ECLI:CZ:US:2006:2.US.605.06
sp. zn. II. ÚS 605/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky MTR spol. s r.o., U splavu 1448, Slavkov u Brna, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem AK v Brně, Tišnovská 167, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2005, sp. zn. 27 Co 794/2004 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. října 2004, sp. zn. 3C 311/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. září 2006, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. září 2006, brojila stěžovatelka proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2005 (27 Co 794/2004), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. října 2004 (3C 311/2003). Odvolací soud shodně jako soud nalézací dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro vstup společnosti J & T Banka, a.s., IČ: 47 11 53 78, se sídlem Pobřežní 297/14, Praha 8, do řízení na místo dosavadní žalobkyně Ing. M. H., jako správkyně konkurzní podstaty Union banka, a.s. v likvidaci.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jejími stanovisky a závěry pojatými do opravného prostředku, stěžovatelka tvrdila, že k porušení označených práv došlo tím, že obecné soudy výše citovanými rozhodnutími porušily, jako orgán veřejné moci, základní právo stěžovatelky na soudní a jinou ochranu plynoucí z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tvrdila, že v řízení byla porušena povinnost obecných soudů dbát na procesní čistotu soudního řízení a zkoumat z úřední povinnosti způsobilost být účastníkem řízení, nikoliv pouze formálně vydávat usnesení, připouštět k těmto odvoláním a navíc i dovoláním, když tato usnesení jsou toliko formální bez šetření stavu věci.
Obecné soudy nepostupovaly správně, neboť původní nositelka práv Union banka, a.s., nebyla v době zahájení řízení aktivně legitimována k vedení sporu, když nebyla nositelkou jí tvrzeného práva. Stěžovatelka tvrdila, že jelikož se obecné soudy touto otázkou nezabývaly, zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a současně vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Odvolací orgán nepřihlédl k okolnostem, jež byly v řízení tvrzeny a ohledně nichž byly nabídnuty důkazy. Stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR (29 Odo 1462/2005-104), ze dne 30. května 2006 odmítnuto jako bezdůvodné dle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř.
Stěžovatelka tvrdila, že výše označenými rozhodnutími byla zkrácena na svých ústavně zaručených právech, proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"] a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je opožděná.
V dané věci stěžovatelka i po výzvě k odstranění vady návrhu - doplnění petitu ze dne 27. září 2006, navrhovala zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně. Z petitu ústavní stížnosti není zřejmé, že by směřovala i proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Za tohoto stavu je třeba hodnotit přípustnost, resp. včasnost podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, je třeba posuzovat lhůtu pro její podání od okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je usnesení odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu. Jedinou výjimkou je případ dle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, který umožňuje, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V daném případě dovolání bylo přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., což dovolací soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl. K odmítnutí dovolání došlo proto, že dovolací soud jej shledal podle §243b odst. 1 o.s.ř. zjevně bezdůvodné. Jestliže tedy usnesení odvolacího soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 1. září 2005 (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla-li ústavní stížnost podána dne 7. září 2006 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována
a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Stěžovatelka opožděným podáním ústavní stížnosti založila procesní překážku pro její meritorní posouzení, kterou nelze překonat.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem jako návrh nepřípustný, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. listopadu 2006
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj