ECLI:CZ:US:2001:2.US.252.2000
sp. zn. II. ÚS 252/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele J. K., zastoupeného advokátem JUDr. J. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2000, čj. 9 To 736/99-20, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 11. 1999, čj. Nt 1509/99-9, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 4. 2000 a doplněnou na základě výzvy dne 17. 5. 2000 a dne 22. 6. 2000, která i v ostatním splňuje podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5. Tvrdí, že obecné soudy tím, že zamítly jeho návrh na povolení obnovy řízení, porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 111/98, jehož součástí je spisový materiál týkající se návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení, vedený pod sp. zn. Nt 1509/99, z něhož zjistil následující:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. Nt 1509/99, zamítl dle §283 písm. d) trestního řádu návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci stěžovatele, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 T 111/98. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v předmětné trestní věci předložil odsouzený jako nový důkaz zprávu Českého hydrometeorologického ústavu v Praze, vydanou dne 17. 2. 1999, tj. po právní moci odsuzujícího rozsudku, avšak obsah této zprávy je zcela totožný se zprávou téhož ústavu, založenou v trestním spisu, kterou měl soud k dispozici již v původním řízení. V obou citovaných zprávách je odsouzenému na jeho žádost sdělováno, jaká byla oblačnost v Praze 5 v době od 12. do 14. 3. 1998. I kdyby se jednalo o důkaz nový, což soud I. stupně takto nehodnotil, nemohl by odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzeného, neboť k trestnému činu došlo v noci a slyšení svědci bezpečně odsouzeného poznali. Otázka zmíněného počasí nemohla sama o sobě zpochybnit věrohodnost jejich výpovědí. K dalšímu důvodu obnovy řízení, kterým je dle názoru odsouzeného stav trestní věci, kdy soud neprovedl dokazování jím navrženými svědky, soud I.stupně uvedl, že soud provádí dokazování do té doby, pokud to potřebuje pro zjištění skutečného stavu věci.
Proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 podal stěžovatel stížnost. Namítá v ní, že se soud I. stupně spokojil s nevěrohodnými a rozpornými výpověďmi svědků - rodinných příslušníků, jež jsou v rozporu s předloženým potvrzením, které dokazuje, že v inkriminované době vůbec na místě činu nebyl. Zprávu hydrometeorologického ústavu, z níž vyplývá, že v předmětném časovém úseku byla tma, a svědci tudíž nemohli stěžovatele poznat, pak soud zkoumal pouze účelově.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2000, čj. 9 To 736/99-20, stížnost odsouzeného jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že podmínky povolení obnovy řízení v případě odsouzeného nejsou splněny. Hodnocení důkazů, které si odsouzený ve své trestní věci provádí sám, nelze považovat za objektivní, jak na to správně poukázal i soud I.stupně, neboť dle §2 odst. 5 trestního řádu postupuje soud tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Soud I. stupně také v daném případě v souladu s předmětným ustanovením postupoval. Námitka, týkající se rozporu ve výpovědi svědků, kteří odsouzeného z trestné činnosti usvědčovali, je z hlediska důvodnosti návrhu na povolení obnovy řízení nevýznamná, neboť byla soudem I. stupně již řešena. Jak správně poukázal soud I. stupně, zpráva hydrometeorologického ústavu byla při rozhodování o vině odsouzeného k dispozici a jako důkaz byla také posouzena. Pokud odsouzený až u hlavního líčení tvrdil, že v době spáchání trestného činu pobýval daleko od tohoto místa a k potvrzení této skutečnosti navrhl jako důkaz výslech svých známých, soud I. stupně i tyto okolnosti hodnotil, a to v neprospěch odsouzeného. To však neznamená, že rozhodl nesprávně, v rozporu s trestním řádem. I v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se soud I. stupně striktně držel dikce zákona a poukázal na to, za jakých okolností je obnova řízení možná, přičemž skutečnosti uváděné odsouzeným požadované náležitosti nesplňují. Proto ani soud II. stupně při přezkoumání věci nemohl dospět k jinému závěru. Zjistil naopak, že k pochybení v rozhodnutí soudu I. stupně nedošlo a odkázal na ně jako na správné.
Obě rozhodnutí obecných soudů napadl stěžovatel projednávanou ústavní stížností. Porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy spatřuje v tom, že soudy obou stupňů účelově vyslechly pouze tzv. poškozené - rodinu R. Naopak nebyl slyšen ani jeden svědek, kterého navrhoval stěžovatel, a to přesto, že ve spisu se nacházejí ověřená prohlášení svědků J. S. a D. P., kteří potvrzují, že v době, kdy měl spáchat uvedenou trestnou činnost, za kterou byl odsouzen, se zdržoval v jejich společnosti na místě značně vzdáleném od údajného místa činu. Soudy dále nevyslechly jiného jím navrženého svědka, který by potvrdil, že zbraň, kterou měl stěžovatel ohrožovat poškozené, byla v době páchání trestné činnosti uložena u tohoto svědka. Výslechem svědků a přihlédnutím ke zprávě hydrometeorologického ústavu by soudy poměrně lehce zjistily, že si tzv. "poškození", pro které byl odsouzen, rodina R. vymyslela.
Ústavní soud vyzval účastníky řízení Obvodní soud pro Prahu 5 a Městský soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily.
Obvodní soud pro Prahu 5, ve svém vyjádření uvedl, že podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v §278 odst. 1 trestního řádu neshledal, neboť nevyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy nebo ve spojení s dalšími odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Odsouzený předložil pouze zprávu o stavu oblačnosti v době činu. Další důkazy navrhované stěžovatelem nebyly provedeny, neboť soud zjistil skutkový stav na základě potřebných důkazů, což také ve svých rozhodnutích řádně odůvodnil.
Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť námitky stěžovatele se stále opakují.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 oznámilo Ústavnímu soudu, že nevyužívá možnosti podržet si postavení vedlejšího účastníka a tohoto postavení se ve smyslu §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. svým přípisem, který Ústavnímu soudu byl doručen 20. 9. 2001, vzdalo.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Rozhodnutí obecných soudů může zrušit tehdy, pokud shledá, že jimi byla porušena ústavně zaručené základní práva nebo svobody stěžovatelů. Takové porušení Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
Jestliže článek 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, rozumí se tím, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy). Při rozhodování je soudce vázán zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy), při výkonu své funkce je nezávislý (čl. 82 Ústavy). Pokud postupovaly obecné soudy v dané věci v souladu s ustanoveními trestního řádu, které upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny, a svůj postup řádně odůvodnily, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Právo na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny, jakož i z dalších ustanovení, a z čl. 6 Úmluvy, není možno vykládat tak, že je způsobilé zajistit úspěch v řízení. Ústavní soud odkazuje na správný závěr Městského soudu v Praze a totožný názor Obvodního soudu pro Prahu 5, vztahující se k institutu obnovy řízení. Obnova trestního řízení může být dle §278 odst. 1 trestního řádu povolena jen tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Novým důkazem se rozumí důkaz, který nebyl v původním řízení předmětem dokazování. Za nové skutečnosti a důkazy se považují i ty, které sice vyplývaly z původního spisu, ale příslušný orgán činný v trestním řízení se s nimi nevypořádal.
Za novou skutečnost ve smyslu výše uvedeného považuje stěžovatel zprávu Hydrometeorologického ústavu v Praze ze dne 17. 2. 1999 o stavu oblačnosti v Praze 5 - R. v době spáchání skutku. Ústavní soud souhlasí se závěry obecných soudů o tom, že zpráva stejného obsahu, pouze datována dnem 18. 11. 1998, je součástí trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 111/98 (na č.l. 117), ztotožňuje se i s názorem Městského soudu v Praze, vysloveným v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení, že uvedená zpráva byla jako důkaz v řízení o vině a trestu již posouzena a nemůže být použita v řízení o obnově jako důkaz nový.
Stěžovatel dále ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že obecné soudy tím, že účelově vyslechly pouze poškozené, zatímco jím navržení svědci předvoláni nebyli, porušily jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Tato námitka ovšem míří proti předchozím rozhodnutím obecných soudů, jimiž rozhodovaly o vině a trestu stěžovatele, tj. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 1998, čj. 3 T 111/98-108, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 1999, čj. 9 To 10/99-123. Pokud se nyní stěžovatel cestou ústavní stížnosti domáhá s odkazem na porušení svých ústavních práv nápravy údajných nepravidelností ve vedení trestního řízení, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že v této části byla ústavní stížnost podána opožděně. Pokud chtěl stěžovatel napadnout shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, měl tak učinit ve lhůtě 60 dnů počítané dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 111/98, rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 23. 3. 1999. Jestliže ústavní stížnost podal teprve 19. 4. 2000, učinil tak již po uplynutí zákonné lhůty. Ústavní soud proto v této části ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 odmítl.
V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení Ústavní soud neshledal žádné skutečnosti, které by prokazovaly, že postupem obecných soudů byly překročeny meze ústavnosti, zejména pak, že by soudní řízení jako celek nebylo spravedlivé. Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v této části jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2001 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu