ECLI:CZ:US:2006:2.US.510.06
sp. zn. II. ÚS 510/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem Advokátní kanceláře Voršila - Stránská - Pazdera, se sídlem Opletalova 4, Praha, směřující proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. července 2006 se stěžovatel domáhá, aby bylo účastníkovi řízení zakázáno pokračovat v porušování jeho práv, a aby mu bylo přikázáno nakládat s jeho trestním oznámením a rozhodnout o něm v souladu se zákonem. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, a čl. 1, čl. 2 odst. 2, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z tvrzení stěžovatele a z jím předložených listin Ústavní soud zjistil, že bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla účastníkem řízení zamítnuta. Následný podnět stěžovatele k výkonu dohledu podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství byl Vrchním státním zastupitelstvím shledán důvodným, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn přípisem ze dne 5. května 2006, č. j. 1 VZT 68/2005-295. Dne 14. června 2006 policejní orgán rozhodl, že provede výslech svědka JUDr. J. Následně dne 26. června 2006 podal stěžovatel Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podání označené jako "oznámení pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona". V něm rozebral dosavadní stav a v souvislosti mezi provedeným dohledem a předvoláním svědka shledal spáchání trestného činu policejním orgánem. Toto podání bylo vyhodnoceno jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu podle §157a trestního řádu, a jako takové bylo postoupeno účastníkovi řízení. Dozorová státní zástupkyně v postupu policejního orgánu neshledala závažná pochybení, o čemž stěžovatele vyrozuměla dopisem ze dne 27. června 2006, sp. zn. 1 KZV 306/2005.
Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rozebírá zákonnou úpravu upravující postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vyřizováním oznámení o podezření ze spáchání trestného činu. Dovozuje, že ani Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, kterému své oznámení podal, ani účastník řízení nepostupovaly v souladu se zákonem uloženými povinnostmi. To dovozuje zejména z toho, že prve uvedené státní zastupitelství k jeho oznámení neprovedlo žádné šetření a neinformovalo jej o vyřízení tohoto oznámení. Má zato, že z jeho podání naprosto jasně vyplývalo, že se jedná o trestní oznámení podle §158 odst. 1 trestního řádu s tím, že pokud měly orgány činné v trestním řízení pochybnosti o obsahu tohoto podání, měly jej vyzvat k odstranění pochybností. Obě státní zastupitelství tedy měla postupovat v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, a tím měla porušit jeho ústavně zaručená práva.
Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti z čl. 80 Ústavy České republiky již dříve dovodil charakteristický znak moderního právního státu, totiž že procesní iniciativa v trestních věcech je ve výlučné pravomoci státu a orgánů jeho veřejné žaloby. Z toho vyplývá, že je jen věcí orgánů veřejné žaloby, zda zahájí jakékoliv trestní řízení. Na úrovní ústavního pořádku tudíž neexistuje žádné právo na to, aby bylo jakékoliv trestní stíhání zahájeno, a tedy ani na to, aby byly konány úkony, které k zahájení trestního stíhání vedou. Dlužno dodat, že ani z §158 odst. 1 trestního řádu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení musely konat šetření ohledně každého podnětu či oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, pokud z nich tyto orgány samy neučiní závěr o podezření ze spáchání trestného činu.
Právě konání úkonů vedoucích k zahájení trestního stíhání se však stěžovatel ústavní stížností domáhá a dovozuje, že na to má ústavně zaručené právo. Žádné takové ústavně zaručené právo mu však nesvědčí, a proto jde ústavní stížnost zcela mimo rámec §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ve kterém jsou stanoveny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto nepřípustná, a jako taková byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj