ECLI:CZ:US:2009:2.US.691.09.1
sp. zn. II. ÚS 691/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. S., právně zastoupené Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha, proti rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod, odboru životního prostředí ze dne 16. 11. 2007 č.j. ŽP 9701/2007/231.21, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí ze dne 15. 4. 2008 č.j. KULK/22801/2008, usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 8. 2008 č.j. 5 C 112/2008-49 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 22. 1. 2009 č.j. 30 Co 480/2008-114, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení všech shora uvedených rozhodnutí, kterými měla být porušena její ústavně zaručená práva a navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod, odboru životního prostředí ze dne 16. 11. 2007, č.j. ŽP 9701/2007/231.21 a Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí ze dne 15. 4. 2008, č.j. KULK/22801/2008.
V obsáhle koncipované ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadeným rozhodnutím městského úřadu, potvrzeným krajským úřadem, jí byla uložena podle §5 občanského zákoníku povinnost obnovit předešlý pokojný stav a zakázán jakékoli další zásah do pokojného stavu znemožňující řádný odběr vody ze studny manžely Š. do jejich rodinného domu. Z ústavní stížnosti dále vyplývá, že se stěžovatelka v předmětné věci obrátila se žalobou na Okresní soud v Jablonci nad Nisou a současně navrhovala odložení vykonatelnosti rozhodnutí městského úřadu. Okresní soud návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí zamítl a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Ústavní stížnost směřuje jak proti rozhodnutí o pokojném stavu dle §5 občanského zákoníku, tak i proti procesnímu rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl zamítnut návrh na odložení vykonatelnosti předmětných rozhodnutí.
Ústavní soud nejprve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v totožné věci podala žalobu k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou na uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do hydrogeologických poměrů studny ve vlastnictví stěžovatelky a zdržet se zásahů do samovolného přepadu ze studny. Předmětné řízení, vedené pod sp. zn. 5 C 112/2008, dosud nebylo ukončeno.
Ústavní soud připomíná, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících dané řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy, jak je tomu i v případě stěžovatelky.
Podle §5 občanského zákoníku věty druhé platí, že rozhodnutím příslušného orgánu státní správy ve věci pokojného stavu není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. Dle již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozh. sp. zn. 8 As 2/2005 a rozh. sp. zn. Konf 8/2008), s níž se ve svých rozhodnutích (usnesení sp. zn. I. ÚS 1552/09) ztotožnil i Ústavní soud, je rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu rozhodnutím ve věcech soukromoprávních a o žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud správní.
V současné době tedy probíhá, souběžně s řízením o ústavní stížnosti, také řízení o žalobě stěžovatelky u Okresního soudu Jablonci nad Nisou, v jehož rámci se může plně domáhat všech svých práv a předložit argumenty, které uplatňuje v ústavní stížnosti. Jeho rozhodnutí nemůže Ústavní soud jakkoliv předjímat a podání ústavní stížnosti je za této situace předčasné.
Co se týká napadených rozhodnutí obecných soudů ohledně zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí městského a krajského úřadu, jedná se o rozhodnutí procesní povahy, nikoli rozhodnutí ve věci, tedy konečná, která svou intenzitou nejsou s to zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3152/07, sp. zn. II. ÚS 231/09, sp. zn. III. ÚS 141/09). Posoudit, zda je možno odložit vykonatelnost toho kterého rozhodnutí, je v občanském soudním řízení pouze obecný soud a přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti obou napadených rozhodnutí správních orgánů nemohl Ústavní soud, s ohledem na důvody odmítnutí ústavní stížnosti, vyhovět.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj