ECLI:CZ:US:2006:2.US.346.06
sp. zn. II. ÚS 346/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti nezl. M. P., zastoupené zákonnými zástupci - otcem M. P. a matkou D. P., právně zastoupených Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Příbram II, Dlouhá 141, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, č. j. 26 Cdo 295/2006-35, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, č. j. 23 Co 361/2005-23, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 5. 2005, č. j. 12 C 66/2005-12, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2006, se stěžovatelka, zastoupená svými zákonnými zástupci, domáhala s odkazem na porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny, zrušení v záhlaví uvedených usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4. Dle názoru stěžovatelky nestála na straně obecných soudů žádná překážka, kterou bylo nutno odstranit a která by soudům bránila rozhodnout ve věci samé. Je přesvědčena, že její žalobu na ochranu před neoprávněným zásahem do práv nájemce nelze považovat za majetkový úkon ve smyslu §28 obč. zák., ohledně něhož by pro dosažení jeho účinnosti bylo nutno vydat opatrovnický rozsudek postupem podle §176 odst. 1 a §179 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Má tudíž za to, že rozhodnutím o zastavení řízení jí byla odepřena spravedlnost. Nejvyššímu soudu vytýká, že měl postupovat přinejmenším podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ve věci dovolání stěžovatelky měl meritorně rozhodnout.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 12 C 66/2005, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující:
Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil usnesením ze dne 9. 5. 2005, č. j. 12 C 66/2005-12, řízení o žalobě, jíž se stěžovatelka, zastoupena svými zákonnými zástupci, domáhala ochrany před neoprávněnými zásahy do práv nájemce ve vztahu k nemovitostem označeným v žalobě. Dovodil, že žaloba, kterou podali jménem nezletilé stěžovatelky její rodiče, zastoupeni advokátem, se týká majetku - nakládání s členským podílem nezletilé v družstvu Nový domov, a není tedy běžným úkonem, kdy by mohli zákonní zástupci sami za nezletilou jednat. Jejich právní zástupce byl proto vyzván k předložení rozhodnutí opatrovnického soudu dle §28 obč. zák., vydané v řízení dle §179 o.s.ř., jímž byl dán souhlas rodičům nezletilé k podání žaloby na ochranu jejího majetku. Protože vyzvaná strana odmítla tento odstranitelný nedostatek podmínky řízení napravit, soud řízení dle §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
O odvolání stěžovatelky, resp. jejich zákonných zástupců, rozhodoval Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 27. 7. 2005, č. j. 23 Co 361/2005-23, rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Toto usnesení bylo právnímu zástupci rodičů stěžovatelky doručeno dne 8. 9. 2005.
Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud toto dovolání usnesením ze dne 22. 3. 2006, č. j. 26 Cdo 295/2006-35, podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) odmítl jako nepřípustné.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, je zjevně neopodstatněná.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda uvedený soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, v souladu se zásadami občanského soudního řádu, posoudil přípustnost dovolání z hlediska všech v úvahu přicházejících ustanovení (§237, §238, §238a, §239 o.s.ř.). V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč neshledal přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř., včetně stěžovatelkou uváděného důvodu přípustnosti dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě napadeného usnesení odvolacího soudu nebylo totiž změněno či potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž by bylo rozhodováno o věci samé, tj. o opodstatněnosti žaloby, nýbrž bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení řízení z procesních důvodů - pro nesplnění podmínek řízení. Na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud také ústavně souladným způsobem vysvětlil, proč neshledal přípustnost dovolání ani podle zbývajících ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. (nešlo o žádný z případů uvedených v citovaných ustanovení). Podrobně se přitom zabýval stěžovatelkou namítaným ustanovením §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné pouze v případě, že řízení bylo zastaveno z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení. Toto ustanovení ovšem i dle názoru Ústavního soudu nelze v projednávaném případě, kdy bylo řízení zastaveno z důvodu odstranitelného nedostatku podmínky řízení, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn, aplikovat. Pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) nelze proto dovolacímu soudu cokoli vytknout. Jeho postupem tedy nedošlo k tvrzenému porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, je podána opožděně.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§72 odst. odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje a jehož vyčerpáním je podmíněna ústavní stížnost, považovat pouze přípustné dovolání. Výjimku obsahuje toliko situace, kdy bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje (viz ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V takovém případě lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Na projednávaný případ ovšem nelze shora uvedenou výjimku vztáhnout, neboť Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné nikoli z důvodu závisejícího na jeho uvážení, ale proto, že stěžovatelce vůbec nepříslušelo právo k podání dovolání. V tomto případě nelze pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze přihlížet k datu doručení usnesení Nejvyššího soudu, když dovolání stěžovatelky nelze považovat za poslední procesní prostředek, který jí zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně počala stěžovatelce běžet již následujícím dnem po doručení usnesení Městského soudu v Praze, tedy dnem 9. 9. 2005, a nikoli doručením usnesení Nejvyššího soudu, jak nesprávně dovozuje stěžovatelka.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a v části, směřující proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2006
S t a n i s l a v B a l í k předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jarmila Hájková