ECLI:CZ:US:2007:2.US.2312.07.1
sp. zn. II. ÚS 2312/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti a) Ing. J. B., b) nezl. V. B., obou zastoupených Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Preslova 1269/17, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 4. 2007, č. j. 11 P 76/2004-437, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, č. j. 55 Co 265/2007-456, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 11 P 76/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 9. 2007, se stěžovatelé domáhají, s odkazem na porušení svých ústavních práv garantovaných čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 2, 4, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2, 4 a čl. 4 Ústavy, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně dle ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu navrhují, aby byla České republice uložena povinnost nahradit jim náklady právního zastoupení ve výši 12.300,- Kč. Z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, konkrétně z jeho argumentu, že "v zájmu nezletilého nepochybně bude, aby místní příslušnost byla přenesena poté, co toto řízení ve věci samé, tedy ve věci změny výchovy a zúžení styku, bude pravomocně skončeno", dovozují záměr soudu, že bude nejdříve zamítnut návrh prvního stěžovatele na změnu výchovy (což se také stalo). Dle nich tedy soudy sice formálně vedou soudní řízení, avšak s předem daným výsledkem, což však ve světle zásad spravedlivého procesu nemůže uspět.
Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených bylo zjištěno, že u Obvodního soudu pro Prahu 9 je pod sp. zn. 11 P 76/2004 vedeno ve věci péče o nezl. V. B. (dále též "druhý stěžovatel") řízení o změnu výchovy a zúžení styku. Usnesením ze dne 8. 3. 2007 tento soud zprostil funkce opatrovníka druhého stěžovatele Městskou část Praha 19 a opatrovníkem nezletilého ustanovil Městský úřad Blatná, kam se v průběhu řízení matka s nezletilým odstěhovala.
Dne 2. 4. 2007 podal otec nezletilého (dále též "první stěžovatel") "návrh na změnu soudu prvního stupně z důvodu místní nepříslušnosti". Svůj návrh odůvodnil tím, že v průběhu řízení došlo k přestěhování matky s nezletilým do B.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 11 P 76/2004, návrh prvního stěžovatele na přenesení příslušnosti k Okresnímu soudu ve Strakonicích zamítl s tím, že nadále trvá jeho příslušnost ve smyslu §11 odst. 1 o.s.ř., a vzhledem k rozsahu provedeného dokazování, které je před dokončením, by nebylo ani v zájmu nezletilého, a to i s ohledem na hospodárnost řízení, přenášet v tomto stádiu řízení místní příslušnost na soud dle místa bydliště nezletilého. K odvolání prvního stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 55 Co 265/2007, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého usnesení zdůraznil, že přenesení příslušnosti dle §177 odst. 2 o.s.ř. musí být v zájmu nezletilého, a tento předpoklad není v daném případě splněn. Podotkl, že v zájmu nezletilého nepochybně bude, aby místní příslušnost byla přenesena poté, co bude projednávaná věc (změna výchovy a zúžení styku) pravomocně ukončena.
Z protokolu o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 9 ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 11 P 76/2004, bylo dále zjištěno, že u tohoto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byl návrh otce na změnu výchovy nezletilého V. zamítnut (výrok I.), řízení ve věci zúžení styku otce s nezletilým bylo zastaveno (výrok II.), návrh otce na napomenutí J. B. za narušování řádné výchovy a vyvolávání incidentů při předávání nezletilého byl zamítnut (výrok III.), matce nezletilého byla uložena povinnost k 31. 1., 30. 4., 30. 6., 30. 11. toho kterého roku otci sdělit 1) data návštěv nezletilého V. u lékařů spolu s uvedením sídla ordinace lékaře a diagnózy za předešlé období , 2) přehled zájmových kroužků nezl. V., místo a čas konání organizovaných pobytů, které bude nezletilý v následujícím čtvrtletí navštěvovat či absolvovat či je absolvuje, 3) název a sídlo předškolního a školního zařízení, které nezletilý navštěvuje či bude navštěvovat; v případě nástupu na základní školu školní klasifikaci v příslušném čtvrtletí a pololetí ve všech předmětech, včetně rozvrhu hodin (výrok IV.), a dalšími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska namítaného porušení základních práv stěžovatelů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost proti usnesením o zamítnutí návrhu prvního stěžovatele na přenesení příslušnosti není opodstatněná a ústavní stížnost proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé je nepřípustná.
Stěžovatelé v prvé řadě brojí proti usnesením, jimiž bylo rozhodováno o návrhu prvního stěžovatele na přenesení místní příslušnosti. Ze zamítavého rozhodnutí přitom dovozují, že soudy sice formálně vedou předepsané řízení, avšak s předem daným výsledkem. Na podporu tohoto závěru ovšem stěžovatelé neuvádějí žádné relevantní argumenty, když pouze odkazují na část odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v němž se uvádí, že "v zájmu nezletilého nepochybně bude, aby místní příslušnost byla přenesena poté, co toto řízení ve věci samé, tedy ve věci změny výchovy a zúžení styku, bude pravomocně ukončeno". Tuto větu ovšem nelze vykládat izolovaně a vyvozovat z ní ničím nepodložené závěry, jak to činí stěžovatelé, ale je nutno na ni nahlížet v souvislosti s dalším textem odůvodnění. Z něho totiž vyplývá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, v této konkrétní věci (o změnu výchovy a zúžení styku) neshledal pro vyhovění návrhu prvního stěžovatele základní předpoklad stanovený v §177 odst. 2 o.s.ř., a to zájem nezletilého. Závěr o tom, že v daném stádiu řízení chybí zájem nezletilého na přenesení příslušnosti, oba soudy ústavně konformně odůvodnily, a Ústavní soud proto není oprávněn jej přehodnocovat. Pokud současně odvolací soud připustil, že po pravomocném ukončení věci o změnu výchovy a zúžení styku, tedy v případném dalším řízení, které bude ohledně nezletilého zahájeno v budoucnu, bude nepochybně v jeho zájmu přenést místní příslušnost na soud, v jehož obvodu má nezletilý nyní bydliště, nelze v tom spatřovat jeho úmysl předjímat rozhodnutí ve věci. Přenesení příslušnosti v případě dalšího řízení ve věci péče o nezletilého stěžovatele dle §177 odst. 2 o.s.ř. bude mít i dle názoru Ústavního soudu svoje opodstatnění. Do té doby ovšem platí zásada perpetuatio fori vyjádřená v §11 odst. 1 o.s.ř., totiž, že místní příslušnost obecného soudu nezletilého určená podle okolností, které tu byly v době zahájení řízení, trvá po celou dobu řízení.
Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými usneseními, vydanými ve věci návrhu prvního stěžovatele na přenesení příslušnosti, bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv stěžovatelů. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost v této části odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud stěžovatelé současně navrhují zrušit i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 8. 2007, vydaný v řízení o změnu výchovy a zúžení styku, tento rozsudek není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), neboť se proti němu lze bránit prostřednictvím řádného opravného prostředku (odvolání). Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v této části, s ohledem na principy subsidiarity a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů státní moci, posoudit jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a dle §43 odst. 1 písm. a) tohoto zákona ji odmítnout.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo možné vyhovět ani návrhu stěžovatelů na náhradu nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu