ECLI:CZ:US:2018:2.US.3031.17.1
sp. zn. II. ÚS 3031/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele R. E., občana Nizozemska, zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem, AK se sídlem Kounicova 11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2017 č. j. 19 Co 124/2017-448 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2017 č. j. 40 P 5/2015-388 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno zejména jeho základní právo na rodinný život, resp. právo na výchovu dítěte garantované čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel ústavní stížností brojí proti stavu nastolenému obecnými soudy, kdy podle jeho tvrzení po dobu delší než dva a půl roku je jeho (asistovaný) styk s nezletilou dcerou stále nastaven na základě předběžného opatření soudu.
2. Městský soud v Brně shora označeným usnesením zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, na jehož základě by byl otec oprávněn stýkat se s nezletilou každou lichou sobotu od 8.00 hodin do 18.00 hodin a každou sudou středu od 15.00 hodin do 18.00 hodin do doby konečného rozhodnutí ve věci. Věc samotná je momentálně ve fázi, kdy již bylo soudem rozhodnuto o tom, že nezletilá je svěřena do výlučné péče matky, otci byla upravena vyživovací povinnosti, avšak nebylo doposud pravomocně ukončeno řízení ve věci úpravy styku stěžovatele (otce) s nezletilou. Usnesením téhož soudu ze dne 15. 2. 2017 č. j. 40 P 5/2015-324 bylo vyhověno návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření, na jehož základě je oprávněn stýkat se s nezletilou každý lichý kalendářní týden v sobotu od 11.00 hodin do 12.00 hodin v Krizovém centru pro děti a dospívající v Brně, a to za přítomnosti matky a pracovníka tohoto centra. Na základě provedeného dokazování soud konstatoval, že vztah stěžovatele s nezletilou je nejprve zapotřebí vytvořit a upevnit, nikoliv dále nad rámec již stanoveného rozšiřovat. Proti usnesení soudu ze dne 15. 2. 2017 stěžovatel nijak nebrojil, šlo o jeho návrh, avšak nyní, již po uplynutí tří měsíců, stěžovatel navrhuje další rozšíření styku s nezletilou. Od vydání předběžného opatření však podle soudu nedošlo k takovým změnám, které by odůvodňovaly rozšíření styku s nezletilou, natož bez odborné asistence. Nadto dodal, že z výslechu stěžovatele a matky nezletilé vyplynulo, že asistovaný styk je v příslušném centru realizován i nad rámec času určeného rozhodnutím soudu, a to za souhlasu matky i stěžovatele.
3. Krajský soud v Brně shora označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Soud nejprve provedl shrnutí ve věci prokázaných skutečností, přičemž zdůraznil, že nezletilá se stěžovatelem do března roku 2017 prakticky nepřišla do styku, od prosince 2015 do 18. 3. 2017 jej neviděla vůbec. Od 18. 3. 2017 se realizuje asistovaný styk dle předběžného opatření z 15. 2. 2017. Do 26. 5. 2017, tedy do podání návrhu stěžovatele na rozšíření styku s nezletilou proběhlo pouze pět asistovaných setkání v délce trvání jedné hodiny. Podle soudu jde o dobu příliš krátkou na to, aby bylo možné rozhodnout o návrhu stěžovatele kladně. V dalším textu rozhodnutí se odvolací soud vypořádal se stěžovatelem uplatňovanou argumentací na podkladě rozhodnutí Ústavního soudu.
II.
4. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.
6. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Jeho ústavněprávní přezkum se soustředí v podstatě jen na ta jejich případná pochybení, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možné spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. ledna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
7. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti tomu, že jeho styk s nezletilou dcerou je vykonáván na základě předběžného opatření soudu po dobu delší než dva a půl roku. Přestože Ústavní soud se dále nezabývá skutkovými tvrzeními účastníků řízení, tyto námitky stěžovatele jsou v nyní posuzované věci relevantní jen z části. Soudem upravený styk stěžovatele s nezletilou je vykonáván na základě předběžného opatření ze dne 15. 2. 2017. Do té doby panovala podle zjištění soudů shoda v tom, že stěžovatel nezletilou od prosince 2015 do března 2017 neviděl vůbec. V nyní posuzované věci však rozhodovaly obecné soudy o úpravě styku do budoucna. Jestliže se stěžovatel opírá též o usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1942/16, pak lze pouze dodat, že vycházelo z jiného skutkového a právního stavu.
8. K odůvodnění rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud na závěr pouze dodává, že je logické, srozumitelné, prosté zjevných excesů a znaků svévole. Rozhodnutí vychází z provedených důkazů, samotný proces byl veden v souladu s požadavkem zachování základních práv účastníků řízení. Oba rodiče dostali dostatečný prostor, což vyplývá též z rozsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu