ECLI:CZ:US:2023:2.US.2391.22.1
sp. zn. II. ÚS 2391/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele K. H., právně zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, LL.M., advokátem, sídlem Vítězné náměstí 577/2, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 49 Co 90/2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení jeho práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením soudu I. stupně byl zamítnut návrh matky na nařízení předběžného opatření, dle něhož měl být stěžovatel jako otec oprávněn se stýkat s nezletilou E. každý týden v roce vždy v sobotu od 14:30 hodin do 15:30 hodin v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, a dále měla být matka oprávněna se stýkat s nezletilým K. každý týden v roce vždy v pondělí od 17:00 hodin do 18:00 hodin tamtéž.
3. Soud I. stupně s odkazem na §102 odst. 1 a §74 odst. 1 o. s. ř. své rozhodnutí odůvodnil tím, že předběžným opatřením nelze prejudikovat konečné rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého dítěte, popřípadě o styku s ním. Podmínkou je přitom stav ohrožení, který naléhavě vyžaduje okamžité, byť dočasné soudní opatření. Pokud se jedná o nezletilou E., probíhá její styk u otce pravidelně po delší dobu na základě schválené dohody rodičů ohledně úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu před a po rozvodu manželství. Matkou popsané obavy a popis změn chování dle soudu I. stupně nijak neosvědčily nutnost měnit dosud stanovenou úpravu styku s otcem. Co se týče K., žádala matka podle soudu I. stupně změnu po uplynutí krátké doby od vydání usnesení ze dne 23. 11. 2021, č. j. 127 P 51/2018-114, o němž nebylo v té době ještě ani rozhodnuto v odvolacím řízení.
4. Proti tomuto usnesení se odvolala matka. Namítala, že v chování své dcery zpozorovala změny, které ji vedou k důvodným obavám, že je při kontaktu s otcem vystavována nepřiměřenému nátlaku a manipulaci a v zájmu zabránění zhoršování jejího psychického stavu je nutné přistoupit k omezení styku otce s nezletilou a dohledu nad ním. Co se týče nezletilého K., uvedla, že již déle než sedm měsíců s ním neměla žádný kontakt, a že takováto situace je v příkrém rozporu s jeho zájmy, přičemž pro zamezování styku s ním nikdy nebyly a nejsou dány žádné důvody. Matka se obává, že otec na syna vyvíjí velmi silný nátlak a nezletilého proti matce i dalším členům rodiny manipuluje. Vědomě otec brání i kontaktům nezletilého s prarodiči. U nezletilého otec vytváří negativní obraz matky a v současné době vzniká podezření, že se u něj ve vztahu k matce vyvíjí syndrom zavrženého rodiče. Matka uvedla, že ke svému návrhu doložila důkazy, které soud I. stupně nezohlednil a navrhla, stejně jako ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření, aby si sám soud vyžádal potřebné informace.
5. Výrokem napadeného usnesení odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně v části o zamítnutí návrhu matky na vydání předběžného opatření mění tak, že otci se po dobu tří měsíců ode dne doručení tohoto usnesení zakazuje styk s nezletilou E., vyjma asistovaných kontaktů v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, a to každý týden v kalendářním roce vždy v sobotu od 14:30 hodin do 15:30 hodin. Matka je povinna nezletilou E. v určenou dobu počátku styku nezletilou předat zaměstnanci centra, a po ukončení styku ji od zaměstnance tohoto centra převzít. Odvolání matky proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, na základě něhož by byla matka oprávněna se stýkat s nezletilým K. každý týden v roce vždy v pondělí od 17:00 hodin do 18:00 hodin v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, soud, odmítl.
6. Odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že otec se k odvolání matky nevyjádřil, sám však podal dne 8. 6. 2022 návrh na vydání předběžného opatření, dle něhož by měla být matka oprávněna se s nezletilým K. stýkat každý lichý čtvrtek od 13:00 hodin do 17:00 hodin. Kolizní opatrovník se k odvolání matky vyjádřil tak, že obě děti jsou dlouhotrvajícím konfliktem rodičů velmi zasaženy, a tudíž dne 15. 6. 2022 ohledně nich pořádá případovou konferenci. Podle odvolacího soudu jsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření ve vztahu k nezletilé E.
7. Podrobnější rekapitulace napadeného rozhodnutí není třeba, neboť jeho obsah je účastníkům znám, stejně jako průběh jemu předcházejícího řízení.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že přestože odvolací soud sám v napadeném rozhodnutí výslovně opakovaně uvádí, že při svém rozhodování nemůže přihlížet k novotám, z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že tomu bylo přesně obráceně a jeho rozhodnutí je stavěno právě pouze na novotách a na zjevně nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, přebírající nekriticky tvrzení zúčastněných osob bez jakéhokoli hodnocení vztahu k účastníkům a věci samé. Stěžovatel dále uvádí, že, že v bodě 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí se konstatuje, že se otec k odvolání matky ze dne 18. 5. 2022 nevyjádřil, přičemž poukazuje na to, že nevěděl, že je věc projednávána. Stěžovatel rozporuje zejména důvody, jež vedly soud k přijetí předběžného opatření.
II.
9. Jelikož Ústavnímu soudu nemohl být zapůjčen vyžádaný opatrovnický spis, protože ve věci nadále probíhají procesní úkony a je rozhodováno o dalších návrzích rodičů, vyžádal si stanovisko účastníka řízení k obsahu ústavní stížnosti. V něm se Krajský soud v Brně vyjádřil k tzv. novotám a dále uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení soudu I. stupně včetně odvolání matky bylo otci prostřednictvím jeho advokáta doručeno dne 8. 6. 2022. Otec tak měl možnost se k projednávané věci vyjádřit, avšak neučinil tak, a namísto toho sám podal ještě téhož dne (8. 6. 2022) návrh na nařízení předběžného opatření ohledně určení kontaktů matky s nezletilým K. Krajský soud je přesvědčen, že v tomto konkrétním případě nebyl otec na svých ústavních právech krácen tím, že odvolací soud změnil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně o předběžném opatření. Otec sám odvolání matky týkající se nezletilé E. zcela ignoroval a svůj vlastní postoj vyjádřil pouze ve vztahu k úpravě kontaktů s nezletilým K., a to ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření podaného téhož dne, co mu bylo usnesení soudu I. stupně a odvolání matky doručeno. Situaci ohledně nezletilé E. přitom odvolací soud vyhodnotil jako natolik urgentní a specifickou (jak bylo možno zjistit ze zprávy kolizního opatrovníka ze dne 2. 5. 2022), že bylo jednoznačně v jejím zájmu již bez dalších prodlev provést zatímní úpravu kontaktů s otcem asistovanou formou.
10. Vyjádření účastníka zaslal Ústavní soud k replice stěžovateli. Ten se vyjádřil dne 17. 2. 2023 obsáhle s tím, že vyjádření Krajského soudu v Brně jeho námitky nevyvrátilo, ba naopak.
III.
11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
12. Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit jeho postup jako protiústavní.
13. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) dostupný stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud zdůraznil, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o rozhodnutí, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde o opatření, jehož trvání je omezeno.
14. Ústavněprávní přezkum se tedy soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]; předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. Ve své judikatuře Ústavní soud již vícekrát v minulosti vyslovil závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ústavní soud přitom setrvale judikuje, že ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takového výkladu účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny.
15. Jak plyne nejen z napadeného rozhodnutí, mezi stěžovatelem a matkou nezletilých existuje dlouhodobý a vyhrocený rodičovský konflikt, kterým je ovlivněn i náhled stěžovatele na důvody, pro které soud nařídil předběžné opatření a které jsou pro něj subjektivně nespravedlivé a nepřijatelné, zejména jde-li o omezení jeho styku s nezletilou dcerou. Ústavní soud ovšem jeho náhled nesdílí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí není excesivní ani jinak nedostačující - právě naopak, odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze považovat za řádné a lze na něj pro stručnost odkázat. To, že se s důvody rozhodnutí stěžovatel neztotožňuje, neznamená, že by měl Ústavní soud zasáhnout a napadené usnesení rušit. Postup odvolacího soudu nenaznačuje žádné porušení zásad spravedlivého procesu, a to ani ve stěžovatelem zmiňované absenci jeho vyjádření k odvolání matky; z práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny pak neplyne právo na požadovaný výsledek soudního řízení.
16. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadené rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu