ECLI:CZ:US:2017:2.US.3511.16.1
sp. zn. II. ÚS 3511/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem Apolinářská 445/6, Praha, směřující proti postupu Okresního soudu Praha-západ ve věci vedené pod sp. zn. 11 Nc 75/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ,,Úmluva") domáhá zákazu Okresnímu soudu Praha-západ pokračovat v porušování tohoto práva s tím, že bude Okresnímu soudu Praha-západ nařízeno, aby ve věcech, v nichž stěžovatel podal odvolání proti dvěma usnesením soudu prvního stupně, bylo přihlédnuto k těmto odvoláním a věc postoupena odvolacímu soudu k projednání a rozhodnutí.
2. Stěžovatel, otec tří nezletilých dětí, byl účastníkem řízení vedeného Okresním soudem Praha-západ pod spisovou značkou 11 Nc 75/2015 ve věci péče o děti. V rámci tohoto řízení podal dvě odvolání, a to dne 2. 3. 2016 proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 2. 2016 č. j. 11 Nc 75/2015-17 a dne 29. 4. 2016 proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 4. 2016 č. j. 11 Nc 75/2015-220. Obě tato podání stěžovatel vlastnoručně podepsal a odeslal soudu prostřednictvím datové schránky advokáta bez toho, že by k podáním (i kdykoli poté) byla připojena či jinak soudu odeslána nebo předána plná moc tohoto advokáta. Dne 21. 10. 2016 bylo stěžovateli přípisem ze dne 19. 10. 2016 sděleno, že Okresní soud Praha-západ nepřihlédl k výše uvedeným podáním, neboť byla zaslána z cizí datové schránky a ve lhůtě tří dnů nebyla dle §42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), doplněna.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že odvolání byla zaslána datovou schránkou advokáta a pro jejich režim tedy platí ustanovení §42 odst. 3 o. s. ř. Taková podání proto nevyžadují doplnění předložením originálu. Obdrží-li soud podání prostřednictvím datové schránky, nemůže postupovat podle ustanovení §42 odst. 2 o. s. ř. a podmínit účinnost podání ("nepřihlíží" se k němu) předložením originálu do tří dnů. Pokud byl soud přesvědčen, že podání stěžovatele jinak neobsahují všechny stanovené náležitosti nebo jsou nesrozumitelná či neurčitá, byl povinen účastníka vyzvat k opravě podání či jeho doplnění postupem podle §43 o. s. ř. Případné pochybnosti o zastoupení byly zhojitelné postupem dle §104 odst. 2 o. s. ř., tedy výzvou k doložení plné moci udělené advokátu, neboť šlo o odstranitelný nedostatek podmínky řízení.
4. K výzvě Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud Praha-západ, který setrval na správnosti svého postupu. Ústavní soud se ve snaze vyjasnit postup stěžovatele při zasílání obou odvolání a postavit najisto důvod, proč byla odvolání odeslána z datové schránky advokáta bez zastoupení klienta, dotázal na rozhodné skutečnosti advokáta JUDr. Josefa Vrabce, jehož datová schránka byla použita (viz též bod 6). Ten uvedl v přípise Ústavnímu soudu ze dne 19. 9. 2017, že stěžovatel D. je jeho zaměstnancem a z důvodu nemoci jej požádal, aby obě podání svou datovou schránkou odeslal soudu. Podání si jmenovaný sepsal sám a zaslal je elektronicky do advokátní kanceláře. On sám pana D. nikdy nezastupoval. Okresnímu soudu Praha-západ by podle něj měly být tyto skutečnosti známy. Posledně uvedený soud však k doplňujícímu dotazu Ústavního soudu sdělil dne 4. 10. 2017, že odvolatel ke svým podáním žádné další písemnosti či vysvětlení nepřipojil a bližší okolnosti stran souvislosti doručování s pracovním vztahem stěžovatele ke jmenovanému advokátovi mu nyní nejsou známy.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud však není součástí soustavy obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu k zásahu do postupu či rozhodnutí obecných soudů je dána, jsou-li pochybení v aplikaci či výkladu podústavního práva obecnými soudy zřetelná a podstatná, neberou náležitou měrou v úvahu ústavně chráněná základní práva a svobody a nepostrádají váhu pro řešení věci v materiálním významu (tzv. Heckova formule) [blíže např. Bobek, M. in Wagnerová, E; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 32, bod 109].
6. Ústavní soud ve stručnosti rekapituluje, že stěžovatel podal prostřednictvím datové schránky advokáta (podle kopií listin předložených stěžovatelem šlo o advokáta JUDr. Josefa Vrabce, AK Jiráskova 378, Dobřichovice) ve výše uvedených dnech postupně dvě odvolání proti dvěma usnesením Okresního soudu Praha-západ v rodinněprávní věci styku s dětmi. Obě odvolání vlastnoručně podepsal. Plná moc advokátovi nebyla přiložena. Následně byl stěžovatel přípisem Okresního soudu Praha-západ informován, že k oběma podáním nelze přihlížet, neboť byla zaslána z cizí datové schránky a ve lhůtě tří dnů nebyla podle §42 odst. 3 o. s. ř. doplněna jeho podpisem. Stěžovatel v téže lhůtě nedoplnil své podání předložením originálu (§42 odst. 2 o. s. ř.). Lhůta pro podání odvolání mezitím stěžovateli uplynula.
7. Podle ustanovení §42 odst. 2 o. s. ř. je třeba písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě nejpozději do tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K podání (návrhu), které takto nebylo ve stanovené lhůtě doplněno, soud nepřihlíží. Podle ustanovení §42 odst. 3 o. s. ř. se však nevyžaduje doplnění podání v případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu; tímto předpisem je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o elektronických úkonech").
8. Fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky (§18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech). Podle ustanovení §18 odst. 2 téhož zákona pak mj. platí, že elektronický úkon učiněný prostřednictvím datové schránky fyzickou osobou, pro kterou byla datová schránka zřízena (nebo jí pověřenou osobou), má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a je podepsaný. V rovině elektronické komunikace mezi soudy a účastníky řízení k tomu uvádí Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 5. 1. 2017 Plsn 1/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2017 (zejména body 35, 36), že byl-li z datové schránky toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce, odeslán do datové schránky soudu elektronický dokument, který obsahuje podání ve věci samé, považuje se takový úkon za řádně podepsaný ve smyslu §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, i když neobsahuje uznávaný elektronický podpis. Pak již není třeba vyžadovat doplnění takto učiněného podání předložením jeho originálu v listinné formě ve smyslu §42 odst. 2, 3 o. s. ř.
9. Ve věci, jež je popsána v ústavní stížnosti, nebyla soudu předložena či jinak doručena plná moc advokáta, z jehož datové schránky byla předmětná podání (dvě odvolání) učiněna. Za takového procesního stavu je třeba vycházet ze závěru bodu 41 citovaného stanoviska Nejvyššího soudu (mj. analyzujícího recentní judikáty Ústavního soudu jako své výchozí prameny), podle něhož bylo-li elektronické podání podepsáno osobou, pro kterou nebyla datová schránka zřízena, jen tzv. jednoduchým elektronickým podpisem (nikoli tzv. uznávaným), je takové podání nutno ve lhůtě tří dnů doplnit listinným originálem nebo elektronicky. Nestane-li se tak, nenastávají procesní účinky elektronického podání; nevznikají ani účinky vlastnoručního podpisu podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.
10. Výkladové podmínky řádné elektronické komunikace mezi účastníky řízení, jejich zástupci a obecnými soudy, jak jsou obsaženy v zákonech i ve stanovisku sp. zn. Plsn 1/2015, jemuž nelze upřít povahu - byť "druhotného" a interpretačního, přesto však zákonem aprobovaného [viz ustanovení §14 odst. 3 a §21 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] - pramene práva, tedy nebyly splněny. Elektronická podání (obě odvolání) stěžovatele došla soudu z datové schránky jiné osoby než právního zástupce, stěžovatelův podpis nebyl tzv. uznávaným elektronickým podpisem a k doplnění obou podání, k němuž byl stěžovatel zavázán ex lege, v zákonné lhůtě nedošlo. Advokát zasílal ze své datové schránky podání svého zaměstnance, jehož nezastupoval, a vlastně tedy jen "předával" jeho projevy vůle soudu, o čemž však soud ani neměl v rozhodné době potřebnou vědomost.
11. Jakkoli je smyslem a účelem všech citovaných ustanovení a závěrů podpořit elektronický způsob komunikace mezi účastníky a soudem, při co nejmenším administrativním zatížení odesílatele i příjemce podání, přece jen je nezbytné, aby měl soud vždy postaveno najisto, kdo podání činí. Bezpečné ověření autenticity odesílatele je podmínkou procesních účinků elektronického úkonu. V případě, že bylo soudu zasláno podání, jež sice mělo být podle uvedení jména a podpisu podáním účastníka řízení, ale bylo provedeno z datové schránky osoby - i když advokáta -, která neměla vůči účastníku jakýkoli procesní vztah, pak dost dobře nelze upřít obecnému soudu právní názor, že autenticita odesílatele dostatečně ověřena nebyla. Svůj význam má i skutečnost, že právní úprava komunikace prostřednictvím příslušných elektronických médií včetně datových schránek vykazuje příznačné a do značné míry nevyhnutelně formalizované náležitosti a postupy, aby nemohlo dojít ke zneužití mj. osobnostních práv, jež náležejí mezi práva základní. Procesní postup, při němž se má stát z advokáta jakýsi prostředník v komunikaci mezi účastníkem a soudem, není občanským soudním řádem předvídán.
12. Obecnému soudu byla zaslána dvě podání bez uznávaného elektronického podpisu datovou schránkou advokáta; podání advokátu předal nezastoupený účastník řízení (jeho zaměstnanec). Ústavní soud se nedomnívá, že by závěry obecného soudu o procesní neúčinnosti obou podání byly formalistické. Podle ustanovení §42 odst. 2 o. s. ř. zůstala účastníku řízení zachována možnost zhojit do tří dnů vady obou podání, zaslaných z "cizí" (jiné) datové schránky, předložením originálů písemností. Jde o z ústavněprávního hlediska přiměřený způsob nápravy vadného procesního stavu.
13. Stížnostní tvrzení se opírají o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 289/15 ze dne 7. 3. 2016. Je však třeba podotknout, že závěry citovaného nálezu byly vysloveny v relaci k doručování datovou schránkou právního zástupce účastníka, nikoli datovou schránkou jiného advokáta, o jehož vztahu k účastníkovi neměl obecný soud žádné poznatky. Nález sp. zn. II. ÚS 289/15 řešil případ nepodepsané a datovou schránkou podané žaloby, k níž však byla připojena oskenovaná plná moc udělená právě tomu advokátovi, z jehož datové schránky byla žaloba odeslána.
14. Z předchozí judikatury Ústavního soudu stojí za zmínku nálezy sp. zn. II. ÚS 3042/12 ze dne 27. 8. 2012, IV. ÚS 4787/12 ze dne 13. 5. 2013 a IV. ÚS 1829/13 ze dne 12. 2. 2014 (N 155/70 SbNU 431; N 82/69 SbNU 347; N 16/72 SbNU 203), jež shodně s citovaným nálezem II. senátu konstatují nepřijatelně formalistický postup obecných soudů v případech, v nichž se bez zřetele na celkový kontext a obsah podání rozlišuje mezi "průvodní" písemností opatřenou zaručeným (uznávaným) elektronickým podpisem a její přílohou, jež podepsána nebyla a k jejímu obsahu nebylo přihlédnuto navzdory tvrzením tam obsaženým. Rozhodovací činnost obecných soudů se dá demonstrovat na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 131/2014 ze dne 25. 6. 2014, v němž se řeší ve východisku shodný problém jako v nynějším usnesení, a sice autenticita procesního podání prostřednictvím "cizí" datové schránky - ovšem za situace, kdy fakticky činila podání jedna a táž osoba, a sice jediný společník a současně i statutární zástupce právnické osoby, přičemž tato právnická osoba i společník byli žalováni. Soud zde uznal za účinné podání z datové schránky právnické osoby (prvního žalovaného), zatímco podání společníka (druhého žalovaného), k němuž byla využita datová schránka právnické osoby a jež neobsahovalo uznávaný elektronický podpis, nepovažoval za účinné.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu