ECLI:CZ:US:2008:2.US.674.06.1
sp. zn. II. ÚS 674/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů P. B. a B. B., zastoupených Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem Kopeckého sady 15, Plzeň, proti usnesení policejního orgánu PČR, SKPV, okresní ředitelství Cheb ze dne 28. 2. 2005 ČTS: ORCH-1333/OHK-2003, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2005, proti usnesením Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 3 ZT 29/2005-16, č.j. 3 ZT 29/2005-18, ve spojení s "upozorněním" o konkretizaci jednání ze dne 9. 6. 2006 a proti postupu policejního orgánu PČR, SKPV, okresní ředitelství Cheb ze dne 9. 6. 2006, Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 19. 7. 2006 a Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 8. 2006 v trestní věci stěžovatelů vedené u PČR, SKPV v Chebu pod ČTS: ORCH-1333/OHK-2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených usnesení policejního orgánu a okresního státního zastupitelství ve spojení s citovaným "upozorněním", eventuelně konstatování, že policejnímu orgánu a okresnímu státnímu zastupitelství se zakazuje pokračovat v porušování zaručených práv stěžovatelů zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 2, 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, spočívajícím v nezákonném trestním stíhání stěžovatelů, a přikazuje se, aby v trestní věci stěžovatelů bylo nadále postupováno v souladu s ustanoveními trestního řádu.
Stěžovatelé uvádí, že dne 10. 10. 2005 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu na oba stěžovatele obžalobu a následně usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2005 byla trestní věc vrácena státní zástupkyni k došetření pro odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. V přípravném řízení mělo dojít k zásadním procesním chybám, které nelze napravit v řízení před soudem. Nebylo řádně zahájeno trestní stíhání pro skutky, pro které byla podána obžaloba, není zde tedy splněna zásada totožnosti skutků a v daném případě vůbec nelze porovnat a zhodnotit, zda byla obžaloba podána pro skutky, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání. Okresní soud uvedl, že nebylo vůbec zákonně zahájeno trestní stíhání, v důsledku toho došlo k zásadnímu porušení práv obviněných a z těchto důvodů nenastaly, ani nemohly nastat účinky zahájení trestního stíhání ve smyslu trestního řádu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2006, č. j. 50 To 50/2006 stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou zamítl.
Reakcí policejního orgánu na citované závěry okresního soudu bylo vydání "upozornění", v němž konkretizuje jednání stěžovatelů uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto upozornění nemá formu usnesení, jak stanovuje §160 odst. 1 a §119 odst. 2 trestního řádu, přesto, že orgány činné v přípravném řízení považují "upozornění" za součást usnesení o zahájení trestního stíhání či jako určité opravné zahájení trestního stíhání, ačkoliv nebyly při postupu policejního orgánu splněny základní principy, na nichž stojí trestní řízení. Na základě žádosti stěžovatelů ve smyslu §157a trestního řádu okresní státní zastupitelství nezjistilo žádné závady. V rámci přezkumu krajského státního zastupitelství bylo stěžovatelům sděleno, že konkretizaci formou "upozornění" akceptovat lze a skutečnost, že nebyla vydána formou usnesení a v důsledku tohoto postupu nemohli využít řádného opravného prostředku, byla nahrazena právě institutem přezkoumání postupu policejního orgánu, resp. provedeným výkonem dohledu nad činností okresního státního zastupitelství.
Stěžovatelé především namítají, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2005 ve znění jeho konkretizace ze dne 9. 6. 2006 je vydáno v rozporu s procesními předpisy, principy trestního práva, trestního řízení a v rozporu s jejich základními právy (právo na spravedlivý proces a na obhajobu). Postup orgánů činných v trestním řízení je výrazem libovůle v rozhodování. Přes skutečnost, že usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 29.11.2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30.1.2006 byly policejnímu orgánu a okresnímu státnímu zastupitelství konkrétně vytknuty vady přípravného řízení, nebyly tyto chyby napraveny, naopak, dalším postupem bylo do práv stěžovatelů ještě více zasaženo. V současné době je proti stěžovatelům na základě "upozornění" o konkretizaci jejich jednání vedeno trestní stíhání pro mnohem více skutků, než pro které bylo dne 28. 2. 2005 trestní stíhání zahájeno usnesením.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost totiž podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. i ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.
Z hlediska vytyčených premis je v dané věci klíčové, že právě v současné době probíhá před obecnými soudy příslušné řízení, v jehož rámci je v ústavní stížnosti vymezená otázka k ústavně právnímu přezkumu posuzována, a tak i poskytována ochrana ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů.
Okresním státním zastupitelstvím v Chebu totiž byla dne 7. 9. 2007 znovu podána obžaloba na oba stěžovatele, přičemž je opřena mj. právě o stěžovateli napadený způsob konkretizace jejich stíhaného jednání formou "upozornění". Stěžovatelé takový postup, namítaný v ústavní stížnosti, taktéž rozporovali ve vyjádření k obžalobě. Okresní soud v Chebu v předmětném řízení dal stěžovatelům zcela za pravdu a usnesením ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 7 T 141/2007 vrátil trestní věc stěžovatelů k došetření pro odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se věnoval právě otázce "upozornění", kterým policejní orgán upozornil stěžovatele, že "jednání uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání dle ust. §160 odst. 1 tr. řádu ze dne 28. 2. 2005 je konkretizováno a spočívá v tom, že ..." Okresní soud k tomu uzavřel, že forma a způsob, kterým měla být odstraněna vada přípravného řízení spočívající v tom, že de facto nebylo zahájeno trestní stíhání, nemohla být předmětným "upozorněním" platně napravena a důsledkem tohoto postupu je situace, kdy stále není platně a zejména účinně proti stěžovatelům zahájeno trestní stíhání ve smyslu §160 odst. 1 trestního řádu. Okresní soud konstatoval mj., že předchozím jeho rozhodnutím vznikl stav, jakoby vůbec nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, s čímž souvisí nemožnost na toto usnesení jakkoli navazovat jeho konkretizací a doplňováním. I v případě, že by byl namístě výklad jiný a hypoteticky by byla připuštěna možnost, že původní usnesení je i přesto nadále platné a lze z něj vycházet, nelze jej účinně doplnit, opravit a konkretizovat formou opatření (přípisem), a to právě proto, že jde o rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) jako takové, ve formě usnesení, s přípustným opravným prostředkem. Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 7 T 141/2007 podal státní zástupce stížnost, o které nebylo v době rozhodování Ústavního soudu ještě rozhodnuto.
Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, ve věci souběžně rozhodoval. Ústavní soud by v opačném případě mohl nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. To platí tím spíše, když Okresní soud v Chebu se v citovaném usnesení tvrzeným porušením (též) ústavně zaručených práv stěžovatelů zabýval, jejich porušení shledal, což rovněž řádně odůvodnil, a ochranu stěžovatelům poskytl, byť zatím pouze nepravomocně, tj. v prvním stupni.
Z důvodů výše uvedených soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj