ECLI:CZ:US:2021:2.US.2577.21.1
sp. zn. II. ÚS 2577/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. R., B. M., L. M. a L. M., zastoupených JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze, Lazarská 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Cdo 670/2021-701, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali s odkazem na údajné porušení svých ústavně zaručených práv, a to v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu.
2. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 4. 2019 č. j. 13 C 404/2013-524 uložil vedlejšímu účastníkovi řízení, aby zaplatil třem ze stěžovatelů 240 000 Kč (každému z nich) a čtvrtému stěžovateli 175 000 Kč s příslušenstvím. Shledal tak důvodným požadavek stěžovatelů na jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu §444 odst. 3 občanského zákoníku, neboť k úmrtí paní R. Š. (matky, dcery a sestry stěžovatelů) došlo v příčinné souvislosti s postupem žalovaného non lege artis.
3. Krajský soud v Plzni k odvolání všech stěžovatelů i dalších účastníků rozsudkem ze dne 20. 4. 2020 č. j. 15 Co 198/2019-656, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2020 č. j. 15 Co 198/2019-694, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit každému ze tří stěžovatelů 192 000 Kč a čtvrtému stěžovateli 140 000 Kč s příslušenstvím. Zamítl tak žalobu ohledně 48 000 Kč pro každého ze tří stěžovatelů, a ohledně částky ve výši 35 000 Kč, pokud jde o čtvrtého stěžovatele.
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 o.s.ř. tím, že odvolací soud pochybil, pokud přistoupil k užití doktríny ztráty šance a přiznané částky jednorázového odškodnění pokrátil. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odškodnění pozůstalých podle §444 odst. 3 občanského zákoníku lze snížit toliko postupem podle §441 a §450 tohoto zákona. Navrhli proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací však dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017.
6. Stěžovatelé s tímto názorem nesouhlasí a považují jej za projev nesprávného právního posouzení. Argumentaci Nejvyššího soudu považují za nepřípadnou, když se v jejich případě již z důvodu žalobního nároku jistě nejedná o bagatelní spor a předmětem řízení nebylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Stěžovatelé jsou též toho názoru, že dovolací soud v napadeném usnesení fakticky nijak nereagoval na právní argumentaci, kterou mu předestřeli.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Nejvyšší soud svůj postup odůvodnil ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., kdy dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Citované ustanovení je třeba dle jeho názoru vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Odkázal přitom mj. i na důvodovou zprávu k zákonu č. 296/2017 Sb., jež také dokládá záměr zákonodárce, aby zněním §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli rozšířena. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že Ústavní soud se k této rozhodovací praxi přihlásil např. v usnesení ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3705/18, jímž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy "podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání".
9. V tomto právním závěru Nejvyššího soudu nelze shledat nic neústavního, i když stěžovatelé zastávají odlišný právní názor. To však samo o sobě samozřejmě nemůže odůvodnit opodstatněnost ústavní stížnosti.
10. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu