ECLI:CZ:US:2003:2.US.167.03
sp. zn. II. ÚS 167/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MgA. T. T., právně zastoupeného adv. R. T., proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. 12 Nc 836/98-466, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. 47 Co 582/2002-481, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 21. 3. 2003, a doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 26. 3 2003, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. 12 Nc 836/98-466, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. 47 Co 582/2002-481, a to pro porušení čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 12 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, č. j. 47 Co 582/2002-481, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 11. 2002, č. j. 12 Nc 836/98-466, kterým byl zamítnut návrh otce ze dne 15. 10. 2002 na vydání předběžného opatření, jímž by nezletilá M. byla předběžně svěřena do výchovy otce a upravena vyživovací povinnost matky k nezletilé.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nevyhodnotily zájem nezletilého dítěte, vázaného na prostředí, v němž od narození žije. Toto prostředí podle stěžovatele nezletilá vnímá jako svůj domov, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že v řízení před obecným soudem prokázal řadou listinných důkazů významné skutečnosti.
Dále stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby vzhledem ke skutečnosti, že Okresní soud v Litoměřicích požádal Okresní soud v Opavě jakožto soud dožádaný o provedení výkonu rozhodnutí předběžného opatření, ač nezl. M. dosud není pravomocně ustanoven opatrovník pro řízení o výkon rozhodnutí (proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 12 Nc 836/98, jímž byl nezletilé M. ustanoven opatrovník v řízení o výkon rozhodnutí, podal stěžovatel odvolání, o němž dosud odvolacím soudem nebylo rozhodnuto), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž by bylo Okresnímu soudu v Litoměřicích uloženo nepokračovat ve výkonu předběžného opatření odnětím nezl. M. otci a předáním nezletilé do péče matky. Jelikož Okresní soud v Litoměřicích dožádáním pověřil výkonem rozhodnutí Okresní soud v Opavě (výkon je u tohoto soudu veden pod sp. zn. Cd 54/2003), nechť je, navrhuje stěžovatel v ústavní stížnosti, stejná povinnost uložena i Okresnímu soudu v Opavě.
Postup Okresního soudu v Litoměřicích shledává stěžovatel protiústavním, když předběžné opatření ve věci Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 12 Nc 836/98 bylo nařízeno podle §102 věty první o. s. ř., ve spojení s §76 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tzn., že nezletilé dítě v řízení o výkon tohoto předběžného opatření (§273 o. s. ř.) musí být zastoupeno kolizním opatrovníkem.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud zjistil, že již dříve, ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 7. 11. 2002, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2000, č. j. 12 Nc 836/98-210, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2001, č. j. 12 Co 46/2001-270, 12 Co 47/2001-270, kterými bylo předběžným opatřením otci uloženo předat nezl. M. T. do péče matky.
Výše uvedenou ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2000, č. j. 12 Nc 836/98-210, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2001, č. j. 12 Co 46/2001-270, 12 Co 47/2001-270, Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) cit. zák., odmítl, neboť podaný návrh shledal zjevně neopodstatněným. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že posouzení konkrétních okolností případu - v projednávané věci zejména posouzení prioritních zájmů nezletilého dítěte, které má být svěřeno do výchovy jednomu z rodičů - přísluší výlučně obecným soudům, a není ani v možnostech Ústavního soudu vnikat do těchto citlivých rodinně právních vztahů jednotlivců, pokud jednání obecných soudů nesignalizuje porušení základních práv a svobod.
Od výše uvedeného názoru nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci stěžovatele a proto podanou ústavní stížnost posoudil jako neopodstatněnou.
Návrh na vydání předběžného opatření má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí její osud. To znamená, že pokud je ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut i návrh na vydání předběžného opatření.
Při shrnutí výše uvedeného byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Protože byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítnout, nezbylo mu, než odmítnout rovněž i návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 13. května 2003