ECLI:CZ:US:2020:2.US.4042.19.1
sp. zn. II. ÚS 4042/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. Janem Onheiserem, advokátem, sídlem Betlémské nám. 251/2, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 97/2019 ze dne 10. 10. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 3 T 15/2016-7267 ze dne 19. 9. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele a dalších obžalovaných. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchní soud v Praze stížnost obžalovaných proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. V ústavní stížnosti stěžovatel vysvětluje, proč přísedící Mgr. Ing. Patočka vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto např. opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení.
Ústavní soud ve své již konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce, resp. přísedícího. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 665/15 ze dne 19. 3. 2015 či sp. zn. IV. ÚS 693/16 ze dne 16. 3. 2016). Případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou totiž příslušné orgány napravit v průběhu řízení; teprve po skončení celého řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka