeno ve spise vězeňské služby, nebylo však doručeno obviněnému, přičemž tamní kancelář obálky nezakládá do spisu, proto již následně nelze ověřit adresu zásilky. Reklamačním řízením u České pošty, s.p., Frýdek Místek bylo "Druhopisem" dodejky potvrzeno pouze doručení Vězeňské službě ČR Vazební věznici Ostrava 1. Vzhledem k tomu, že nebyl vrácen originál doručenky, nelze tedy vyvodit jednoznačný závěr o tom, kdo se dopustil administrativního pochybení.
Stěžovatel nesouhlasil se závěry okresního státního zástupce, který shledal procesní námitky stěžovatele jako neodůvodněné a neopodstatněné. S poukazem na ustanovení §137 odst. 3 tr. řádu uvedl, že pokud mu nebylo doručeno usnesení o ponechání ve vazbě, byla porušena dikce uvedeného ustanovení. Namítal, že vzhledem k časovému odstupu od doby rozhodování o ponechání ve vazbě, měl být propuštěn z vazby na svobodu a zpochybňoval nabytí právní moci usnesení dnem 2. března 2005.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě přezkoumalo zákonnost postupu okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku na základě podání stěžovatele ze dne 13. března 2005 (doplněno 24.2., 30.3. a 31.3.2005) a obhájce ze dne 16. března 2005 a pochybení v jejím postupu nezjistilo. S poukazem na zákonná ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu uvedlo, že státní zástupce je povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě nebo zda se z vazby propouští na svobodu. V této lhůtě je třeba usnesením rozhodnout, nikoli usnesení oznámit oprávněným osobám. Vždy by však v této lhůtě mělo být usnesení oznámeno věznici, aby bylo nepochybné, že další držení obviněného ve vazbě je v souladu se zákonem. Tříměsíční vazební lhůta stěžovateli končila dne 24. ledna 2005, státní zástupkyně rozhodla o ponechání stěžovatele ve vazbě dne 21. ledna 2005. Usnesení bylo doručeno věznici prostřednictvím faxu dne 21. ledna 2005 a dne 25. ledna 2005 poštou. Krajské státní zastupitelství dospělo k závěru, že stížnost obviněného na nezákonný pobyt ve vazbě není důvodná. Pokud šlo o části podnětu, kterými stěžovatel vznesl výhrady k průběhu a způsobu vyšetřování, v této části je postoupilo příslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství ve Frýdku-Místku.
Státní zástupkyně ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 20. dubna 2005 (3 Zt 402/2004-131) rozhodla dle §71 odst. 4 tr. řádu, že obviněný se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu. Tímto rozhodnutím vyhověla návrhu policejního orgánu SKPV OOK PČR SSm kraje Ostrava, který předložil dozorové státní zástupkyni dne 11. dubna 2005 spisový materiál k prověrce rozhodnutí o dalším trvání vazby s žádostí o ponechání obviněného ve vazbě. Odůvodnil to tím, že je nutné vypracovat expertízu z oboru biologie, dále z oboru grafologie a zkompletovat znalecké posudky z oboru ekonomika, odvětví oceňování motorových vozidel a movitých věcí, následně seznámit všechny obviněné a jejich obhájce s výsledky vyšetřování. Stěžovatel proti tomuto usnesení státní zástupkyně podal stížnost, kterou Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 6. května 2005 (O Nt 818/2005) dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Dne 15. dubna 2005 stěžovatel požádal o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že se domnívá, že v jeho případě došlo v předchozím období jeho vazebního stíhání k porušení zákona. To vidí ve skutečnosti, že mu do 15. března 2005 nebylo doručeno usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku o prodloužení vazby a odpadnutí vazebního důvodu podle §67 písm. b) tr. řádu, a to za situace, kdy o důvodech vazby koluzní mělo být rozhodnuto nejpozději dne 24. ledna 2005. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. dubna 2005 (O Nt 815/2005) byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta. Okresní soud dospěl k závěru, že v dosud shledávaných důvodech vazby po jejich redukování se nic nezměnilo, důvody vazby útěkové a předstižné u obviněného nadále trvají. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. května 2005 (1 To 455/2005-17) podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku Místku usnesením ze dne 13. června 2005 (3 Zt 402/2004-422) opětovně rozhodla, že s ohledem na ustanovení §71 odst. 4 tr. řádu z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě. Vyhověla návrhu Policejního orgánu SKPV OOK PČR SSm kraje Ostrava, který předložil dozorové státní zástupkyni dne 9. června 2005 spisový materiál k prověrce rozhodnutí o dalším trvání vazby s tím, že žádal o ponechání obviněného nadále ve vazbě, neboť obviněný není schopen v určené lhůtě od 2. června do 15. června 2005 seznámit se s celým obsahem trestního spisu, jeho přílohového spisu a 4 ks videokazet. Stěžovatel i toto rozhodnutí státní zástupkyně napadl stížností, která byla usnesením Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 24. června 2005 (O Nt 831/2005) dle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku dne 28. června 2005 (3 Zt 402/2004) podala dle §176 odst. 1 tr. řádu obžalobu na stěžovatele a dále na J. P. a M. B., roz. P., k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, kde dosud probíhá trestní řízení.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku a Okresní soud ve Frýdku-Místku, aby se jako účastníci řízení k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily.
Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku Mgr. Vítězslav Božoň uvedl, že nesdílí názor stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Procesní návrh ve věci rozhodnutí o ústavní stížnosti účastník řízení nevznesl.
Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku ve svém vyjádření konstatovalo, že ústavní stížnost stěžovatele pokládá za nedůvodnou, neboť napadené rozhodnutí státní zástupkyně bylo řádně doručováno stěžovateli, obhájci i věznici. Přestože je pro administrativní nedopatření obviněný neobdržel (převzal je až po opakovaném doručení dne 15. března 2005), měl je k dispozici jeho obhájce, jenž reagoval včasnou stížností. O opravném prostředku bylo řádně rozhodnuto soudem, vazební důvody byly přezkoumány. Okresní státní zastupitelství rovněž nevzneslo procesní návrh stran rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že ve své rozhodovací činnosti vyznává zásadu subsidiarity, z níž např. vyvozuje, že mu zpravidla nepřísluší přezkoumávat jednotlivá usnesení vydaná orgány činnými v trestním řízení a zdůrazňuje, že pro posouzení ústavněprávní argumentace stěžovatele je rozhodující posouzení spravedlnosti řízení jako celku.
Ústavní soud podle své ustálené judikatury je v rozhodování o vazbě oprávněn zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem nebo jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. K výkladu zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve vztahu k důvodům vazby jsou především povolány obecné soudy, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace musí v kterémkoli stádiu trestního řízení svědomitě posoudit, zda je další trvání vazby opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak.
Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. února 2005 (O Nt 804/2005), kterým byla zamítnuta stížnost podaná obhájcem za stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. ledna 2005 (3 Zt 402/2004), rovněž napadenému ústavní stížností, se podává, že stížnostní soud se ve vztahu k věcným důvodům, o něž se rozhodnutí státní zástupkyně opíralo, s námitkami uvedenými ve stížnosti podané obhájcem úplně a řádně vypořádal v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. řádu. Ústavní soud proto nespatřuje ve vydání napadeného rozhodnutí libovůli soudu, jež by spočívala v nekonkrétnosti, neurčitosti či nedostatečném odůvodnění vazebních důvodů, pro které byl stěžovatel ponechán ve vazbě.
Ústavní soud stran námitek upínajících se k doručení usnesení státní zástupkyně konstatuje, že přestože doručení tohoto usnesení stěžovateli nelze pro administrativní pochybení jednoznačně prokázat, nejedná se o porušení ústavně zaručených práv. Pokud stěžovatel byl po celou dobu trestního řízení zastoupen obhájcem, kterému předmětné usnesení doručeno bylo, takže možnost podání opravného prostředku byla dána a obhájce ji rovněž jménem stěžovatele využil, postupovaly orgány činné v trestním řízení způsobem, který neznemožňoval stěžovateli realizaci jeho procesních práv. Materiální ochrany práva se tedy stěžovateli dostalo, byť i mu předmětné usnesení státní zástupkyně zřejmě doručeno nebylo. Za této situace lze ve stěžovatelově věci orgánům činným v trestním řízení vytknout, že v řízení bylo porušeno ustanovení §137 odst. 3 tr. řádu, pokud nebylo doručeno napadené usnesení i stěžovateli, ale toto pochybení nedosahuje ústavně právní roviny. V rozhodnutí stížnostního soudu, který si neověřil, zda předmětné usnesení bylo doručeno rovněž stěžovateli a o stížnosti podané obhájcem rozhodl, nelze spatřovat vady protiústavní povahy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 282/04).
Nad rámec námitek vznesených stěžovatelem Ústavní soud uvádí, že pokud se jedná o samotné důvody vazby, jejichž existenci jsou orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém stádiu trestního stíhání a pro které byl stěžovatel ponechán ve vazbě, jak z odůvodnění rozhodnutí napadených ústavní stížností, tak i ze všech dalších rozhodnutí týkajících se ponechání stěžovatele ve vazbě, se podává, že těmto trvajícím vazebním důvodům byla věnována patřičná pozornost a jejich existence byla náležitě, vyčerpávajícím způsobem zdůvodňována.
Orgány činné v trestním řízení v trestní věci stěžovatele shodně došly k závěru, že jsou dány důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. řádu. Důvodná obava, že by se stěžovatel mohl vyhýbat trestnímu stíhání [§67 písm. a) tr. řádu], byla spatřována ve skutečnosti, že stěžovatel byl před vzetím do vazby bez zaměstnání, bez stálého zdroje příjmů a není vázán výrazněji k žádnému bydlišti. V těchto okolnostech byly i nadále shledány u stěžovatele obavy z toho, že v případě propuštění z vazby na svobodu se začne skrývat, popř. uprchne ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání a bude tak mařit další průběh složitého vyšetřování. Z dosavadního šetření ve věci vyplývá závažnost a rozsah trestné činnosti stěžovatele, který je ohrožen i s ohledem na dosavadní bohatší zkušenosti s pácháním trestné činnosti majetkového charakteru, již výraznějším trestem odnětí svobody spojený s jeho přímým výkonem. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel se začal dopouštět jemu vytýkané trestné činnosti prokazatelně krátce po propuštění z posledního výkonu trestu dne 5. dubna 2004, v protiprávním jednání pokračoval až do zadržení policií. S ohledem na výše uvedené tak u stěžovatele hrozí rovněž obava z toho, že v případě propuštění z vazby na svobodu by opakovaně navázal na předchozí způsob života, proto byla shledána důvodnou obava, že stěžovatel bude po propuštění z vazby v trestné činnosti pokračovat [§67 písm. c) tr. řádu], neboť motiv spáchání trestného činu, tedy nedostatek finančních prostředků, u obviněného stále trval.
Stížnostní soud konstatoval, že v dané fázi trestního řízení vedeného proti stěžovateli podle dosud provedeného dokazování nadále trvá podezření, že stěžovatel spáchal trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §247 odst. 1, písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., §8 odst. 1 k §247 odst.1 písm. b), e) odst. 3 písm. b) za podmínek §41 odst. 1 tr. zák. a trestné činy porušování domovní svobody dle §238 odst.1, 2 tr. zák., podvodu §250 odst.1 tr. zák., neoprávněné držení platební karty dle §249b tr. zák., zpronevěry dle §248 odst. 1 tr. zák., poškozování cizích práv dle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci dle §257 odst.1 tr. zák., pro něž byla na stěžovatele podána obžaloba, o které dosud nebylo soudem rozhodnuto.
Byť i jedno z dílčích rozhodnutí o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě mu v rozporu s ustanovením §137 odst. 3 tr. řádu pravděpodobně nebylo doručeno, nelze dospět k závěru, že by osobní svoboda stěžovatele byla omezena nezákonně, bez existence vazebních důvodů, jejichž trvání bylo pravidelně přezkoumáváno a v rozhodnutích státní zástupkyně i stížnostních soudů řádně odůvodňováno. Stěžovateli nebylo ve své podstatě upřeno ani právo proti jemu nedoručenému usnesení státní zástupkyně podat opravný prostředek, neboť tento za stěžovatele podal jeho obhájce a stížnost rovněž kvalifikovaně odůvodnil, takže z podnětu této stížnosti příslušný soud správnost a zákonnost i tohoto rozhodnutí státní zástupkyně přezkoumal a ve věci rozhodl.
V závěru ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že bylo porušeno i jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů garantované čl. 38 odst. 2 Listiny. Ani této námitce nemůže Ústavní soud přisvědčit. Za relevantní období je nutno považovat dobu od vydání rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě (21. ledna 2005) do dne doručení usnesení okresního soudu o zamítnutí stížnosti (3. února 2005). Tuto dobu rozhodně nelze označit za neúměrnou. I v opačném případě by však Ústavní soud nemohl za situace, kdy ústavní stížnost v této části nesměřuje proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci a kdy tvrzenému porušení práva na projednání věci bez průtahů neodpovídá petit ústavní stížnosti [§82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu], zasáhnout.
Vzhledem ke shora uvedenému Ústavní soud má za to, že napadená rozhodnutí ústavním požadavkům dostála.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání(§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. srpna 2005
Jiří Nykodým
předseda senátu