ECLI:CZ:US:2008:2.US.1843.07.1
sp. zn. II. ÚS 1843/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Ing. V. D., zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem se sídlem Břeclav, Náměstí T.G. Masaryka 17, proti výroku II. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2007 ve věci sp. zn. 17 Co 356/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených výroků rubrikovaného rozsudku, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 5. 2005 byla stěžovatelova žaloba ve vztahu k druhému žalovanému, manželovi první žalované, zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace na straně druhého žalovaného. Krajský soud napadeným rozhodnutím tento právní názor nalézacího soudu potvrdil.
Stěžovatel se žalobou domáhal po žalovaných solidárního závazku z nedoplatku kupní ceny, přičemž solidaritu závazku dovozoval ze znění §143 odst. 1 písm. b) a §145 odst. 3 občanského zákoníku. Obecné soudy v předmětné věci však tato ustanovení dle názoru stěžovatele zcela přehlížely a konstatovaly, že závazek ze smlouvy vznikl pouze první žalované. Napadené rozhodnutí tak podle stěžovatele postrádá zákonnou oporu. Stěžovatel navíc uvádí, že Krajský soud v Brně v jiném složení senátu vydal v obdobné právní věci stěžovatele rozsudek s diametrálně odlišným odůvodněním, vycházejícím právě z ustanovení §145 odst. 3 občanského zákoníku.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou posuzovaného podání je nesouhlas stěžovatele s právním hodnocením závazku žalovaných, respektive s vyřešením otázky (ne)existence solidárního závazku žalovaných, a z toho se odvíjející nesouhlas s výrokem o náhradě nákladů řízení mezi stěžovatelem a druhým žalovaným.
Vzhledem ke skutečnosti, že samotné vyřešení otázky existence solidární povahy daného závazku nemá dle názoru Ústavního soudu přímý vliv na postavení stěžovatele a jeho majetková práva, posuzoval Ústavní soud projednávanou ústavní stížnost jako podání brojící proti výroku obecných soudů o náhradě nákladů řízení. Nad rámec uvedeného závěru odkazuje Ústavní soud na odůvodnění usnesení pléna ze dne 2. 7. 2008 ve věci sp. zn. IV. ÚS 3002/07, směřující proti rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2007 ve věci sp. zn. 31 Odo 677/2005, v němž Ústavní soud shledal ústavně konformní interpretaci ustanovení §145 odst. 3 občanského zákoníku, na základě které dospěl Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí k obdobným závěrům jako krajský soud v projednávané věci.
Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že nepředstavuje nadřazenou instanci soudů obecných, a není proto v jeho pravomoci napravovat svým rozhodnutím každou nezákonnost, tím méně nesprávnost, k níž v rozhodnutí u obecných soudů došlo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 13/94, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 1, str. 251, nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. VI. ÚS 23/93, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 1, str. 41). Protože není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů, a to ani tehdy, jestliže se se závěry obecných soudů neztotožňuje (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 707/2000, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 28, str. 195, nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 623/2000, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 30, str. 163). Případná tak nemůže být ani stěžovatelova argumentace odlišným rozhodnutím téhož soudu v analogické právní věci.
Pokud se jedná o napadený výrok o náhradě nákladů řízení, konstatuje Ústavní soud, že otázku náhrady nákladů řízení, respektive její výše, jakkoliv se nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, nelze klást na stejnou úroveň jako rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 27, usnesení č. 25, s. 307 a násl.).
Ústavní soud zdůrazňuje, že aplikace a interpretace ustanovení §142 a násl. občanského soudního řádu (včetně aplikace a interpretace prováděcích vyhlášek) je výlučně věcí obecných soudů a ústavní přezkum výroků o nákladech řízení může spadat do pravomoci Ústavního soudu jen zcela výjimečně. Ve stěžovatelově případě přitom Ústavní soud neshledal, že by případné pochybení obecného soudu mohlo zasáhnout některé stěžovatelovo ústavně chráněné právo s intenzitou, jež by ospravedlňovala kasační rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu