ECLI:CZ:US:2007:2.US.1862.07.1
sp. zn. II. ÚS 1862/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Občanského sdružení Lípa 2000, se sídlem Gregorova 12, 397 01 Písek, zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Národní svobody 26, 397 01 Písek, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 5. 2007, č. j. KUJCK 3735.2/07/ODSH-mahov-OŘ, a usnesení tajemníka Městského úřadu Písek ze dne 23. 11. 2006, č. j. MUPI/20063377, spojené s návrhem na zrušení §70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 7. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodnuto, že Ing. M. K., vedoucí odboru MÚ Písek, není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci stavebního řízení vedeném pod č. j. D/17995/0/2006.
Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, uplatnil v tomto řízení jako jeho účastník námitku podjatosti výše uvedeného úředníka, a to z důvodu, že stavební řízení bylo zahájeno na základě žádosti města Písek, jehož je úředník rovněž zaměstnancem.
Vzhledem k tomu, že soudní řád správní vylučuje v ust. §70 písm. c) přezkum těchto rozhodnutí, stěžovatel se domnívá, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivé projednání jeho záležitosti nezávislým a nestranným soudem a na účinné právní prostředky nápravy podle čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená rozhodnutí podle stěžovatele bez možnosti nápravy zakládají v neprospěch stěžovatele nerovnost účastníků správního řízení, v němž účastník řízení, město Písek, rozhoduje svým orgánem a svým zaměstnancem nejen o své žádosti o vydání stavebního povolení, ale i o námitce podjatosti.
S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí správních orgánů zrušil. Společně s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení §70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle stěžovatele toto ustanovení mu odpírá účinnou soudní ochranu proti nesprávnému procesnímu rozhodnutí správního orgánu, kterým je porušeno základní právo podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud dodává, že zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení či nařizuje předběžné opatření, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatele.
V daném případě se jedná o situaci, kdy stěžovatel napadl ústavní stížností procesní rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodnuto o námitce stěžovatele stran podjatosti úřední osoby rozhodující ve stavebním řízení. Případný zásah do tvrzených základních práv stěžovatele však napadená rozhodnutí nezakládají trvale a nezhojitelně, neboť námitka podjatosti úřední osoby může být uplatněna proti rozhodnutí ve věci samé. Jinak řečeno, otázkou podjatosti úřední osoby se bude moci zabývat - před tím, než by se k této otázce mohl vyjádřit Ústavní soud - správní soud v řízení o případné žalobě proti rozhodnutí správních orgánů ve věci samé. Pokud by zde skutečně byly shledány důvody pro vyloučení této osoby z rozhodování, měla by tato otázka bezpochyby vliv na zákonnost a též ústavnost takových rozhodnutí. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně procesní správní rozhodnutí zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci správních soudů.
V této fázi je proto podaná ústavní stížnost nepřípustná.
Ačkoliv se Ústavní soud s ohledem na shora uvedené nemohl zabývat meritem ústavní stížnosti, lze přesto stěžovatele v souvislosti s námitkou podjatosti zaměstnance obce, který v řízení spadajícím do přenesené působnosti rozhoduje o návrhu obce, odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které tato skutečnost nezakládá automaticky vyloučení úřední osoby z rozhodování (srov. rozsudek NSS sp. zn. 2 As 21/2004, in Sbírka rozhodnutí NSS, roč. 2005, č. 4, str. 310).
S ohledem na to se pak Ústavní soud nemohl zabývat ani stěžovatelovým návrhem na zrušení §70 písm. c) s. ř. s., neboť tento návrh je ve vztahu k ústavní stížnosti subsidiárním a sdílí její osud. Také k tomuto návrhu však lze uvést, že vyloučení napadených procesních rozhodnutí z přezkumu nezakládá porušení základních práv, jak tvrdil stěžovatel. Soudní přezkum vyloučení a podjatosti úřední osoby není tímto ustanovením vyloučen, ale - jak vyplývá shora - je pouze koncentrován až do řízení o přezkumu správního rozhodnutí ve věci samé.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj