ECLI:CZ:US:1997:2.US.22.97
sp. zn. II. ÚS 22/97
Usnesení
II.ÚS 22/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.H., zastoupené advokátem JUDr. V.V., proti výtce místopředsedy Okresního soudu v Bruntále, pověřeného výkonem úkonů státní správy ze dne 22.11.1996, čj. Spr 1752/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu ČR dne 21.1. 1997, zrušení výtky ze dne 22.11.1996, sp.zn. Spr 1752/96, která jí jako soudkyni Okresního soudu v Bruntále byla udělena místopředsedou Okresního soudu v Bruntále, pověřeného výkonem státní správy. Důvodem udělení výtky byl spisový materiál Policie ČR-DI čj. ORBR 1089/DI-Př-96, podle kterého se měla dopustit stěžovatelka jednání, vykazujícího znaky přestupku podle §22 odst.1 písm.b) zákona č.200/1990 Sb.
Proti udělené výtce podala si stěžovatelka stížnost dne 25.11.1996 k rukám předsedy Krajského soudu v Ostravě, a to na postup orgánu, který jí výtku udělil. Její stížnost, podle sdělení předsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.12.1996, nebyla shledána jako opodstatněná a vzhledem k nekritickému
II.ÚS 22/97
postoji stěžovatelky a jejímu požadavku na spravedlivý proces bylo jí sděleno, že do konce roku 1996 podá předseda soudu v Ostravě kárnému senátu návrh na zahájení kárného řízení proti stěžovatelce.
V udělení výtky i v nesplnění provedení kárného řízení spatřuje stěžovatelka porušení jejího základního práva podle č1.3 a č1.10 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud ČR neshledal v posuzovaném případě žádné porušení zákonných předpisů. Podle §10 odst.1 písm.b) zák. č.200/1996 Sb., v platném znění, nepodléhají soudci přestupkovému řízení podle tohoto zákona, ale projednávání jejich přestupků je odkázáno na zvláštní předpis, kterým je zákon 412/1991 Sb., v platném znění, o kárné odpovědnosti soudců. Výtka podle ust. §3 odst.3 není kárným opatřením podle zák.č. 412/1991 Sb. a nevztahují se na ni předpisy o kárném řízení vč. řízení odvolacího. Její udělení je vyhrazeno orgánu, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení. Pokud tento orgán shledá, že se jedná o drobný nedostatek nebo přestupek, návrh na kárné řízení nepodá a sám záležitost vyřídí tím, že soudci jeho jednání vytkne, protože to považuje za dostačující.
Protože předseda Krajského soudu v Ostravě stěžovatelce sdělil, že podá návrh, aby s ní bylo zahájeno kárné řízení, je toto právo plně v jeho pravomoci, a nic na něm nemění skutečnost, že stěžovatelce sdělil, že tak učiní do konce r.1996. Podle ust. §4 zák.č. 412/1991 Sb., v platném znění, tak může učinit ve lhůtě do jednoho roku od spáchání přestupku, v daném případě do 24.9.1997.
V celém souhrnu právních skutečností případu nelze spatřovat porušení č1.3 Listiny základních práv a svobod, který je ostatně stěžovatelkou uveden bez příslušné specifikace jednání, které by mělo vykazovat porušení základního práva a svobody. Totéž je nutno konstatovat i u namítaného čl. 10 Listiny základních práv
II.ÚS 22/97
a svobod, kdy stěžovatelka zřejmě měla na mysli jeho odst.1. Udělená výtka podle zák.č. 412/1991 Sb., v platném znění, nikterak nemůže porušit právo stěžovatelky na zachování její lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti i jejího jména. Navíc, bylo-li rozhodnuto příslušným orgánem, že bude zavedeno kárné řízení, bude v něm moci stěžovatelka uplatnit veškeré své námitky.
Řízení o přestupcích pro soudce, prokurátory a vyšetřovatele prokuratury (nyní státní zástupce) bylo zákonem delegováno do pravomoci kárných soudů. Není proto možno udělenou výtku považovat za jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ust. §72 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění.
Konečně stěžovatelka ve své ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ČR sdělila, že podrobné odůvodnění své ústavní stížnosti zašle do 10 dnů. K dnešnímu dni se tak nestalo.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo nutno podanou ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proto tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10.2.1997 JUDr. Antonín Procházka
Soudce ÚS ČR