ECLI:CZ:US:2007:2.US.524.05.1
sp. zn. II. ÚS 524/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005 č.j. 30 Ca 26/2005-23, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27. 9. 2000 č.j. 1657/2000/FŘ/130, a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 9. 9. 1999 č. j. FÚ 47338/99/338920/7038, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho základních práv chráněných čl.2 odst. 2, 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatel podal proti napadanému rozsudku Krajského soudu v Brně kasační stížnost, a proto Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci (Nejvyšší správní soud) a zároveň i Ústavní soud.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č.j. 30 Ca 26/2005-23, rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 37/2006-50, tak, že kasační stížnost zamítl.
Ústavní soud zjistil, že v době, kdy Ústavní soud z výše uvedeného důvodu nepřezkoumával ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č.j. 30 Ca 26/2005-23 a jemu předcházejícím správním rozhodnutím, podal stěžovatel dne 16. 8. 2007 novou ústavní stížnost, a to proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 37/2006-50, tedy proti rozsudku, kterým bylo rozhodováno o kasační stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností v projednávané právní věci.
Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č.j. 30 Ca 23/2005-22, zamítl, je zřejmé, že kasační stížnost byla přípustná a stěžovatel v době podání ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za procesní situace, kdy stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 37/2006-50, ústavní stížnost, má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení o této ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2154/07.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu