ECLI:CZ:US:2019:2.US.4249.18.1
sp. zn. II. ÚS 4249/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, sídlem Západní 255/31, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018 č. j. 69 Co 398/2018-767, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v exekučním řízení.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), sp. zn. 48 EXE 1284/2011, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelových tvrzení, vyplynulo, že Mgr. Jan Šticha, Exekutorský úřad Domažlice, vydal dne 11. 11. 2015 příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 165 EX 01684/11-122, jímž uložil povinnému stěžovateli zaplatit oprávněnému náklady ve výši 7 623 Kč, které účelně vynaložil k vymáhání svého nároku, (výrok I.) a zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7865 Kč (výrok II.). Příkaz byl stěžovateli doručen dne 19. 11. 2015, který téhož dne podal soudnímu exekutorovi námitky. Soudní exekutor na jejich základě, jakož i na základě námitek oprávněného, vydal dne 4. 12. 2015 nový tzv. další příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 165 EX 01684/11-125, jímž příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 11. 2015 zrušil (výrok I.), uložil povinnému stěžovateli zaplatit oprávněnému náklady ve výši 20 393,30 Kč (výrok II.) a zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok III.).
Další námitky ze dne 5. 12. 2015 stěžovatel adresoval obvodnímu soudu (č. l. 382), který je postoupil soudnímu exekutorovi. Soudní exekutor považoval tyto námitky za opožděně podané a předal je k rozhodnutí obvodnímu soudu. Obvodní soud usnesením ze dne 18. 2. 2016 č. j. 48 EXE 1284/2011-415 námitky povinného ze dne 5. 12. 2015 proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 11. 2015 č. j. 165 EX 01684/2011-122 zamítl. Učinil tak jednak z věcných důvodů, neboť napadený příkaz byl již zrušen, a jednak pro opožděnost, neboť námitky byly podány po uplynutí zákonem stanovené osmidenní lhůty. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 10. 8. 2016 č. j. 69 Co 222/2016-537 rozhodnutí obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle městského soudu odůvodnění nemohlo logicky obstát, neboť byly-li námitky opožděné, měl je obvodní soud odmítnout, a nikoliv zamítnout, pouze v případě, že by námitky neshledal opožděnými, mohl o námitkách "věcně" rozhodovat, např. je pro nedůvodnost zamítnout.
Obvodní soud usnesením ze dne 26. 9. 2016 č. j. 48 EXE 1284/2011-571 námitky povinného stěžovatele ze dne 5. 12. 2015 odmítl pro opožděnost, neboť byly podány po uplynutí zákonem stanovené osmidenní lhůty [§88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. K odvolání stěžovatele městský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako věcně správné.
II.
Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníka řízení
Stěžovatel oponoval závěru obvodního soudu a městského soudu o opožděném podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce s poukazem na to, že námitky podal včas dne 19. 11. 2015 a poté je dne 5. 12. 2015 doplnil. Upozornil, že v odvolání proti usnesení obvodního soudu tvrdil a prokázal, že námitky podal dne, kdy mu byl příkaz k úhradě nákladů exekuce doručen, takže rozhodně nemohly být opožděné. Stěžovatel rovněž namítl, že obvodní soud ani městský soud při rozhodování ve věci samé nenařídily ústní jednání, na kterém by mohly být rozpory týkající se jeho podání vyřešeny. Podáním ze dne 9. 1. 2019 stěžovatel doložil Ústavnímu soudu výpisy z jeho datové schránky (detail datové zprávy 323320298), ze kterých vyplývá, že námitky podal včas.
Obvodní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 6. 2019 uvedl, že nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Povinný neprokázal, že doručil soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Štichovi dne 19. 11. 2015 námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jak uváděl v doplnění ústavní stížnosti, navíc byl napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce soudním exekutorem zrušen příkazem ze dne 4. 12. 2015 č. j. 165 EX 01684/11-125, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2015.
Vzhledem k tomu, že vyjádření obvodního soudu neobsahovalo žádnou argumentaci, jež by byla způsobilá osvětlit stěžovatelovu věc jinak, než v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebylo třeba je zasílat stěžovateli k případné replice.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že včasnost námitek podaných dne 5. 12. 2015 byla posouzena chybně. Ústavní soud však tomuto tvrzení nemohl přisvědčit.
Ze spisu obvodního soudu vyplynulo, že stěžovatel napadl příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 11. 2015 č. j. 165 EX 01684/11-122 námitkami ze dne 19. 11. 2015, které téhož dne zaslal soudnímu exekutorovi. Soudní exekutor je považoval za včas podané a na důvody, pro které stěžovatel nesouhlasil s příkazem k úhradě nákladů exekuce, reagoval. Včasnost doručení námitek potvrzuje i "detail datové zprávy 323320298", předložený stěžovatelem v řízení o ústavní stížnosti, je však třeba podotknout, že včasnost podání námitek ze dne 19. 11. 2015 soudní exekutor nezpochybnil.
Příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 11. 2015 č. j. 165 EX 01684/11-122 stěžovatel napadl dalšími námitkami (s odlišnými důvody) datovanými dnem 5. 12. 2015 a téhož dne zaslanými obvodnímu soudu do jeho datové schránky. Podle §55b odst. 4 exekučního řádu zůstává lhůta pro podání námitek zachována, je-li úkon učiněn u exekučního soudu. Závěru obvodního soudu, že byly podány po uplynutí zákonem stanovené osmidenní lhůty, neměl Ústavní soud co vytknout, neboť ta uplynula dnem 27. 11. 2015. Na uvedeném nemohlo nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že jimi doplňoval námitky včas podané (tj. námitky ze dne 19. 11. 2015), neboť i doplnění důvodů bylo třeba učinit v zákonem stanovené lhůtě. Z tohoto důvodu je irelevantní výtka stěžovatele, že obvodní soud i městský soud nevzaly v úvahu dataci námitek ze dne 19. 11. 2015.
Kritikou stěžovatele o nenařízení ústního jednání při rozhodování obvodního soudu ve věci samé (usnesení dne 18. 2. 2016 č. j. 48 EXE 1284/2011-415) se Ústavní soud nezabýval, neboť předmětem ústavního přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé. Lze jen dodat, že usnesení obvodního soudu ze dne 18. 2. 2016 právně neexistuje, neboť je městský soud zrušil.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu