ECLI:CZ:US:2012:2.US.3364.12.1
sp. zn. II. ÚS 3364/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti E. Š., zastoupen JUDr. Petrem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Rovinou 15, proti jinému zásahu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. srpna 2012 sp. zn. 40 Spr 1171/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel napadl obšírnou ústavní stížností postup Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. srpna 2012 sp. zn. 40 Spr 1171/2012 s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel konkrétně namítal, že jeho věc, vedená Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 328/2012, byla nesprávně a protiústavně přidělena senátu 26 P a Nc 85/2012 a přidělena soudci Mgr. Liboru Stočesovi.
Proti tomuto postupu stěžovatel brojil již v tomto řízení, avšak místopředsedkyně tohoto soudu svým přípisem č. j. 40 Spr 1171/2012 jeho námitku odmítla jako nedůvodnou, přičemž konstatovala, že přidělení věci proběhlo v souladu jak s rozvrhem práce, tak obecným způsobem přidělování.
Stěžovatel uvedl, že svou ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť námitka porušení práva na zákonného soudce by byla podle jeho názoru v odvolání uplatněna opožděně.
II.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení. Stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Po doplnění, učiněném dne 2. října 2012 k výzvě Ústavního soudu, formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh nepřípustný.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Tento princip subsidiarity vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Výjimky, které z tohoto pravidla Ústavní soud připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stádia řízení a nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.
V projednávané věci stěžovatel brojí proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž mělo dojít k zásahu do práva na zákonného soudce v důsledku postupu podle protiústavního rozvrhu práce. Tuto námitku však stěžovatel může řádně a efektivně uplatnit v případném odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2012
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj