ECLI:CZ:US:1997:2.US.347.96
sp. zn. II. ÚS 347/96
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci podané ústavní stížnosti D. N. V., za účasti účastníka řízení Městského soudu v Praze, zastoupeného JUDr. J. Ť., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn.
44 To 1371/96 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu
6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z r u š u j í .
II. Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve
spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8.
1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z a s t a v u j e .
Odůvodnění:
Dne 15.12. 1996 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele
učiněnou telegraficky. Toto podání bylo dne 20.12. 1996 ( převzato
k poštovní přepravě dne 18.12. 1996) doplněno písemným podáním, ve
kterém stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud
1) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996,
sp. zn. 6 Nt 347/96 ve spojení s usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96 a
2) odložil vykonatelnost napadených usnesení jak Obvodního soudu
pro Prahu 6, tak i Městského soudu v Praze
Návrh odůvodňuje stěžovatel tím, že shora citovanými
usneseními obecných soudů byla porušena lidská práva a svobody
zakotvené v čl.8 odst.3 a 5, čl. 36 odst.1 a čl.37 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod ( dále jen "Listina").
Nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského
soudu v Praze stěžovatel spatřuje jednak v tom, že jednoznačně
nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých může být vazba
uvalena, a jednak příslušné orgány činné v trestním řízení
nezvolily při rozhodování o vazbě správný procesní postup.
Konkrétně stěžovatel namítá : V době rozhodování o vazbě
neexistovaly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků
uvedených v §67 písm.a),b tr. řádu. Skutečnosti odůvodňující
vazbu byly zjišťovány procesně neúčinným způsobem, tj. příslušné
informace nebyly zjišťovány procesní formou jako důkazy
příslušného druhu. Listina ( čl.8 odst.3) i trestní řád (§77)
ukládají, aby zadržená osoba byla před rozhodnutím o vazbě
vyslechnuta : tato podmínka nebyla splněna. Obviněný (stěžovatel)
je cizinec, který neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání,
a jako takový má nárok na tlumočníka ( čl.7 odst.4 Listiny). Tento
nárok mu orgány činné v trestním řízení neumožnily realizovat.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření podle §42 odst.3
zák.č. 182/1993 Sb. uvedl, že v daném případě byly splněny
podmínky, za kterých může být vazba uvalena, stejně jako byl
zvolen vhodný procesní postup příslušných orgánů. K námitce
uplatněné v ústavní stížnosti a poukazující na porušení Listiny
zabezpečující nárok na tlumočníka Městský soud v Praze uvedl, že
k zásadnímu zkrácení práva obviněného nedošlo proto, že obviněný
má v České republice povolen trvalý pobyt a že je zde s rodinou
a navíc obviněný uvedenou námitku neuplatnil ve své stížnosti
proti usnesení o vzetí do vazby. Městský soud v Praze zdůraznil,
že v době rozhodnutí o vzetí do vazby zpravidla nejsou shromážděny
důkazy, které lze použít v řízení před soudem, rozhodnutí o vzetí
do vazby je zpravidla činěno na počátku trestního řízení a vychází
především z poznatků policie učiněných postupem podle §158
odst.3,4 tr. ř. V průběhu dalšího řízení je pak teprve možné
zjišťovat skutečný stav věci, což je rozhodující pro podstatu
věci.
Po přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud
k závěru, že v daném případě byla ústavní stížnost podána
oprávněně a že je proto třeba podané ústavní stížnosti vyhovět.
Podstatnou váhu má skutečnost, že v dané kauze (trestní
stíhání obviněného-stěžovatele) rozhodoval již jednou Ústavní
soud, který rozhodl dne 22.5. 1997 svým nálezem, sp. zn. III.ÚS
287/96 tak, že zrušil příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním
soudem pro Prahu 6 vůči obviněnému - stěžovateli. Na podkladě
nezákonně vydaného příkazu k domovní prohlídce byla provedena
domovní prohlídka a byly zjištěny a zajištěny důkazy použité
k trestnímu stíhání stěžovatele. Ústavní soud, který citovaný
příkaz k domovní prohlídce zrušil, konstatoval, že příkaz byl
vadný jednak v tom, že osoba, proti které příkaz směřoval, nebyla
v příkazu řádně označena, dále v tom, že nebyl řádně označen
policejní orgán, který příkaz k domovní prohlídce následně
realizoval, a navíc příkaz k domovní prohlídce nebyl podepsán
příslušným soudcem. Pokud jde o samotný průběh domovní prohlídky
Ústavní soud konstatoval, že se zadrženým - stěžovatelem bylo
zacházeno ponižujícím způsobem a nebylo mu umožněno uplatnit
ústavně zaručené právo na tlumočníka. V podrobnostech lze odkázat
na citovaný nález.
Podle čl.8 odst.5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč
z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí
soudu. Základní podmínkou pro vzetí obviněného do vazby je, že jde
o osobu obviněnou, tj. osobu, které bylo podle §160 odst.1 tr.ř.
sděleno obvinění. Nedostatkem platné právní úpravy je okolnost, že
soud při rozhodování o vazbě podle §68 tr.ř. stejně jako
nadřízený soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě
[ §74 odst.1, §146 odst.2 písm.c) tr.ř. ] přezkoumává
v přípravném řízení pouze důvodnost vazby, nikoliv však důvodnost
trestního stíhání. Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že
trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní
stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném
řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není
důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom,
že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím,
že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě).
Ze shora uvedeného pro posuzovanou ústavní stížnost vyplývá:
V daném případě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí
o vazbě v tom, že by trestní stíhání stěžovatele bylo provedeno
řádným procesním postupem. Trestní stíhání obviněného
- stěžovatele se v daném případě opírá o nezákonné opatření
důkazů, protože domovní prohlídka, kterou byly důkazy vyhledány
a opatřeny, byla vykonána na základě příkazu k provedení domovní
prohlídky, který byl Ústavním soudem zrušen jako protiústavní.
Orgán činný v trestním řízení získal tedy důkazy způsobem hrubě
odporujícím trestnímu řádu, a sice neoprávněným zásahem do domovní
svobody. Takový postup je v rozporu s článkem 12 Listiny, jak již
jednou konstatoval Ústavní soud. Z toho vyplývá, že důkaz získaný
na základě neoprávněného zásahu do domovní svobody musí být
procesně neúčinným. Procesní vada, která se seběhla při
dokazování, měla vést Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby v dané
chvíli a dané situaci stěžovatele do vazby nevzal a Městský soud
v Praze k tomu, aby obviněného - stěžovatele z vazby propustil.
Stěží může obstát rozhodnutí o vazbě, které bylo učiněno na
základě zásahu označeného Ústavním soudem za protiústavní. Tuto
okolnost považuje Ústavní soud za stěžejní pro rozhodnutí o podané
ústavní stížnosti.
Ostatní námitky uplatněné v ústavní stížnosti, tj. že
zadržená osoba nebyla vyslechnuta, že chyběly konkrétní
skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v §67
písm.a),b),c) tr.ř. (chyběly konkrétní důvody vazby), že obviněný
nemohl využít ústavního práva na zajištění tlumočníka, považuje
rovněž Ústavní soud za správné a odůvodněné. V podrobnostech je
možné odkázat buď na podanou ústavní stížnost, nebo na již
citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. III.ÚS 287/96. Ze
spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí o vazbě je založeno
převážně na dohadech a hypotetických soudech, o čemž svědčí
i způsob, jakým jsou napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu
6 a Městského soudu v Praze odůvodněna. Za skutečnost odůvodňující
nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze
činu či k osobě obviněného. Obviněný je občanem Vietnamské
republiky, tato okolnost však sama o sobě vytváří pouze abstraktní
možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež
má být vazbou odstraněna.
K názoru Městského soudu v Praze, že rozhodnutí o vazbě je
třeba učinit v časové tísni a že je takové rozhodnutí zpravidla
uskutečněno na základě poznatků, které nelze použít jako důkazy
v trestním řízení, je třeba konstatovat, že tento právní náhled
Městského soudu v Praze není správný. Trestní řád nedává přímou
odpověď na otázku, jakým způsobem mají být skutečnosti
odůvodňující vazbu zjišťovány. Materiály tohoto druhu mohou být
a v praxi také často jsou mimoprocesní povahy. Samotné operativní
či obdobné poznatky však nařízení vazby dostatečně odůvodňovat
nemohou. Zásadně je třeba, aby tyto výchozí informace byly ověřeny
a fixovány procesní formou, tj. jako důkazy příslušného druhu. Je
tomu tak proto, že usnesení o nařízení vazby se musí opírat
o důkazy, které ji opodstatňují. Tak tomu v posuzovaném případě
nebylo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že usnesením
soudů obou stupňů došlo k porušení čl.8 odst.2,3 a 5 a čl. 37
odst.4 Listiny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku nálezu
uvedeno.
Pokud se týká návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti
napadených rozhodnutí, vzal v této části stížnosti právní zástupce
stěžovatele své podání zpět, což bylo usnesením Ústavního soudu
schváleno a po částečném zpětvzetí návrhu bylo řízení o odložení
vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §77 zák.č. 182/1993
Sb. zastaveno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10.prosince 1997
USPrnPP
Právo na právní pomoc a tlumočníka