ECLI:CZ:US:2013:2.US.4210.12.1
sp. zn. II. ÚS 4210/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Josefa Šolleho, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 117/2011-40 ze dne 26. června 2012 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 70/2011-34 ze dne 11. července 2011, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 2. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich mu usnesením Městského soudu v Praze nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a usnesením Vrchního soudu v Praze bylo k jeho odvolání usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Podle stěžovatele v nich jde o porušení jeho práv podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel rekapituluje, že se domáhal zadostiučinění ve výši 50.000 Kč za své nezákonné věznění. V tomto řízení byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a v návaznosti na to "požádal o osvobození" od poplatku podle §11 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Má za to, že jde o podobný problém, jako byl řešen nálezem sp. zn. I. ÚS 539/06 (N 131/46 SbNU 230).
3. Ústavní soud ve své činnosti setrvale zdůrazňuje subsidiaritu řízení o ústavní stížnosti s ohledem na to, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky). S ohledem na to Ústavní soud zásadně přezkoumává toliko rozhodnutí konečná.
4. V posuzovaném případě stěžovatel ovšem nenapadá rozhodnutí, kterým by řízení bylo ukončeno. S ohledem na obsah jeho námitek dokonce napadá rozhodnutí, která neměla být podle jeho mínění v jeho věci vůbec vydána. Ostatně právní názor obsažený v nálezu sp. zn. I. ÚS 539/06 se vztahuje právě až na situaci konečného rozhodnutí, konkrétně usnesení o zastavení řízení, resp. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení k odvolání potvrzeno. O to však v daném případě nejde.
5. Lze proto uzavřít, že stěžovateli i po vydání napadeného rozhodnutí zůstaly otevřeny procesní prostředky k ochraně jeho práva. Stěžovatel přitom ani netvrdí, že by v řízení o nich docházelo k průtahům, anebo že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy. Ústavní soud tedy nezjistil, že by byly dány důvody pro přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
6. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj