ECLI:CZ:US:2023:2.US.3327.22.1
sp. zn. II. ÚS 3327/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Petry Vrzákové, zastoupené Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 181/2022-109 ze dne 25. 8. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2 a 3, jakož i čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozsudkem č. j. 26 C 218/2021-69 ze dne 10. 3. 2022 Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatelky, směřující proti České republice, na poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy v blíže specifikovaném znění i v peněžité formě ve výši 30 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Stěžovatelka své nároky odůvodnila tím, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl následně v rozporu s Ústavou České republiky novelizován zákony č. 14/2017 Sb. a č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány její údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jejího postavení veřejného funkcionáře v Centrálním registru oznámení. Tím mělo docházet k soustavnému porušování zejména jejího práva na ochranu soukromí. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že v důsledku přijetí nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 (č. 149/2020 Sb.; N 22/98 SbNU 257), kterým byla uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušena ustanovení §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů ve znění účinném od 30. 6. 2018, Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení postupovalo nesprávně, umožnilo-li každému, a to v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu, bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti. Stěžovatelka tak dle svých slov měla nárok na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ministerstva. Pakliže jí soudy nárok na ni odepřely, postupovaly ústavně nekonformním způsobem. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti zevrubně rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V prvé řadě je třeba podotknout, že totožnou problematikou se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. 11. 2022, jímž byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 579/22 ze dne 18. 10. 2022 a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v §2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Jelikož citované stanovisko bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatelka v nynější věci, pokládá Ústavní soud za dané situace postačujícím na odůvodnění daného stanoviska v podrobnostech dále odkázat.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu